Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Můj první lov trofejové zvěře Byl takový normální sobotní večer zpestřený schůzí myslivecké skupiny Verdek, kde se věnuji výkonu práva myslivosti. Jedinou zvláštností oné schůze byla účast pana Kněžourka, který se zabývá farmovým chovem daňků v naší části honitby. Jednání proběhlo v obvyklém tempu a všichni jsme netrpělivě čekali na to, o čem bude mluvit naše návštěva. Konečně pan Kněžourek dostal slovo a v rychlosti nám nastínil problém – utekli mu z ohrady daňci a potřeboval by odlovit samce, aby byla naděje, že se mu daněly s daňčaty vrátí do výběhu k chovnému daňkovi vzhledem k probíhající říji. Dohodli jsme se, že obsadíme kazatelny již druhý den ráno. V neděli 16.10. 2011 brzy ráno jsme se sešli na smluveném místě u bývalého kravínu na Verdeku a rozdělili si vhodná místa. Na mne vyšla kazatelna na Voňkově palouku. Popřáli jsme si lovu zdar a rozešli se ke svým postům, abychom byli na místě dřív než bude svítat. Během cesty mi Jarda Král dal ještě pár pokynů - jak, kde, co a hlavně, až ti přijde, tak ho střel a na nic nečekej. Pohodlně jsem se usadil na sedák své kazatelny, připravil pušku a už jsem začal obzorkou důkladně prohledávat okolí, jak se říká – kam až oko dohlédne. Asi po dvaceti minutách moje prvotní nadšení poněkud ochablo, neviděl jsem ani chlup a počal jsem nabývat dojmu, že mne asi naschvál posadili na místo, kde nic neuvidím – ani daňky, srnčí, zajíce, veverku a ani nic jiného. Řekl jsme si - co naděláš, alespoň si užij to krásné ráno na začátku podzimu a začal jsem se kochat. Když jsem byl v té nejlepší náladě, kdy chlap sedí sám za kuropění a přemýšlí nad „důležitými“ věcmi, zahlédl jsem v koutku pravého oka pohyb. A to už bylo něco, něco co jediné mohlo odvrátit myšlenky od nesmrtelného chrousta. Dalekohled ihned ukázal, že daňci jsou tu a míří mým směrem. Blesklo mi hlavou - ještě rychle najít kus, který má být odloven a už jsem přejížděl zrakem po zvěři. První daněla, pak daňče, daněla, danče …….. a poslední je ten špičák. Rychle dalekohled dolu a pušku do rukou – žádná zbrklost, vše s rozmyslem a minimem pohybů. Po tom, co jsem měl pušku v rameni namířenou na cíl a začal jsem odjišťovat, napadlo mne, že cit v pravé ruce není takový, jaký by měl být. Ha ještě na ní je rukavice, to aby při čekání nezáblo. Přišli na řadu zuby a v to okamžiku byla pravačka osvobozena ze zajetí. Rychle jsem posadit kříž na komoru a pomalu zvyšoval tlak na spoušť. Moje osma zahřměla, trochu jsem si odfouknul, protože výstřel proběhl perfektně. Daněk zůstal v ohni a ani neodkázal, prostě taková rána udělá radost! Po výstřelu následovalo pár úkonů, které netřeba zdlouhavě zmiňovat a během nich jsem si promítal v hlavě to, co se za posledních třicet vteřin stalo, co by se dalo pro příště vylepšit. Řekl bych že nic, snad jen tu rukavici sundat jako první! To vše mi připadalo jako chvilka, jen hlas kolegy z vedlejšího posedu mne ujistil, že je čas slézt a věnovat se úlovku. Nad uloveným kusem jsem se sešli všichni účastníci lovu. Zkušení myslivci mi přáli lovu zdar a můj patron Pepa Šáfr mi předal úlomek. Došlo i na focení, pár fotek na památku, na tak významný den v životě myslivce, kterým dnešek pro mne bezesporu je. Jistě, že vše nebylo tak bezvadné a k tomu se musím také přiznat, protože jsem se dopustil pár chyb. Znáte to, když nad vámi stojí několik velezkušených kolegů a ti bystrým zrakem pozorují každý rozechvělý pohyb ruky. Samozřejmě, že při tom nešetří dobrými radami, ale mezi nimi se občas schová nějaká, která až tak dobrá není, ale za to je důvodem k mysliveckému soudu. No a proto, že jsem v návalu emocí nebyl dostatečně ostražitý , tak soud bude a veliký. Podle mne mezi těmi nejlepšími mysliveckými perlami je rada pana Kněžourka, abych z jater ještě odstranil žluč v zájmu ochránění práva před znehodnocením. Čehož se všichni s neskrývaným zájmem chytli. Až pozdě mi došlo, že se jedná o nějakou neplechu - po tom, jsem játra pod dohledem i v ruce obrátil, abych viděl, že žlučník není ani na druhé straně. No jasně žlučník má akorát prase a muflon, ale to už bylo po bitvě. Pan Kněžourek mi se smíchem řekl, že stejná legrácka potkala i jeho a mnoho dalších, že to jsou vtipy, které správně koření tu naší českou Myslivost. Už se těším na soud – snad abych si připravil obhajobu, protože jak jsem už stihl při podobných soudech chlapy sledovat, tak řeč bude plamenná a trest mne nemine. Jen abych nemusel zpívat myslivecké písně – ale i na to se raději přichystám! A to by bylo asi vše o mém prvním kusu trofejové zvěře – mého prvního daňka.