Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Ten začal vlastně už pátečním budíkem ve 3:30. Vzal jsem si „loveckou“ dovču a poprvé letos se vykopal ještě za tmy do lesa, abych nebyl s pondělním lončákem z lesa špatným příkladem, když nám ještě stojí ta kukuřice. Je letos bohužel šikovně obseta na výšku dvoumetrovými biopásy, sahajícími až k lesu. Jediná možnost redukce černé zvěře je tak na sousedních obilných, či již sklizených polích. Zasedl jsem tedy na předchozího dne přenesený posed, doprostřed ještě stojící, ale od černé již značně pocuchané pšenky. A samozřejmě - ani chlup. Se spánkovým deficitem se tedy navečer vypravuji na druhou stranu, do pšenky za vesnicí. Z příjezdové cesty mě v dalekohledu trkne hnědošedá hrouda ležící uprostřed pastviny, z které se po příchodu vyklube cca desetikilové sele bez hlavy, již v notném stádiu rozkladu. Žádné stopy průstřelu a od silnice dobrých 300 metrů, některé věci prostě nevysvětlíš. Při uklízení kadáveru mám co dělat abych v sobě udržel dnešní Áni výborný smažák. Než pak dojdu na vysoký kovový posed uprostřed pšenky, obeznávám mladšího šesteráka a tři srny s potomky. Stop po divoších je v obilí dostatek, ale než stačí dorazit, slibně rozjetý žlutý kotouč měsíce se ztrácí v mracích a začíná pršet. Izolátory posedu temně vrčí, a tak radši balím svršky a slézám. Cestou k autu mám furt hubu dokořán, a tak jsem vlastně vděčný za blížící se vidinu postele. Než však přijedu na kraj Třebové, déšť ustává a mezi mraky opět problikne stříbrná lampa. Vzpíná se ve mně poslední lovecký záchvěv a odbočuji k čerstvému strništi po trikitálu v Borku. „Jen taková rychlá kontrola od silnice“, ujišťuji se, když Steinerem propátrávám městem nasvícenou plochu. Diano, Diano, ach jo. Na konci pole pod olšemi, je světlá plocha strniště přerušena černým, na obou koncích zvýšeným páskem. No nic, když už jsem tu, tak je zkusím alespoň spočítat. Vybírám vítr a šoulám podél travnatého pásu uprostřed pole. Všude v dohledu je městská zástavba a chatky, musím dnes znovu využít linky kovových posedů, pro případnou a bezpečnou střelbu pod sebe. Vítr dobrý, cestou však narážím na šestičlennou skupinku srnčího. Tichým promlouváním, je nakonec dávám do pohybu. Zřejmě jsou zde na lidi navyklí, a tak se to naštěstí obejde bez bekání. Běží však kolem divočáků a strhávají je do krytu. O 100 metrů dál však vytahuje jiný, ještě delší vláček. Jdu tedy až na konec rýhy a usedám na nejbližší možné pozorovatelně. Ve sto padesáti metrech jsou při svitu města a měsíce nezvykle žlutá a splývají se strništěm. Nejvíce patrné jsou tak jen jejich stíny. Postupně zpět také vytahuje tlupa, která mě sem přivedla a do půl hodiny je venku i třetí parta. Čtyřicet divočáků na jednou poli jsem už dlouho neviděl. Přesto, že jsou na poměrně malé ploše, drží si od sebe dostatečné rozestupy. Při překročení určité hranice, největší bachyně od deseti selat prohání selata a hlavně lončáky sousední tlupy. Při tom jak je postupně uvádí do pohybu, si všimnu, že jedno z prasat výrazně kulhá na přední běh. Tento hendikep při normálním pohybu vidět není. Trochu mi to připomnělo sondování vlků při vyhledávání slabého článku. Zaměřuji se tak jako oni již výhradně na tento kus, a i když během následující hodiny by šlo vystřelit i na některé z bližších selat, trpělivě vyčkávám. Nakonec se spolu s dalšími dvěma z tlupy odděluje a přichází na 70 metrů. Jelikož je uprostřed velké přehledné plochy, posazuji červený bod za plece a ve 23 hodin nocí štěkne pět set dvacet sedma. Sako v ráži 7,62x39 se na tuto vzdálenost ukazuje, jako úplně akorát. Prase s kviknutím padne, zůstává v ohni a odkazuje, zatím co jeho dvě kamarádky běží pode mnou a výhružně nadávají. Zbytek tlup mizí na opačné straně do krytu a ve vzdálené chatce se rozsvěcí. Čtyřicetikilová lončačka má srostlý a nepohyblivý loketní kloub levého předního běhu. Oboustranný průstřel plicního laloku je tak pro ni, i když by se mnou určitě nesouhlasila, vysvobozením. Strniště je naštěstí suché a nevysoké a tak po vzdání mysliveckých poct, fotu a následném vývrhu, se vracím pro Sůzu a transportuji úlovek ke spolkovému chlaďáku. Věším ji vedle hospodářova kňourka z předchozího dne a znovu děkuji Dianě za ten dnešní, i když veskrze sanitární den. Lovu zdar.