Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Tohoto ročka jsem střelil letos 3.8. Budík začal řinčet ve 4:00, ale nedalo mu moc práce, aby mě vytáhl z postele. Rychlá snídaně, posbírat potřebné vybavení a hurá do revíru. Ještě za tmy usedám na malý žebřík, který je umístěný na hraně pole s bobem sousedícím s jetelem. Netrvá to nikterak dlouho a nad obzorem se začínají objevovat první náznaky vycházejícího slunce. Vodník Kebule to ráno uvařil opravdu moooc mlhy, protože není vidět dál než na 20 metrů. Ještě pár desítek minut a nový den vítězí nad nocí. Krajina se probouzí do krásného rána a v řídnoucí mlze se pomalu začínají objevovat siluety zvěře, o které jsem ještě před chvilkou neměl tušení! Připomíná mi to rána, kdy jsem jako malý kluk doprovázel tátu. Vždycky mě budil a říkal: „ vstávej, spát budeš v důchodu, brzy bude svítat - jedno ráno dá za dva večery!“. Bohužel tátu už nikam nedoprovodím… Když se probudím z melancholického rozjímání, beru do ruky vábničku a zkouším, jestli někde v okolí není nějaký nedočkavý srneček, který hledá svou vyvolenou. PÍÍÍÍÍJÁÁÁ se několikrát rozletí do dálky a já dalekohledem pozoruju reakce na vyzývavé pískání… Netrvá to 5 minut a po mé levé ruce, ve vzdálenosti asi 90 metrů vyskakuje z bobu srnčí. Ani kontrola dalekohledem mi neprozradí, zda je to srna, nebo srnec. „Má tam něco, nebo ne?“: Ptám se sám sebe. Ani další písknutí mi však nedává odpověď. Srnčí bystře jistí směrem, ze kterého slyší toužebné volání, zároveň ho však neopatrná zvědavost nutí dojít blíž. Postupně zkracuje vzdálenost mezi námi. Mám ho asi na 60 metrů, když bezpečně rozpoznávám jeho maličké parůžky. Je rozhodnuto!!! Pokládám dalekohled a sahám po flintě. Centimetr po centimetru zvedám troják a pokládám na hranu žebříku. „Něco je špatně!“ prolétne mi hlavou, když srneček s nervózním beknutím odskakuje a odbíhá přes louku, kolem mě, k nedalekému remízku. Z nouze foukám do vábničky. Srneček se na metru otáčí a míří zpět. Přichází pomalu, ale jistě! Pozoruju ho přes puškohled. Kříž se pohupuje v rytmu mého dechu. Najednou se to stalo. Srneček se zastavil, já dokázal zklidnit dech a udržet kříž na komoře. Dunivá rána utišila zpěv ptáků! Srneček ukázkově značí komorovou ránu. Ještě dva dlouhé, zoufalé skoky a skládá se k zemi. Ani lovecká horečka, která mnou mohutně třese, mi nezabrání, abych nemohl sledovat srnečkovo odkazování. To lovecké poblouznění však brzy mizí a já už jsem schopný dojít k srnci. Vzdávám srnci úctu a děkuji za to, že mi sv. Hubert a Diana dopřáli toto krásné ráno! LOVU ZDAR! PS: Jedno ráno za dva večery!!!