Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

V loňském roce u mě dozrál plán na postavení nového posedu na potoku mezi dvěma obcemi na okraji honitby a hlavně v místě, kde se u nás minimálně 20 let nic neulovilo, protože prioritu má,jak už to tak bývá, les.. Na jaře byla spousta času plán zrealizovat a s pomocí mého kamaráda Franty, kterému jsem dělal podržtašku, byl vysoký žebřík za půl dne hotov. Výhled na na prutník (vysekaný) luxus a prořezávka stromů za zády umožnily rozhled i za potok. Už od prvních čekaných bylo vidět, že srnčí zvěř má tohle místo ráda, četné stopy u zásypu a vyšlapané cestičky přes potok se jevily nadějně. Bohužel jsem neodhadl sílu matky přírody a tak s příchodem doby lovu srnců mi v podstatě všechny možnosti lovu a posuzování lovnost sebraly zemědělské plodiny narostlé díky nadbytku srážek do mimořádné výšky. Prutník samotný ani nezmiňuji a tak kromě knoflíka, který mi nedal šanci k ulovení a mladého nadějného vidláčka jsem měl možnost pozorovat snad skoro pokaždé jen silného srnce s lehce nepřirozeným tvarem paroží -- taková úzká lyra zepředu. Můj odhad byl šesterák 4-5let, nemoc vysoké poroží, silnější ve zvěřině,ale pravdou je že nikdy nedošel blíže než na nějakých 80-100m a navíc vždy poměrně za šera. Co bylo zajímavé,že v min. 2 případech si svoje teritorium značit škrabáním betonovéh sloupu el.vedení.. Počkal jsem tedy na po žních, kdy zmizel konečně i mák a v neděli navečer sedl do auta, ujel těch 40km do honitby a po společensky „náročném“ víkendu vylézám na žebřík s tím, že se jen pokochám a vyčistím hlavu na konci slunečného a horkého dne. Usedám tak již po půl 7.vydatně „navoněn“ repelentem, protože jinak by mě snad komáři sežrali i s posedem a jen v tričku s krátkým počítám zajíce na podmítce za sebou a marně se snažím přečist na 200 m 2 zalehlé kusy srnčí zvěře. Po půl 8. ale registruji pohyb v prutníku asi 30 metrů od posedu…jo, to se mi už tady párkrát stalo zase nějací neposední vrabčáci, jsem v klidu.. ale jen chvilku – najednou je ten pohyb hned na okraji a hnědé tělo se pohybuje směrem k potoku do vysokých kopřiv. Beru dalekohled, registruji tmavší parůžky, ale stačilo pár kroků a je schovaný za bezovým keřem. Slyším ale pořád kroky a tak čekám, že třeba přeskočí potok a zahlídnu jej na volném poli.. to se ale neděje – srnec se zase otáčí a pomaličku kráčí na jediné nezarostlé místo mezi prutníkem a mým žebřem a okusuje lístky. To už se na něj nemůžu vynadívat v dalekohledu – je to pan domácí podle lyry!, ale kde má přední výsady?? Na 20 kroků čtu každý detail, silné růže a nepravidelné zadní výsady a nemám pochyb o lovnosti. Srnec jistí (asi se mu ten repelent nezamlouvá,ale když tu tolik roků nikoho nepotkal,tak to bude asi cajk..) , ale to já už pomaličku měním dalekohled za kulovnici, odjištuji potichounku , jen necvaknout, přece jen stojí skoro pode mnou, tááák a ještě napínáček, srnec stojí lehce našikmo hlavou ke mně, ustaluji kříž na střed krku a bez jakékoliv nervozity mačkám spoušť. Srnec padá jako podťatý do trávy a až po chvilce slabě odkazuje.. 8x57 svou práci odvedla dokonale. Děkuji svatému Hubertovi, protože ten určitě chtěl, abych tohoto starého srnce dnes ulovil a pokřtil nový posed. Odhad věku 8+. Přední výsady odbroušené jako bruskou zřejmě o zmíněné betonové sloupy.