Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Štěpánčin srnec, Již na jaře si Štěpánka obeznala tohoto srnečka. Dokud nebyl vytlučený, tak dostával tzv. pardon. Chtěla si ho ulovit s vytlučeným parožím. Jak už to bývá, narostlo maliní a ostružiní, před říjí se ztratil a na obvyklém stávaništi se sice zdržoval, ale vyučený staršími srnci vytahoval až na tmu. No a tak se nemohli nějak potkat. V neděli 27.9. když malého Tomáška předala podvečer babičce Kamile vyrazila do míst kde , jak sama říkala má několik měsíců dohodnutou schůzku s tímto srncem. Zasedla na žebřík, kde říkáme na lípě nad šumenským potokem. Na pastvu vytáhla srna se srnčetem a tolik žádaný srnec. Když po obeznání a ujištění se, že je to opravdu její „palda“ od střelnice uslyšela zvuk motorek a na poli se objevily čtyřkolky. Srnčí samozřejmě velmi rychle zatáhlo. I když čtyřkolky po chvíli odjely, srnčí už do tmy nevytáhlo. A tak v pondělí 28. 9 vyrazila opět do tohoto prostoru. Čekala asi hodinu, než se ukázalo srnčí. Byl to samotný kus, po obeznání sáhla ihned po zbrani 7,64. Zjistila, že si nenabila a tak velmi opatrně zasouvá náboj do komory. Patroni jsou ji však naklonění, srnce si nezradila. Namířila a čekala, až uvidí srnce z boku na dobrou mysliveckou ránu. No a potom padla rána. Já jsem byl doma, a když se mi rozezvučel mobil, bylo mi jasné, že lovila. S radosti oznamovala, že srnec „leží“. Po ráně se zlomil a zůstal v ohni. Následovalo přání, Lovu zdar. Váha po vyvržení 9 kg. Štěpánka měla z tohoto srnce velkou radost. Sama si ho obeznala i ulovila. Samozřejmě i já, vždyť je to moje dcera. Takže ještě jednou Lovu zdar.