Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Původně jsem se zařekl že dnes nepůjdu, ale i přes zatažený žaluzky se ta supernova nakonec stejně prodrala k nám do obýváku a mě do hlavy. Před osmou z pánve vyndávám poslední várku křapáčů, jdu si sbalit všechny teplý svršky a ženě nenápadně oznamuji, že se dnes trochu mění plány. Kupodivu nevrčí a naopak mě povzbuzuje, když prý je takový úplněk jednou za 50 let, jak jsem nezapomněl zdůraznit. Kolem deváté pak přijíždím před nasvícené kukuřičné strniště a jelikož jsou na něm už rozesety jednotlivé kusy srnčího, opatrně usedám na vysoký posed hned u silnice. Po půl hodině padá rána z lesa z druhé strany přes silnici. V duchu říkám Lovu zdar a hned začínám litovat, že mi na opěrce leží kulobrok a ne remington. V tomhle světle přeci prasata nepolezou na otevřený, ale budou sbírat po lese. Tato pravda však po následující půlhodině bere za své, když se na druhém, 400m vzdáleném konci pole z lesa vynoří první velký černý stín, spořádaně následovaný devíti menšími a postupně se dávají do probírání strniště. Selata putují poměrně daleko do pole, bachyně však co dva kroky jistí a zvedá ryj do výšky a i když mám dobrý vítr, tuto nádhernou podívanou po chvíli ukončuje a s odfouknutím odvádí celou tlupu zpět do lesa. Máš recht holka, říkám si a přemýšlím, že zítra zasednu doprostřed pole na malou otevřenou kazatelnu u stožáru. Čekám dalších 15min a jelikož se tlupa již neobjevuje, slézám a zkusmo svítím na všechny přilehlé posedy. Nic?.....takže změna plánu, obloukem po větru obcházím pole a bohužel za hlasitého doprovodu naštvaného srnčího usedám na onu kazatelnu. Díru odkud svítí za zády zadělávám dekturou a zalézám si do vaku. Před 11h se mi podaří dokonale zafunět dalekohled zrovna ve chvíli, kdy se v lese ozve lámání. Vytahující tlupu tak pozoruji už přes puškohled. Ta má bohužel velmi naspěch, a celý vláček v mžiku mizí z výhledu. V stísněných prostorách přehazuji flintu do bočního okýnka (otvoru), což se samozřejmě neobejde bez šramotu a ťukanců. Kupodivu to pomáhá a tlupa uprostřed pole zastavuje, samozřejmě zdrclá do dohromady. Patovou situaci naštěstí řeší netrpělivé sele, které popochází dopředu a otáčí se na ostatní. Ustaluji silně rozsvícený bod za plece, vydechuji a po ohnivém záblesku a sudovém zvuku vráceném stěnami kazatelny, pozoruji nastalý zmatek. Celá tlupa se obrací a míří zpět k lesu, zatím co já v napůl odmlženém dalekohledu pozoruji vybrané sele prudce prchající opačným směrem a nevěřícně čekám na první klopýtnutí či pád. Sele však nezpomaluje a po cca 130m zabíhá do rákosu. No nazdar! Poslední prudké zalámaní a zlověstné ticho následované z druhé strany lámáním v lese. Po čtvrt hodině si tedy balím věci a vydávám se z baterkou na nástřel. Roztříklá barva v podobě malých kapek na velké ploše moc odpovědí nedává, naštěstí barvy celou stopní dráhu po obou stranách přibývá a před rákosem už jde o souvislou čáru. Sele bachyňku o hmotnosti 24kg s oboustranným průstřelem plic bez zásahu žeber, pak vytahuji po 10m z rákosu. Poklekám a vzdávám myslivecké pocty a znovu děkuji Dianě a Hubertovi, že mi jsou poslední dobou tak nakloněni, neboť moc dobře vím, že nic netrvá věčně. Tak Lovu zdar!