Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Ráno jsem po dlouhé době vyrazil do společenstevní honitby. Mám svoje místečko, koutek, kde rád chodívám, kousek od cesty, ale daleko od návštěv civilizace, velký pohyb různých druhů zvěře, i když často na velké vzdálenosti. Na podívání ale super. Spíše si tam sice chodím vyčistit hlavu, ale lovím tam samozřejmě taky. A rád... Po třetí hodině vstávám a obloha vymetená bez mráčku. Předzvěst nádherného rána. Vloni se naprosto náhodně podařil v tomto místě stříbrný srnec. Radost z jeho ulovení mi trochu kazila okolnost za jaké jsem ho střílel, ale mělo to tak asi být.. Letos, i když zase o dvou medailích vím, ulovím něco hodně průběrného, říkal jsem si. Ideálně ne "obyčejného šesteráka"... Ráno po čtvrté hodině už sedím. Sotva jsem si sedl, dovedla mi srna srnce na 20 metrů - jeden parůžek slabý šesterák, na druhé ulomená lodyha a dorostlá malá špice. Rozmýšlel jsem dlouho, ale nechal jsem ho běhat. Uvidíme, co ještě vyjde ven a pro tohoto se můžu vrátit kdykoliv.... Už jsem viděl jenom tři silné šesteráky a ranní srnec pastvil hoooooodně daleko. Slunce už bylo vysoko na obzoru, nezbývalo tedy nic víc, než vyrazit domů. Rozhodl jsem se nejít nejkratší cestou, ale vzít to kolem lesa a podívat se ještě po jetelovém poli. Když přecházím z jeteliny do obilí, sto metrů nade mnou zvedne hlavu srnec a jistí.. Nerovný šesterák, přední výsada posazená níže. Plán návratu domů rychle přehodnocuji. Hraje mi do karet, že nade mnou je kazatelna, stojící na rozhraní těchto dvou kultur. Srnec nedaleko od ní zase zalehl. Nadcházím kazatelnu velkým obloukem a po dobré půlhodině už sedím nahoře a dalekohledem lustruju obilí. Po chvíli spatřím parůžky asi třicet metrů od sebe. Srnec pomalu odchází směrem od kazatelny kolejovým řádkem - absolutně bez šance na střelbu. Jenom vidím, jak se hýbe obilí a sem tam pozvedne hlavu.. Ještě chvilku ho sleduji, ale když už zmizí za zády kazatelny, rozhodnu se slézt a jít domů. Když jsem byl v polovině žebříku, nevím proč, ale otočil jsem se a zůstal stát jako opařený. Srnec právě vyšel z obilí na jetelinu a jistí směrem ke mně. Vzdálenost odhaduju na 100 - 120 metrů. S tímto větrem jsem v pytli, říkám si. Srnec ale k mé radosti dal hlavu dolů a začal pastvit... Takže zase opatrně nahoru, otevřít potichu dveře, vhodit šprajc do dveří, podložku pod střelbu. A čekám. Srnec mezítím pomalu poodešel ještě kousek dál. Tečka však sedí naprosto přesně.. Po chvíli se srnec konečně točí naširoko s úmyslem zmizet v bezpečí pšenice. Dal mi dvě vteřiny, ty však stačily. Srnec značí dobrou komoru a po pár skocích v obilí padá odkazuje... A tak to člověk má, když se jede "podívat"... Lovu zdar!