Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Tohoto srnce jsem poprvé viděl 4 dny před ulovením. V revíru máme vedle lesa jetelovou louku, kde mají místní pejskaři cvičák s maketami a překážkami. Jakmile k večeru odejdou domů, vytahuje tam srnčí, které si zvyklo na ruch a střelbu z pistole. V pátek večer jsem tam na hranu šera zašoulal a obeznal paličkáře na druhé straně louky, cca 120m daleko. Opřel jsem se o žebříkovou překážku a vystřelil. Srnec značil játra, popošel o tři kroky a zalehl. Šel jsem si pro auto a když jsem se po pěti minutách vrátil, viděl jsem tam stát kus, který s něčím zápasil. V dalekohledu jsem uviděl vysokého krotového srnce, který mého paličkáře ještě živého napichoval na parůžky a házel s ním jako s hadrem. Nemohl jsem ho přečíst, proto jsem z okénka auta lehce zavábil. Okamžitě se otočil a přiběhl kě mě tak rychle, že jsem nestačil ani vylézt a nabít flintu. Koukali jsme na sebe asi minutu na 5 metrů a úplně z něj šel strach, jak hledal další oběť. Poté se otočil a rychle bez bekání odběhl. Chudák paličkář byl již zhaslý, ten konec jsem mu opravdu nezáviděl. Dostal jsem se tam až v neděli večer, zase úplně nadoraz, protože pejskaři měli dlouhý výcvik. Postavil jsem se ke keři a zavábil první sérii. Po pěti minutách jsem začal druhou a po druhém písknutí vidím vybíhat kus do louky. Ostřejším písknutím jsem ho zastavil uprostřed louky a už si ho vedl v puškohledu. Obeznal jsem parůžky, rychle přejel na komoru a odmáčkl spoušť. Značení jsem nepostřehl, jen prudce vyrazil a zmizel přes celou louku do lesa. Vše se odehrálo během několika sekund a já si tam vyčítal, jak jsem to zmastil a srnce asi minul.... Za pět minut přijela žena s welškou Nelinkou a začal jsem s dosledem. Barva žádná, zápory žádně, včechno zapachované od psů a lidí. Navedl jsem Nelinku na volno až na kraj lesa a ta se chytla a zaběhla dovnitř. Po chvilce jsem ji osvítil asi na 100m u srnce, který již byl zhaslý. Plný adrenalinu odešel s plicní ránou bez barvy skoro 200m. Bez pejska bych ho asi nenašel. Dlouho jse u něj seděl a prohlížel si trofej, se kterou toho jistě vyvedl mnohem víc, než jsem v pátek viděl. Děkuji Dianě za jeden z nejhezčích životních zážitků.