16 let s Vámi
Diskuze Nástěnka Články Fotky Videa Odkazy Kalendář Myslivecký obchůdek Inzerce
Vyhledávání


Přihlášení
Nejlepší fotografie
Fotografie
Fotografie desetiletí

úlovky (ČR, SR)

Můj včerejší srnec
Můj včerejší srnec
vloženo: 17.7.2012 01:24
autor: Radim Šťastný

úlovky (svět)

Můj letošní
Můj letošní
vloženo: 18.1.2018 12:03
autor: Daniel Donaťák

trofeje

Moji letošní srnci
Moji letošní srnci
vloženo: 28.8.2012 06:20
autor: Josef Vršan

zvěř v přírodě

Dva kusy na jedno zmáčknurí
Dva kusy na jedno zmáčknurí
vloženo: 8.1.2015 08:57
autor: Děda z lesa

zbraně

Kdo ho chce?
Kdo ho chce?
vloženo: 24.10.2015 22:52
autor: Karel Obrtál

fotopast

duo
duo
vloženo: 18.3.2015 20:27
autor: Karel Strych

myslivecké umění

sv.Hubert***
sv.Hubert***
vloženo: 12.10.2014 19:23
autor: Marek Horňák
Statistika
  • 238022 fotek (7 dnes)
  • 8210 videí (0 dnes)
  • 333 odkazů (0 dnes)
  • 9291 inzerátů (6 dnes)
  • 289 diskuzí (0 dnes)
  • 754612 komentářů fotek (18 dnes)
  • 12971 komentářů videí (0 dnes)
  • 3332694 hlasování fotek (72 dnes)
  • 56908 hlasování videí (0 dnes)
  • 38610 registrovaných uživatelů
    2 dnes nových, 10 online

Připomínky a názory
Fotografie
« novější fotostarší foto »

