Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Přestože jsem i v zimě v revíru víc než doma, lišky se mi nějak odmítají připlést do cesty a díky „zamrzlým“ polím přestali chodit i divočáci. Proto jsme s partnerem 14. prosince uvítali pozvání na naháňku na polesí Vranov (ŠLP Křtiny). Společný lov přesně podle "mého gusta" - delší dobu na stanovišti (2,5hod), 4 leče, střelci porůznu, někde linka šesti, jinde jen dva, někde uprostřed leče, někde na okraji... Přes všechny leče v klidu prošli honci se psi, pěkně v klidu, žádné hulákání, žádné zběsilé honění všeho živého sem a tam.. Naše stanoviště bylo „tak akorát“ - partnera postavil vedoucí polesí hned jako prvního, pak následovala manželská dvojice no a pak já, další lovec a nakonec vedoucí. "Linka" celkem dlouhá, ani jsme na sebe neviděli, v tom terénu to ani nešlo, stáli jsme v podstatě na svážnici a ještě se cestička točila obloukem dolů. Za zády jsem měla stráň nahoru do kopečka, pod sebou celkem sešup dolů. Začínalo se okolo desáté, konec naplánován na půl jednu. Dlouho se nedělo nic, pak sem tam padaly rány z jiných lečí no a po 11té hod. rána, kterou poznám vždycky :-) partnerova osma. Za chvilku mi zavrní v kapse telefon, takže zo mám potvrzeno – samotné sele přiběhlo od spodu, na cca 60 metrů komorová rána, po které mu ještě doběhlo až na cestu a složilo se pár kroků od něj, takže nemusel nikam lozit. A pak dlouhé minuty zase nic, stojím a zamyšleně koukám z kopce dolů, cestu za zády. Mohlo být tak poledne, když zaslechnu lehounké zašustění sněhu - mrknu doprava a dozadu a už ho vidím - samotné sele, poklusem míří na cestu. A já kulobrok opřený o strom, cigáro v tlamě, oblečené teplé rukavice... No nepřipravenost největší :-) Ale bez boje se nevzdávám, zatímco selátko už je těsně nad cestou - mám ho asi na 40 kroků - tak hážu na zem jednu rukavici i to cígo, čapnu kulobrok a když sele seskočí na cestu, už má tečku za pleckem... Střílím když je zhruba uprostřed cesty, neběží nijak rychle, takový volný klus nebo spíš rychlý krok. Po ráně neznačí a pokračuje z kopce dál, rychle přebíjím, vykukuju za strom, kde je a už vidím, jak ho přestávají poslouchat zadní běhy, udělá ještě krok, dva a složí se asi 20 metrů pod cestou.. V půl jedné se končí, jdu se podívat na svůj úlovek. Bachyňka okolo 40ti kil, když ji přetočím na hřbet, abych mohla vyvrhnout, zjišťuji, že už nějakého ostrostřelce potkala - má prostřelený zadní běh těsně nad patou. Červená práce je hotová, když si umývám ruce ve sněhu, akorát přichází závodčí s vedlejším lovcem. Vytáhnou sele na cestu a nechají ležet, přijedou pro něj traktorem. Pomalu funíme zpátky do kopce, partner už má taky vyvrženo, kňourek, stejná velikost jako to moje. Na výřadu nakonec 19 kusů černé zvěře (+ jeden dosled v době výřadu) a liška. Předání úlomků s přáním Lovu zdar a troubením pocty každé zvěři je krásnou tečkou moc pěkného dne. Velký dík všem nejen za perfektní organizaci a Lovu zdar. Foto při přípravě výřadu (poslední hryz a úlomky uděleny vzápětí), vpravo moje bachyňka (KB UB 7x57R/16, SB SPCE), vlevo partnerův kňourek (Zetka 8x57 JS, SB SPCE).