Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Čtvrtek, žena má denní, v 20:00 je doma, tak si půjdu někam od 17:30 do 20:00 rozjímat. Výběr místa je, jak se později ukáže výborný, výběr zbraně už tolik ne. Přeci jen jsem spíše šel na ,,poslední" lišku. Místo s místním názvem ,,divadlo" je žebřík na stěně velkého remízku s močály a kališti 100m od velkého komplexu lesa. Mezi remízem a lesem je snad nejohroženější pólu v revíru hojně navštěvované všemi druhy zvěře. Už při zasednutí s nedůvěrou prohlížím malou kuličku v nábojové komoře....což si po 40 min čekane vyčítám při pohledu na zprvu v termovizi indentifikovanych 10 ks danciho. Jelikož ani po minutě pozorování nezvedl ani jediný kus hlavu, začal jsem mít podezření, že se mýlím. Vzal jsem tedy pro ověření kulovnicí s pardem, který z 10ks danciho mávnutím kouzelného proutku udělal středně velkou bachyni s devíti selaty. Jedno jsem si po pár nadávkách za výběr ráže vybral, stojící pěkně na široko, kříž se ustálil na pleci a večerem zasvištěla drobná kulička, která však sele bezpečně srazila k zemi a nedovolila mu udělat ani krok. Pak již následovala červená práce a transport 25kg bachynky do chladícího zařízení, po cestě s opakovaným dekovanim a kajícími se úmluvami, že se polepším. Pátek, přijíždím v 20:40 hodin z práce, rychle prevlict a do lesa. Pohodlně se usadim na úplném konci honitby, do výběžku k dalšímu velkému komplexu lesa, který je již ale sousedů, našem však je louka, kterou si snad od místního zemědělce, k jeho značně nelibosti, pronajali divočáci. V rohu posedu stojí CZ 557 v ráži 6,5 creedmore. Usmívám se, že jsem dnes zvolí správně...avšak drobná chyba ale se šťastným koncem byla mezi polem a kulovnicí. Ale postupně.... Usedám v 21:00 hodin s tím, že jsem chvíli předtím vysadil kolegu na jiném místě. On však musel patrony myslivosti a lovu něčím značně nahněvat, neboť již víc jak půl roku čeká na svého štětinače. A tak bedlivě sleduji spíš mobil než okolí. 21:30 se přeci jen zaměřením na černý flek kousek pod horizontem, ale ve vzdálenosti 250 m od posedu. Po chvíli jej od lesa následuje další a další....až je na louce celkem 8 selat, již bez bachny. Říkám si, to snad není pravda....az tohle sdělím kolegovi, jistě zase pronese již častokrát zmíněnou větu: ,,jestli dneska zase ulovis, přísahám, že tě střelim do kolena!" Oba však víme, že je to jen opravdu přátelské propíchnutí. Myslivce, co nezávidí, jsem v životě potkal jen dva, a tento je jedním z nich, díky ze něj. Ale zpět k divočákům.... přemýšlím, co dál. Beru kulovnici, měním baterku v Pardu, termovizi na krk a hurá za nimi. Je prakticky bezvětří a tak jdu jen opravdu co noha nohu mine a počítám....50kroku, stále tam jsou a nic netuší, 100kroku...stále žádná změna, 170kroku...selata dál vesele přerývají další a další kus louky.... klekám si na zem, loket opírám o koleno, vybírám sele stojící na široko a říkám si, že jít blíž už by bylo riskantní a taky, že nejsou zase tak špatný střelec. Jsem od selat jak jsem později zjistil 130kroku. Kříž se ustaluje na pleci, záblesk a vidím jak sele odbíhá za horizont. Říkám si, kouknu na záznam v Pardu a půjdu na nástřel. Záznam však odhaluje, že jsem tak úplně na pleci kříž neměl ale těsně před výstřelem potáhl značně dozadu a sele je bezpochyby střelené na měkko. No nazdar....z obvyklé pěti minutovky je 30 min, kdy už si říkám, že by mohl být ten správný čas, ale nebyl....na nastřelu barva je, ani málo ani moc, která však za horizontem táhne k lesu. U lesa přemýšlím, jak bude asi předseda nadšený, když jej vyrozumim o dohledavce u sousedů. Co naplat, musím. Z přemýšlení mě však vytrhne šustot listí pod mohutnými duby, a termovize odhaluje sele, které jsem uspěchanym dosledem zvedl ze zalehu a to pokračovalo dále do lesa. Další komentář jen tzv. vypípám....jdu k autu, informuju kolegu, jedu pro něj, kafe na hájence a co teď... Od výstřelu uběhli 4 hodiny... určitě už bude zhaslé, tvrdí kolega a tak jedeme zpět. U lesa zamykam auto i se zbraněmi uvnitř. Postupujeme lesem po barvě, když asi po 150 m opět vidíme podruhé zvednuté sele...pípám, pípám a pípám ještě značnou dobu....uleham ve 3:00, když v 7:30 zvoní budík, jsem rozmrzelý ale kapička naděje tam je. Kdyby bylo sele jen raněné, určitě by šlo hned dal a nezalehavalo. V 8:00 jsem již na místě, jdu na misto, kde jsem si v noci označili poslední pobarvené místo, jak jinak než temně tmavou barvou. Tady u té břízky to bylo, hned za ní je kotlík smrčků, ten rozhrnu a sele leží 5m od včerejší ukončené dohledavky. Jsem neskutečně šťastný, rána byla opravdu dosti vzadu. Opět se kaji, že se zase polepším. Začíná drobně sněžit mezi stoletými duby....měl jsem jít blíž. Lovu zdar