Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Od ulovení mého posledního kusu černé zvěře uběhly necelé tři týdny. Sněhu jsme si u nás moc neužili a pokud jsem v té době vyrazil zkusit štěstí,nebylo mi přáno. Tento týden bylo sice krásné počasí, ale jasno a měsíc , který je opravdu hodně vysoko a září jak lampa, není na lov černé úplně ideální. A navíc celý týden dost foukako. A každý dobře víme, že když vítr loví, myslivec ať v teple domova si klidně hoví. Zvěři se prostě z krytu ven nechce a já se jí ani nedivím. Tím méně mně mrzelo, že jsem celý týden nebyl úplně fit a ven jsem tudíž ani nemohl. Ale v pátek už jsem to nevydržel a vyrazil. Vítr téměř žádný nevál a bylo úplně jasno Ten večer jsem seděl od 18:30 až do půlnoci. Prasata jsem sice slyšel, ale kvůli světlu měsíce jsem žádné ani nezahlédl . Držela se v krytu hlubokého rákosí a na otevřené prostranství se ani náhodou neodvážila. V sobotu jseml zasedl znovu. Na kazatelnu jsem dorazil kolem půl sedmé a už při příchodu jsem slyšel šustit rákosí. Opravdu hodně potichu jsem se usadil, vše připravil a otevřel okénka. Během pěti minut jsem už zřetelně slyšel chrochtání. Měsíc byl opět v plné síle a venku bylo vidět i mezi stromy a vlastně úplně všude. Tak nějak jsem pochyboval, že se mi podaří nějaké prasátko zahlédnout. Mezi stromy byla nasypaná trocha kukuřice s ječmenem a taky tam ležel nějaký ten kukuřičný klas. A právě ty klasy byly cílem. Asi v půl osmé objevila první silueta prasete, podle velikosti lončák. Pomalu se přiblížil k místu, kde byly klasy a pak rychle jeden popadl a byl pryč. A za ním další a další. Čekal jsem. Velikostně si byli rovni, žádná bachyně se selaty . Když se objevil další, rozhodl jsem se, že budu lovit. Přišel mezi dvě břízy a jistil směrem velevo, pěkně na široko. Celé předchozí představení jsem sledoval přes puškohled a proto jsem mu už v tuto chvíli mířil na komoru. Pohladil jsem spoušť a zvuk výstřelu na chvíli přerušil ticho a klid tohoto krásného a jasného večera. Bachyňka, jak jsem později zjistil, odběhla ještě asi čtyřicet metrů. Počkal jsem asi dvacet minut a šel jsem se podívat na nástřel a od něho jsem jasně viděl pobarvenou dráhu, kudy bachyňka odcházela. Problém byl jediný. Asi po patnácti metrech končila travina, dosahující do výšky kolen a začal onen dvoumetrový rákos, ve kterém mají prasata vychozené široké i úzké ochozy. Barva byla po obou stranách ochozu. Telefon do ruky a uvědomit kolegu, pak přepnout na hlasitý poslech, telefon do náprsní kapsy kabátu a s odjištěnou kulovnicí a baterkou přitiskou k hlavni pomalu vpřed. Nemám rád takové situace. Cestou jsem na ochozu potkal gumové pískací prasátko veliké asi 15 cm. Prostě takovou tu starou gumovou hračku, která ale nebyla do rákosí nijak zarostlá, ale vypadala být plynně využita. Tady bylo zřejmé, že i zvěř si občas ráda užije hraní s různými předměty. Bachyňku jsem našel zhaslou po ráně na nízkou komoru. Pocta ulovené zvěři proběhla jak se patří a díky bohyni lovu Dianě jsem pronesl myslím dost zřetelně. Po ošetření zvěřiny mne čekala ceta k autu, která se zdála být nekonečná, protože vytáhnout ji z toho hustého rákosí nebyla úplně legrace. Doma jsem ji ještě zvážil a vyvěsil a šel jsem si spokojeně nalít sklenku vína a podělit se o další zážitek s mou skvělou ženou, která mi trpí mé noční vycházky do našeho revíru. Však také naši ženám za to patří veliký dík. Lovu zdar přátelé a kolegové !