Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

V pondělí večer jsem chtěl jít na strniště ke kukuřici, kam občas vytahují prasátka, ale měl jsem špatný vítr. Rozhodl jsem se proto jít na jinou kazatelnu kousek od tohoto místa. Kolem deváté hodiny jsem přes malý lesík slyšel, že samotný kus je už na místě, kam jsem chtěl jít původně, ale bohužel vítr mi nepovolil se tam jít podívat. V půl jedenácté se otočil vítr ze západního na východní, proto jsem se rozhodl přemístit na posed na druhé straně lesíka. Jaké bylo moje překvapení, když jsem na druhé straně lesíka viděl asi na 300 m rudlík. Mlha mi ale nepovolila lovit na tuto vzdálenost, nemohl jsem spolehlivě zamířit, a proto jsem se musel dostat na posed, kam jsem chtěl jít původně. Prasata byla v pozoru, tak jsem těch 200 m šel asi půl hodinky, ale povedlo se a už jsem lezl na posed. Z posedu jsem vybral nejmenší sele a na 130 m vystřelil. Sele padlo a 15 sekund kvičelo. Pak se ale zvedlo a odběhlo do kukuřice. A jeeeje, rána na trn. Sele bude v prčicích, říkal jsem si. Nástřel jsem v noci nenašel, tak jsem zavolal šéfovi z práce, jestli by ráno nevzal pejsky a jestli bysme se po něm ráno před šichtou nepodívali. Souhlasil a ráno jsme sele našli na kraji kukuřice 30 m od nástřelu. Střeleno bylo na předposlední žebro. Sele jsem naložil a jel do práce, kde jsem ho pověsil. V práci už na mě čekal můj myslivecký kamarád, kterému jsem slíbil srnce, který nám chodil před dílnou a byl na tom zdravotně hodně špatně. Srnce jsem měl obeznaného už asi tři týdny. Srnec měl průjem (z řepky) a poslední dny už docela ztrácel plachost. Původně jsem chtěl, aby srnce ulovil někdo jiný se sdružení, protože letos už mám u nás 4, ale srnec byl stále naživu a nikdo o něj nestál. V pondělí jsem tedy volal hospodáři, že srnec je na tom už celkem špatně a že ho v úterý ulovíme, abychom mu ukončili trápení. Milda byl netrpělivý a srnce pořád vyhlížel. 14 dní před dnem ulovení postával celé dny u plotu a najednou jako by se po něm slehla zem, jako kdyby to věděl. Pak jsme ho zahlédli asi na 250 m a šel pomalu směrem k plotu. Takhle daleko jsem ho nikdy neviděl, ale asi ho tam odehnal jiný kus. Na řepkovém strništi ale narazil na srnu, která nám ho pěkně prohnala. Běželi kolem plotu, ale nezastavili se a k ráně jsme se nedostali. Srnec ze všech sil doběhl asi na 200 m od plotu a vysílený ihned zalehl. Asi po hodině se zvedl a přišel asi na 170 m, nebylo na co čekat, srnec vydržel stát vždy maximálně 10 minut. Našli jsme proto výhodnou pozici pro střelbu a milda komorovou ranou srnci ukončil trápení. Srnec byl osmiletý a na kost vyhublý, ale udělal kamarádovi ze sdružení, kde srnce nemohl tento rok lovit radost. Obojí uloveno 30-06 Spr. SST 180 gr.