Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

V 19:30 usedáme na posed, jehož výběr jsem nechal na přítelkyni. Náladu jsem moc dobrou neměl a ani se mi na posed nechtělo ale říkal jsem si, že alespoń pročistím hlavu. Posed je umístěn na konci rákosového pásu, kde se střetávají tři různé zemědělské podiny. Za námi byla pšenice, přednámi vlevo zatím malá kukuřice a vpravo řepka. Zhruba 70m před posedem protíná pole kukuřice i řepky nová cesta, kterou vytyčili vloni při pozemkových úpravách. Pečlivě sleduji rozhraní mezi řepkou a kukuřicí. Půlhodinky je ticho jako v kostele, jen asi 150m přednámi vytahuje z řepky srna. Původní záměr byl lov srnce I. Věkové třídy, a tak srnu několikrát zkontroluji abych si byl 100% jist, že je to opravdu srna. Čekal jsem v těchto ideálních podmínkách více zvěře, a tak začínám přemýšlet spíše o šoulání. Ptám se přítelkyně co si o tom myslí, ta jen krčí rameny zahleděná do západu slunce. Než jsem se stihl rozmyslet, zvedl se silný vítr a začalo pršet. Říkám si, asi znamení, že nikam chodit nemám. Tak tedy zůstáváme dále na posedu. Díky dešti zatáhla i srna zpět do řepky, tak si mirně rozmrzelý říkám, že dnešní čekaná nebude asi žádná výhra. Jen občas kouknu na cestu protínající pole, jsem zamyšlený nad běžnými problémy každého z nás, když mě vyruší přibíhající kus srnčího. Stále prší, a tak hbytě beru do ruky dalekohled a kus obeznávám dřív než mi zaskočí do řepky. Okamžitě se koukám ‘‘mezi slecha,, ale tam nic....co ovšem upoutá moji pozornost jsou dvě kolem poskakující srnčátka. Hned mám na tváři úsměv a podávám dalekohled přítelkyni. Chvili ty dva malé nezbedy pozorujeme. Vůbec jsem se nezamyslel nad tím, proč asi tak rychle doběhli až k nám. Bylo 20:40hod a já jen tak ledabyle projíždím cestu. V místech kde protíná řepku vidím cosi černého na cestě asi 250m od nás. Beru do ruky dalekohled a srdce se mi rozbušilo....na cestě stálo asi 20 divočáků. Rychle se rozmýšlím co ted....v zákrytu řepky bych se mohl při troše štěstí dostat až k nim. Rozhodnutí udělali za mě – rozhodli se jít po cestě směrem k posedu. Tep opět stoupá o něco výše....dalekohled dávám přítelkyni a já sahám po kulobroku. Natahuji napínáček, odjišt´uji a čekám....Nejlepší místo je rozmezí kukuřice a řepky říkám si ale toto místo divočáci svižně procházejí a zastavují se až v kukuřici. Ta je ovšem zatím malá na to aby je zkryla. Divočaci jsou stále v pohybu a mě se začíná zmocnovat lovecká horečka. Stále v puškohledu hledám aspon jeden chvíli stojící kus na široko....a necházím. Záměrný kříž se ustaluje na komoře...dešt´ protíná výstřel. Po ráně všechny kusy míří zpět do řepky až na jeden, který běží opačným směrem, probíhám kukuřicí vlevo od nás k rozhraní kukuřice a pšenice, kde je malý potůček. Ten přeskakuje a na druhou stranu jakoby ‘‘žuchne,, , v té chvíli už dobře vím, že je to můj kus. Ještě se zvedá a zabíhá asi 20m do porostu pšenice a nastává ticho, jsou slyšet jen deštové kapky dopadající na střechu posedu. Chvíli čekáme a vyrážíme rovnou za již zhaslým kusem, který nalézáme po pár minutách. Vzdávám hold ulovené zvěři, děkuji patronu myslivců sv. Hubertovi a bohyni lovu Dianě, dostávám pusu od přítelkyně a nastává práce. V posteli jsem kolem půlnoci a znovu si přehrávám tento nadherný lov. Lovu Zdar.