Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Konečně zase přišel čas měsíčních nocí, a tak jsem vyrazila na svou oblíbenou kazatelnu. Na louky začali znovu chodit divočáci obracet starou posekanou, ale nesklizenou trávu. Po dva dny, zhruba ve stejný čas, přišly dvě bachyně s mnoha selaty. I když se mi podařilo přiblížit se k nim téměř na dosah, bylo příliš zamračeno na jistou ránu a tak jsem je nechala odejít. Nevadí, říkám si, zítra má být konečně jasno, a tak jsem si téměř jistá, že se lov podaří. Další den tedy vyrážím, měsíc nádherně svítí a pomalu se blíží čas, kdy divočáci přicházeli. Zatím je ale všude ticho. Najednou se noční krajinou rozlehne kulová rána. Kus ode mě přes silnici je na čekané kolegyně. Píši jí SMS, jestli můžu přát Lovu zdar!? Odepisuje, že střílela na sele, ale zatím neví, jak to dopadlo. Hmm, sele. Napadá mě, jestli to nebyla prasata, na která čekám. A tak se ptám, zda to byly 2 bachyně se spoustou selat. Ano, zní odpověď. I když se tomu bráním, cítím zklamání. Byli to oni, můžu jet domů, jiná prasata jsem tady neviděla. Nakonec ale vítězí optimismus, protože noc je opravdu nádherná. Třeba přijde liška. A nakonec... třeba přijdou ještě jiná prasata. Po chvíli čekání slyším v lese za mnou pohyb. Liška! Opatrně připravuji zbraň, jenže liška zůstává ve stínu stromů a já ji nedokážu dostat do optiky. Za chvíli přichází vysoká a za mnou v lese slyším další lámání. Asi jelen, odhaduji. Otáčím se a vidím, jak z lesa vybíhají 3 prasata. Lončáci! Srdce mi buší jak o život, otáčím se, připravuji zbraň... jenže měsíc je už dost nízko a já mám puškohled plný měsíčního světla a z lončáků jsou jen rozmazané koule. Snad kousek popojdou, abych nemířila proti měsíci. Jenže z kraje lesa se ozvou další prasata a lončáci zabíhají zpátky do lesa. To je škoda, říkám si, ale třeba ještě přijdou. Po chvilce přede mnou proběhnou 2 lišky, jenže jsou moc rychlé. Měsíc už pomalu ztrácí sílu, a tak se rozhoduji vydat se přes louky pomalu k autu. V hlavě si znovu přehrávám dnešní noc. Lišky přišly, prasata také a já jdu domů s prázdnou... Cestou k autu ale ještě pro jistotu prohlížím louky. Co kdyby náhodou. Když jsem tak na půli cesty, vidím na horizontu 3 prasata. To jsou oni, 3 lončáci. Měsíc za chvilku zapadne a tak musím spěchat. Svižným krokem se vydávám k nim. Jsou zabraní do rytí, nemusím být příliš opatrná. Hlavně si pohlídat vítr! Už jsem od nich tak na 30 m, konečně budu moct bezpečně střílet. Zaklekám a mířím, ale jsem příliš rozrušená a kříž mi lítá ze strany na stranu. Musím zalehnout. Vybírám jednoho z lončáků, který není na horizontu a střílím... Rána se rozlehla po loukách, lončáci netuší, odkud přišla a vydávají se nejkratší cestou do bezpečí lesa.... Přímo na mě :-)). Rychle vstávám a uskakuji, jeden z nich mě míjí tak na 1,5 metru. Běží jen dva, je to dobré. Slyším, jak třetí lončák odkazuje. Chvilku čekám a pomalu se vydávám na nástřel. Lončák leží na staré trávě, zůstal v ohni. Smekám klobouk, vzdávám zvěři nezbytné pocty a děkuji za krásný lov! LOVU ZDAR!