Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Po loňské neúspěšné srnčí sezóně, která pro mě poprvé po 30 letech skončila bez úlovku, si letos u Diany na nedostatek přízně stěžovat rozhodně nemohu. V případě tohoto dobrého srnce, se však domluvila s mou milou Soňou, která ho začátkem týdne našla a obeznala. Díky stáří a svým zkušenostem byl však srnec tak trochu loveckým oříškem. Zkusili jsme to i ve dvou, vábením ze země, ale bezúspěšně. Vypadalo to, že se srnec z místa vytratil a lněný holky už mu nechutnají. Mezi tím jsme tedy zkusili propátrat jinou část honitby o dvě pole dále, kde jsme oba postupně napískali hodně podobného dobrého srnce. Dalo by se říci, že jde o bratry se stejným tvarem paroží, jen ta chybějící výsada je na druhé straně. Dianě se však ještě nechtělo a srnce těsně před výstřelem zradili projíždějící cyklisté. Deštivé počasí posledních dnů se s pátkem konečně vylepšilo, a tak po krátké domluvě si srnce dělíme a Soňa vyráží na posed na hrázi u pšenice a já mířím ke kazatelně na okraji lnu v Čuhelově koutě. Na poslední šprusli zjišťuji, že už je částečně obsazená. Po rychlém seznámení a poměření velikostí se domlouváme, že z nás pro dnešek budou parťáci, a tak zatímco se soukám k pravému okýnku, šedý plch se vydává hlídat za trámkem pod stropem. Do půl hoďky znovu spouští déšť a oba kvitujeme tu malou stříšku nad hlavou, zatím co Soňa na otevřeném posedu jistě zvolna vlhne. Mrholení evidentně srnčímu nevadí. Vpravo vytahuje mladá srna a v protější stěně starší nízký šesterák. Pase se ve lnu asi ve 300 metrech, a tak ho zkouším hlasitě připísknout. Jistí mým směrem, ale jinak nereaguje. Zato vpravo před hnojem zalupe lupina a do lnu vyráží obeznaný adept. Rychle se rozhlídne po zrzavém hřbetu a zkušenosti ho vedou zpět do krytu. Stíhám jen obeznat, ale na výměnu optik mi čas rozhodně nedává. Po osmé hodině se ve stejných místech na hraně pole objevuje srna a z krytu vylákává i svého (mého) vytouženého. Buší mi srdce, když zakládám remington do ramene. Je to však dobrých sto metrů, a tak pevně zapírám obě předloktí. V okamžiku, kdy srnec zvedne hlavu a lněné paličky sklouznou z jeho lopatky, třeskne Čuhelákem výstřel. Srnec značí prudkým vzepětím a skokem mizí. Ještě naposledy z hnědého moře vypluje jeho červené tělo s bílou hlavou, udělá dva kroky zpět, zavrávorá a bezvládně sklouzne k zemi. Vydechuji a zatím co se mnou začíná třást lovecká horečka, děkuji tam nahoru Dianě, do hlavy si ukládám okamžiky úspěšného lovu a přemítám nad srnčími osudy. Lovu zdar. P.S. Video z lovu také uloženo