Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Včera odpoledne jsem sel brzy spát s klasickou nemocí z klimatizace, byl jsem rozhodnutý prolezet celý den. V deset večer jsem přečetl zprávy kamaráda o podivném srnci, kterého nezná a je na něho daleko v poli. Odepsal jsem, že jsem nemocný... Ve tři ráno mi to nedalo, vyluxoval jsem doma lékárnicku a dal pušku do auta. V 5 ráno byl kamarád na místě, prý nevěřil, že bych nechtěl lovit. Srnce bylo v polní honitbe snadné najít, došli jsme na pahorek a dálkomer ukazoval 320 m. Srnec byl slabý ve zverine, trofej byla na tamní poměry nezvykle černá a slušně síly. Zatímco kamarád v mých půjčených dalekohledech (bi i monokular) četl, co šlo, já hledal pozici pro bezpečnou ránu. Mírně z kopce dolů, žádný vítr, cukrovka a spousta plevele. Opora pro loket nikde, trojnozka jde na minimum, kleknout do repy, trochu potíž s paralaxou, ale pocitově dobrá rána. Vzápětí koukám nevěřícně do puskohledu a vidím srnce pokládat srnu. Minul jsi, hlásí kamarád. Znovu ladim paralaxu a průvodci navzdory nestrilim. Zvedám se a jdu k jeho úžasu do pole, po chvíli dvojice odskakuje a já za chvíli stojím uprostřed pole, kde v cukrovce leží můj zhasly srnec. Věk více než deset let, mizerná váha a stále ještě neprebarveny. Lovu Zdar!