Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

První březnový den stojím s upadlou čelistí a koutky zdviženými v bezděčném úsměvu u okna, hlava mi šrotuje a skládá večerní plány, zatím co oči marně hledají v sousedovic bílé zahrádce včerejší kolečko sněženek. Nemohu se dočkat večera a překvapuje mne, jak rychle si ospravedlním protažení letošní “liščí“ sezony a tím i porušení svých zásad. Sněhu je opravdu hodně a tak už brzy z večera zasedám s vábničkami na krku na první post dnešní čekané, náhodně vybraném místě za zahrádkami na konci města. Po hodině bez odezvy na vřeštidlo se pomalu zvedám a využívaje bílého přehozu pomalu šoulám na rozhraním lesa a přilehlých svažitých luk pokračujícím řepkovým polem. Společnost mi dělá 7 zajíců a 18ks srnčího, než se dostanu ke smrkové oplocence vybíhající z lesa. Z její špičky vede navlečená řádka čerstvých liščích stop k pásu trnek, lemujícím momentálně prázdné řepkové pole. V hlavě si ukládám čas, směr větru a rozmístění sloupů el. vedení, vracím se k autu a přejíždím do druhé části honitby na mé oblíbené pole. Vybírám si vysoký posed v lesní stěně kde tolik nefučí a nesype, a to i přesto že jsem měl v plánu oblíbenou břízu na protější straně. Vydržím zde do 11 než mě vyžene chumelenice s větrem ohýbající větve až k zemi a samozřejmě cestou zpět k autu si jen smutně prohlížím řádku zachumelených liščích stop v biopásu pod břízou. Druhý březnový den odpoledne stojím s kouřící kávou znovu u okna a při pohledu na rozlámaný kolečko sněženek na sousedovic téměř černé zahradě mi už do smíchu moc není, nicméně po 6 hodině se uvelebuji u paty sloupu el. vedení uprostřed řepkového pole bez sněhu, kontroluji vítr a oblékám zelené 3D-lístky. Začíná poprchávat a tak se snažím vše urychlit zaječím vřeštidlem a ono opravdu funguje..... postupně ke mě dohopkají 3 zvědaví zajíci a ze 120m vzdáleného trnkového pásu vytahuje 6ks srnčího. Po půl hodině napětí vidím v dalekohledu „střečkově“ odskakující a pobíhající nejslabší srnče s postupným prudkými výpady ostatních kusů, než mezi nimi rozpoznám slídící lišku. Tu však naznačované útoky nikterak nevyvádí z míry a pomalu postupuje na pole před srnčí. Tečka i liška sedí ukázkově přesně, bohužel v pozadí s hlídajícím srnčím. Nechci riskovat při ploché dráze lovu ze země a tak dělám chybu a beru mezi rty, na krku visící myškovačku. Následuje to co se dalo očekávat a co nemám nikterak v lásce. Na dvanáctku zvětšený puškohled se vyplňuje skoro letící liščí siluetou se skloněnou hlavou. Nezpomaluje a tak v okamžiku, kdy už vidím zřetelně kolem ní odletující bláto, křiknu své nápadité a vypilované „hej“. V 20m prudce brzdí a překvapeně zvedá hlavu, když ticho prořízne třesk remingtonu. Liška se láme v ohni s prohnutým hřbetem bez dalšího odkazování a vrácenou ozvěnu výstřelu tak přerušuje jen ruch vyprazdňujícího se pole. Když k ní pak přicházím, mám opravdu staženej zadek, ale naštěstí je to mladý lišák(tedy s ukrutným aroma), odhaduji tak 7 kg. A tak jak jsem slíbil doma svému 5-ti letému Kubíkovi i sám sobě, do srnčí říje o mě lišky už neuslyšej a to i kdyby byly závěje po okna. Uloven kulovnicí CZ 527 FS v ráži 222.rem., poloplášťovou střelou RWS 3,24g. Tak Lovu zdar!