Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Včera konečně trochu ustal vítr. Teda ne že by nefoukal, ale už to nebylo tak hrozný, jako dny předchozí. Večer proběhl klasický scénář, vykoupat a uložit mláďata, „povolenku“ od manželky a hurá do revíru sednout na oblíbený žebřík. Před půl devátou večerní už jsem seděl. Čekaná to byla hodně pestrá. V jejím průběhu jsem měl na louce před žebříkem jezevce, dvě lišky, tchoře a samozřejmě srnčí. Čerstvý vítr foukal od nedaleké vesnice, takže bylo slyšet zvon z kostela, který oznamoval aktuální čas 22:00. Teplo už mně zrovna dvakrát nebylo. Ještě deset-patnáct minut a lezu dolů, říkal jsem si. Poslední kontrola okolí a už je vidím. Divočáci vytáhli z lesa na oranici po kukuřici, která je přilehlá louce a je na ni vidět. No teď přece neodejdu. Počkám, jestli se třeba nevydají mým směrem. Hodina pryč, klepu kosu a prasata furt na stejným místě. Čekání se naštěstí vyplatilo a o půl dvanácté se divočáci dali do pohybu tím správným směrem. Sedm odrostlých selat bez bachyně si to nasměrovalo na louku přímo před žebřík, na kterém jsem seděl. To už jsem je měl v puškohledu a vyčkával na vhodný okamžik. Jedno menší sele se pozastavilo, takže se oddělilo od ostatních. Kříž na komoru, mačkám spoušť. Po ráně celý rudlík vystartoval zpět do nejbližšího krytu. Jedno ze selat ale zřetelně nestačilo držet krok s ostatními a asi po třiceti metrech se zlomilo a zůstalo nehybně ležet. V nastalém tichu pozoruji úlovek přes dalekohled. Od nástřelu až k zhaslému seleti je zřetelně vidět pobarvená stopa. Přícházím k seleti (bachyňka) otáčím ho na pravou stranu, dávám poslední hryz a sobě pobarvený úlomek… Následuje odtah k autu a cesta k domovu. Lovu zdar!!!