Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Kaňkování je v „plném proudu“ a lišky jsou v pohybu, víc jak obvykle. Není čekané,aby jsem neviděl lišku.Od pondělí se mi podařilo ulovit opět dvě kmotry. Kdyby jsem chtěl vylíčit každý svůj lov na tuto krásnou zvěř,musel by jsem pomalu napsat knížku. Zkusím tedy alespoň ten včerejší. Kolem půl páté ,volám kamarádovi a domlouváme se kam si půjdem sednout. Volím kazatelnu hned za vesnicí,která je umístěna na kraji pastviny. Tato zemědělská půda, je dokola lemovaná lesním porostem. Zasedám poměrně brzo.asi v 17,30 hodin. Přichází setmění a viditelnost je čím dál horší. Najednou cítím,jak se mi pod nahama chvějí mojí psíci,které jsem měl sebou. Vím, že to není samo sebou a tedy okamžitě kontroluji terén. Na kraji, z levé strany odemně ,vidím z lesa vycházet dva kusy srnčího. Přicházejí blíže a já určuji první kus jako srnce a druhý srnu. Zanedlouho nato,spatřuji v dálce lišku. Čaruje sem a tam a opět jsem toho mínění,že nehledá myši,ale pachovou stopu. Nyní se mi začala ozývat i liška ze strany, odkud přišlo srnčí. Říkám si „dnes to bude zajímavé“. V tom, nedaleko mne, padají výstřely. Úplně jsem zapoměl,že je středa a že na střelnici mají tréning. Veškerá zvěř, mizí v lesním porostu. Rozhoduji se změnit místo. Přejíždím na druhou stranu dědiny,kde je kazatelna,ze které jsem tuto zimu střelil ,již minimálně pět lišek. Mé myšlenky jsou „chvíli posedíš a pojedeš domů“. Tentokrát jsem nechal psíky v autě. Po zasednutí na kazatelnu,kotroluji kraj lesa,který lemuje pás zbylého sněhu. Netrvá ani pět minut a z lesa vytahují dva kusy srnčího. Chvíli je sleduji a najednou z místa, odkud vyšlo srnčí,vychází i liška. Kmotra kontroluje volnou plochu a lemuje les,ale směrem odemne. Na řadu přichází zaječí vřeštidlo. Začínám „naříkat“ a liška reaguje. Mění směr a po pár metrech zasedá na „bobek“. Stále ji pozoruji jen dalekohledem,protože na střelbu, je ještě dost daleko. Opakuji nářek a liška se dává znovu do pohybu. Jde pěkně po bílém pásu sněhu,takže ji mám stále pod kontrolou. Nyní však liška vchází do lesa,kde ji ještě malou chvíli vidím. Po pár metrech se mi však ztrácí. Dalekohledem projíždím sem a tam kraj lesa ,ale liška nikde. Čekám tedy dále a již prohlížím i pastviny a pole. Netrvá však dlouho a z pravé strany vidím lišku, jak také kopíruje kraj lesa,směrem ke mně. Nevím, jestli je to jedna a ta samá,ale v daném momentě, je mi to jedno. Protože má liška „můj“ směr,nevábím. Do ruky beru zbraň,zapínám červený křížek,štechruji a kmotru hledám již puškohledem. I když je na kraji lesa bíly pruh, vidím lišce jen její běhy, ale tělo mi zplývá s porostem. Čekám na vhodný okamžik a ten přichází,když liška vstupuje na šírší sněhovou část. Tichou oblohou se ozývá rána,kterou liška již nemohla slyšet,protože okamžitě padá na pravou stranu a zůstává ležet v ohni. Přebíjím zbraň a hlavou se mi honí lovecké vzpomínky na všechny lišky, které jsem z této kazatelny střelil. Tímto si vychutnávám krásu lovu, na tuto zvěř. Je asi 20,00 hodin, a já si určuji dobu odchodu na půl devátou. Opět „sjíždím“ očima terén. A ejhle,nyní z levé strany, asi 300 metrů odemne,vychází další liška. Chvíli ji pozoruji,ale kmotra mi zachází za horizont a víc už ji nevidím. Pomalu lezu dolů a vydávám se pro svůj úlovek. Po dlouhé době, je to fena. Je to v pořadí již pátá lednová liška. Dnes se půjdu kouknout na kmotru,kterou mi včera zradili střelbou. Jsem přesvědčen,že půjde stejným směrem jako včera. Lovu zdar!