Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

MUJ PRVNÍ JELEN Když jsem začla s Radkem jezdit do Orlických hor za jeho kamarádem Miloslavem Stěpánem,ani ve snu by mne nenapadlo,že se z nás stanou tak dobří přátelé a už vůbec by mne nenapadlo,že i já si u něho jednou střelím hodně dobrého jelena. Když mi Míla předával povolenku,na které byla povolenka na jelena ,ve všech věkových kategiriích,ani jsem nedýchala a těšila se,jakým dárkem mě Hubert obdaruje.A od té doby začal kolotoč čekaných.Na svoji první čekanou asi nikdy nezapomenu,z lesa nám v podvečer vytáhlo asi 13 jelenů,bohužel ani jeden z nich nebyl odstřelový,ale vůbec mi to nevafilo,protože podívaná to byla vskutku královská. Asi nebudu popisvat kazdou vycházku,bo jich byla opravdu spousta a při každé na nás čekala nějaká komplikace,bud´ špatný vítr,mlha,nebo prostě jen smůla. Až přišel den 28 prosince.Vydali jsme se s Mílou a Radkem na čekanou,zhruba po 20min,užjsem z lesa slyšela tajemné poťukávání,kdo měl tu možnost čekat někdy na jelena,jistě by ho hned poznal.Ťukání parohů o stromy se kvapem blížilo a bylo čím dál slyšitelnější,bohužel však brzy ustalo,bez toho abychom snad jeleny byť na okamžik zahlédli. Po chvilce,zhruba tak po půl hodině,z lesa vytáhli 3 jelínci.Po bezpečném přečtení dalekohledy ,jsme zjistili,že jeden z nich je odstřelový osmerák.Beru flintu do ruky a jelena se snažím usadit do záměrného kříže,vidět je dobře ,napadl čerstvý sníh,a tak je to bez problémů,však jelínek,ne a ne se otočit,pořád stojí na ostro a čím dál častěji jistí.Když se konečně otočí na široko,vyjedu záměrným křížem po běhu a už už mačkám spouštˇ.Míla zašeptá střílej a to se jelenovi asi moc nelíbí a odskakuje do lesa.No nic říkáme si,měl na mále,ale nevadí.K tomu Míla ještě dodává,že je rád ,že utekl,že se mu stejně moc nezamlouval a tak čekáme v klidu dál. Po chvíli opět z lesa vytahují 2 jeleni a dalekohledy zjišť ujeme,že jsou to úplně jiní jeleni nez předtím.Po přečtení víme,že je mezi nimi dobrý odstřelový jednostranně korunový desaterák.Beru flintu do ruky a opatrně,abych si neťukla flintou o okénko ji vytáhnu z okna.Slyším Radka ,jak mi šeptá,že je to ten úplně vpravo,to samé slyším ještě opakovat Mílu.Dostávám jelena do puškohledu a čekám.Jelen však stojí na ostro a výstřel tedy není možný,čekám a hlídám zda se pootočí.Už mne pomalu začíná chytat křeč do ruky a v duchu si sama pro sebe říkám"prosím,prosím už se malinko pootoč"Snad jako by mne vyslyšel,registruji nepatrný pohyb.I kluci mne upozornují na mírné pootočení.Ještě malí kousíček schází k umožnění smrtelné rány.Náhle udělá krok,kříž usazuji na plec a pomalu pomaličku mačkám spoušt,uvědomuji si každičký okamžik i to že oba kluci jsou ticho.Tichem lesa pronikne výstřel,rychle přebíjím a v nastálém zmatku nestíhám sledovat ruch kolem sebe,kdyz podruhé vystrčím kulovnici z okna uz je ticho ale jelena nevidím.Začína se mnou lomcovat jelenice ,ale uklidnují mě Mílova slova,které paří nám všem cituji"Ty vole,ten si ustlal viděls to!!!!"Z toho tedy usuzuji,že rána byla dobrá.Odkládám flintu a beru do ruky dalekohled,ale jelena nevidím.Kluci mne uklidnují,že tam jistě někde je,dalekhledy prozkoumáváme okolí až najednou Radek povídá"Dneska budem pít,támhle leží,je tam!!!!" A opravdu,jelen z posledních sil ještě odskočil,od nástřelu byl,zhruba tak dva metry,navíc už mu nezbývali síly. Radost je obrovska u všech tří,ale u mě je největší,ještě furt nemůžu uvěřit,že jsem ulovila svého prvního jelena.Čekáme 20 minut,běhěm kterých se opravdu radujem,po té slézáme,ještě pořád se klepu a mám obavu zda mne z kazatelny nebudou muset kluci snést ,takovou mám jelenici. Po příchodu k jelenovi se maličko zarážím,první co mě prolétlo hlavou bylo"bože,ten je tak obrovský"až potom teprve mi oči sjíždí na paroží.Že to bude dobrý jelen,jsem věděla už když jsem na něho mířila,ale že bude až takhle dobrý a vůbec obrovský kus zvěře,jsem opravdu nečekala. Probíhají pocty,Míla vkládá poslední hryz a mě předává úlomek.Vidím na něm,ze stejně jako já má obrovskou radost.A že stejně jako já to i prožívá,troufám si říct,ze možná stejně,jako by ho ulovil sám.Když přišlo na vyvrhování,i přesto že jsem si spoustu věcí chtěla udělat sama,ve finální části musel nastoupit Radek ,bohužel to bylo nad mé síly,ale doufám,že kluci ocenili alespon mou snahu ,ta se přeci taky ceni,tímto děkuji Radkovi za pomoc. Tímto příběhěm a touto cestou, bych chtěla poděkovat kamarádu Miloslavu Stěpánovi za bezchybný doprovod a vůbec za možnost ulovení této královské zvěře,dále hospodáři Petru Vágnerovi ,za vypsání opravdu královské povolenky a vůbec všem v orlických horách,kteři mi jelena přáli a stáli při mě, v neposlední řadě a nerada bych na ně zapomněla, poděkovat i našim patronům, za přízen při lovu a pro mne velice důležitou dobře vedenou ránu, děkuji všem a jsem si jistá,že na svého prvniho jelena nikdy nezapomenu a ještě hodně dlouho, tento lov budu mít v živé paměti děkuji......,