Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Ranní šoulačka, Trošku jsem si pomarodil, asi se zády, a teď ráno jsem brzy vzhůru, a tak jsem se rozhodl vyrazit na ranní šoulačku, jen tak z nohy na nohu. Mám ve Vaculovém žlebu obeznaného paličkáče, ale přes říjí vytahoval velmi pozdě a nijak pravidelně, pochopitelně „ mladéj je mladéj “, jak říkával můj děda. V 03,30 jsem již vyrazil po farské cestě, která vede nad loukami. Zradil jsem si 5 kusů vysoké holé, s kterými byl jeden špičák, ještě nevytlučený. Když jsem se dostal nad Vaculův žleb, zasedl jsem chvíli, na vývrat, z kterého je dobrý přehled o dění na louce. Bylo krátce po 05,00 hod., když na louku pode mnou vytáhla srna se srnčetem a mladý max. 4 letý šesterák. Po chvíli vytáhl i můj paličkáč, ale asi 70 pod nimi, takže šance si našoulat blíž nebyla. Jak tak přemýšlím, co s načatým ránem, evidují nějakou nervozitu paličkáče, který s patřičným zvukovým efektem přeběhl na druhou stranu louky. V tuto dobu ho mohla zradit jen zvěř. Dlouho obeznávám místo, odkud paličkač odbíhal, až konečně zjišťuji důvod jeho nervozity. Jsou to lončáci, vidím jen dva hřbety a na chvíli jsem zahlédl hlavu. Mez vede ze šikmá nahoru, a tam kde kdysi přetínala farskou cestu je několik ochozů. Rozhodl jsem se přemístit do tohoto prostoru, a počkat na lončáky na tomto místě. Díky tomu, že mám vyčištěné chodníky, jsem neudělal žádný rozruch. Vylezl jsem nad farskou cestu na místě, kde mám přehled a ústí tam mez podle které zvěř a nejen černá ráda využívá, protože je tam hustý podrost lísek, střemch, maliní. Lovit se dá, jen když zvěř přeráží cestu. Skoro pravidelně se první kus zastaví na dolní hraně cesty a jistí, a ostatní se tlačí za ním, čímž vzniká šance na lov. Čekal jsem skoro „ věčnost“, a začal jsem přemýšlet o tom, že lončáci změnili směr, když jsem uslyšel slabé zalámáni. Potom ještě několikrát „lup,lup“ a zase ticho. Zvěř je určitě pod cestou a jistí, „ říkám si“. Odjistil jsem si, svoji 7,64, kterou jsem koupil pro Štěpánku, ale stále je napsána na mě. Opřen a smrk, si již přes puškohled obeznávám hranu cesty, kde se najednou vynořuje první lončák. Stojí, zvedá, ryj a bere vítr. Za ním se tlačí druhý a třetí kus. Zůstali stát vedle sebe, lovit se nedalo. Malá chvilka napětí, které povoluje, a lončáci začali buchtovat kraj cesty. Namířil jsem na toho nejbližšího, chvilku si mě povodil, a když přecházel na druhou stranu cesty, přišla moje chvilka. Lončák stojí pěkně bokem, lehce hladím spoušť, a lesem se nese ozvěna výstřelu. Slyším jasné „žuch“ jak střela dopadla na lončáka, avšak trochu oslněn výšlehem z hlavně, chvíli nic nevidím, a posléze se utvrzuji, že na cestě opravdu není ulovený lončák. Prostě cesta byla prázdná. Přistupuji na nástřel. Tady nalézám stříkanec barvy, a pod cestou 3 metry od nástřelu vidím již zhaslého lončáka. V tom okamžiku mě přestávají bolet záda, koleno a vše ostatní. Pro lepší manipulaci jsem si vytáhl lončáka pod mez na louku, kde vzdávám hold ulovené zvěři, jak velí tradice. Lončák po vyvržení vážil 35 kg. Děkuji patronům myslivosti za přízeň při lovu. Lovu zdar.