Čtvrtá ukázka z připravované knížky-Alma a její lesní kuny

V předvánočním čase roku 2013 jsem si pořídil fenku border teriéra Almu z Donnova rodu. Výběr plemene loveckého psa jsem dlouho a pečlivě zvažoval. Chtěl jsem parťáka do lesa nejen na dosledy, ale i na lov lišek a kun. Jagdteriéra jsem kvůli jeho přílišné ostrosti a tvrdosti z výběru vyloučil. Štěně rostlo jako z vody a já ho záhy začal brát sebou do lesa. Zpočátku na kratší dobu během přikrmování zvěře, později se délka pobytu v honitbě prodlužovala. Almu zajímalo vše. Bylo vidět, že byla opravdu zrozena k lovu. Na jedné z prvních vycházek lesem narazila na veverku, kterou vyhnala na strom. Od té doby měla na veverky slabost.
V úžlabině, pod psím hřbitovem, jsem našel dobré místo na lov lišek a kun. Poblíž vedly spády těchto predátorů. S tátou a kamarády z našeho „Mušketýrského klubu“ jsme společně postavili nový posed u pokrouceného habru. Posed má stříšku, která myslivce na čekané chrání přes deštěm a sněhem. Mysleli jsme i na místo pro Almu. Dřevem jsme nešetřili, posed byl stabilní a na dlouhé roky. Po celou dobu výstavby s námi byla i Alma. Sice si hrála se šiškami, ale pozorně si mě hlídala. V našem úseku jsem měl zmapovaných hodně starých ptačích hnízd. Každou zimu jsem je opakovaně obcházel a pokoušel se z nich klepáním vyhnat kunu, jak se to kdysi úspěšně praktikovalo. Až do té doby jsem měl štěstí jen na veverky. Bohužel. Asi čtyřicet metrů od posedu Mušketýr stojí obrovský, vysoký modřín, je snad největší z našeho lesa. V půlce jeho koruny je malé veverčí hnízdo. Alma stále pobíhala kolem něho a brala vítr. Dnes, ač nerad musím přiznat, že jsem tehdy čtyřměsíční štěně hodně podcenil. Myslel jsem, že na modřínu „bydlí“ právě veverky. Vždy jsem Almičku přivolal zpět, ať je nechá, že chytne leda blechy.
Další den po práci jsem s tátou a Almou jel do lesa prořezat výhled z nového posedu. Auto jsem jako vždy nechal na kraji lesa u myslivecké chaty. Táta seděl na prvním šprušli žebříku posedu a hladil malou Almu. Já pilkou na dlouhé holi prořezával výhled z posedu. Kdepak bych tušil, že během dvou let začne kůrovcová kalamita a že přímo naproti posedu vznikne holina. Najednou se Alma tátovi vytrhla a běžela vysokou vrstvou šustícího listí směrem k modřínu.
Zastavila se u něho a začala ho očichávat. Vzápětí se snažila svými malými zoubky kůru okusovat. Občas se podívala nahoru a tiše ňafala. Že by snad?
Odložil jsem pilku a odvedl Almu stranou. Suchou větví jsem klepal na silný kmen modřínu. Pes se přece neplete, i když je to malé štěně. Sotva dozněl třetí úder do kmene, z veverčího hnízda vyrazila kuna a šplhala nahoru. Očividně se lekla a já jen taktak stačil uskočit před sprškou padající moči, kterou mi poděkovala za nepěkné probuzení. Co teď? Alma se tátovi vytrhla a zlostně začala kousat kůru modřínu. Kdepak, holka, tam se nedostaneš. Už se šeřilo a já sebou neměl pušku. To byla chyba, kterou jsem od té doby už nikdy neudělal. Na brigády i na přikrmování zvěře jsem s sebou začal nosit brokovou jednušku ráže dvanáct.
Sundal jsem si teplou mikinu a pověsil ji na vedlejší lísku, tak jak se doporučovalo ve starých knihách o lovech kun. Táta s Almou zatím hlídali kunu. Vyrazil jsem klusem do kopce, směrem k chatě, kde jsem nechal stát auto. Je druhá půlka února, přece nepustím kunu v době lovu bez rány. Skočil jsem do starého formana a hnal ho polní cestou směrem k domovu. Ani jsem nevypínal motor, rychle jsem odemknul trezor, popadl pušku, tři brokové náboje a hurá k lesu. K modřínu jsem doběhl na poslední chvíli. Stmívalo se a já kunu objevil až téměř pod vrcholem stromu, jak se krčí v přeslenu větví. Táta už ji neviděl. Kuna byla vysoko, v duchu jsem se pochválil, že jsem sáhl po brokové jednušce s větším zahrdlením. Šerem proletěl záblesk výstřelu. Kuna zaznačila zásah škubnutím a sjela na kmenu o kousek níž. Z výšky na mě padaly malé suché větve ustřelené broky. V okamžiku, kdy jsem znovu zvedal pušku k dostřelné ráně, se kuna pustila a spadla do vysoké vrstvy navátého listí. Alma vyrazila ke svému prvnímu úlovku a s vrčením na něho dorážela. Byla to její první kuna, šlo o samce kuny lesní. Měl pěknou žlutou skvrnu na svém hrdle.
Přesně za týden se potvrdilo, že se teritoria kun opravdu překrývají a že kuny mají sociální vazbu k okolí místa narození. Ze stejného modřínu jsme s Almou ulovili dalšího samce kuny lesní.
vložil: František Mlčoch
vloženo: 31.3.2023 22:02
zobrazeno: 9741x
hodnocení: 15 hlasů



Komentáře:

2.4.2023 19:38 vložil Drahoš Hikl
Sluší vám to spolu a roky letí.
2.4.2023 10:34 vložil Zbyněk Oliva
1***
1.4.2023 15:19 vložil Vlasta Szo"keová
Františku moc hezké a Almička je šikulka 1***

Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.