Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Nedělní odpolední liška, V neděli odpoledne jsem se vydal s Harym do honitby. Sára pokulhává po sobotním dosledu, který sice nebyl dlouhý, ale v náročném kamenitém terénu. Po 100 metrech jsme zvedli lončáka, vypuštění Sáry, která ho zastavila, ale asi dostala žduchanec. Po té následovalo dostřelení lončáka. Hotovo za 15 minut. Sára se k autu vrátila normálně, ale doma již pokulhávala, takže vojenským termínem. Dostala lehkou obuv a klid u krbu. Takže jen s Harym jsem si vytýčil okruh po modřínce, po svážnici dolů na farskou cestu zpět k autu, cca 4 km. Chtěl jsem na sněhu obeznat ochozy zvěře. Hary celou dobu potvrzoval, že je to mladý pes plný energie. Neustále revíroval a vracel zpět, aby si mě zkontroloval. Šoulal jsem se po svážnici v prostoru, kterému říkáme u lišáka. Jsou tu nory, často používané. Tady kupodivu Hary na žádnou nenarazil. Po dalších asi 200 metrech je oplocenka, tady Hary začal brát vítr vysokým nosem, a pak vyrazil. Než jsem přišel na místo kde Hary původně větřil, již jsem slyšel jeho baryton. To už i já jsem ucítil v závanu větru typický pach vysoké zvěře. Tak to si mohu vytáhnout nějaký časopis, dřív než za 15 minut se Hary nevrátí. Rozhodl jsem se popojít ještě asi 50 metru, na hranu, odkud je lepší přehled o dění ve vzrostlém smrkovém lese, na který již navazují louky. Haryho stále ještě slyším hlásit, a tak jsem si sedl na vytěženou kulatinu a kochal se pohledem. Kontroluji si čas, od posledního hlášení uběhlo 5 minut. V tom mi vrní mobil. Normálně jsem vyřídil hovor, a když zasunuji mobil do kapsičky, registruji pohyb pode mnou. Je to liška, asi 50 m pode mnou si vykračuje po vrstevnici směrem k vesnici. Bez rány ji přeci nepustím. Zjišťuji, že nemám ani nabito, a tak se snažím co nejtišeji otevřít závěr a zasunout náboj do komory. Stejně to bez hluku není. Cvaknutí kov na kov, liška se zastavuje a jistí, ale není zrazena, protože jsem se ani nepohnul, a byl jsem částečně krytý stromem. Když se liška pohla dopředu, vstávám, a opírám se o smrk, hledám v puškohledu lišku, ale ta nikde. Jak tak obeznávám prostor před sebou, vidím za jedním stromem jen liščí oháňku, pohybující ze strany na stranu. „Tady jsi“ říkám si pro sebe. V tom slyším šramot a hluboké dýchání, to se Hary vracel. Na něho liška reaguje tak, že obešla strom, a čekala, zda ji Hary objeví. To už jsem ji měl pěkně v kříži, a lehce hladím spoušť. Zasažená liška zůstala v ohni, jen lehce odkazuje. Hary rychle reaguje, hledá důvod moji střelby. Za chvílí již stojí u ulovené lišky, ale s respektem. Odvolávám Haryho, a odkládám ho u ruksaku. Po té přistupuji k ulovené škodné, smekám a vzdávám hold, jak velí tradice. Chtěl jsem udělat foto Haryho s liškou, ale on nechtěl. Pěkná odpolední vycházka zakončená ulovením škodné. Lovu zdar.