Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Nevím, čím jsem se zasloužil, ale můj kamarád Václav ze severních Čech pro mě vykouzlil povolenku na muflona. Když mi v létě volal, že členská schůze pro mě povolení opravdu schválila, skákal jsem radostí! Ulovit berana byl jeden z mých loveckých snů. Nemohl jsem se dočkat, až se za ním rozjedu. Bohužel, ani ke konci roku nepřicházel vytoužený sníh a kamarád volal, že z lovu asi nic nebude, neboť berani se k nim do honitby stahují z vyšších poloh až v horách zasněží. Druhý týden v prosinci jsem dostal v práci nucenou dovolenou a přítelkyně nechtěla, abych ji doma rušil svojí přítomností, neboť se učila na zkoušky na vysoké škole, tak jsem sbalil své saky paky a přece jen se za kamarádem na sever vypravil. Václav mě vřele přivítal, avšak s tím, že šance na muflona jsou mizivé. Zatím prý dolů neslezli, za celou dobu trvání zimy viděl jednoho beránka v noci na vnadišti pro divočáky. Nenechal jsem si pokazit náladu, týden lovecké dovolené byl přede mnou a já se hodlal věnovat klidně i lovu divokých prasat, kterých mají v honitbě spousty. Večer jsme vyrazili na čekanou "na Bouli", avšak kromě několika kusů holé srnčí jsme neviděli zhola nic. Večer jsme chvíli poseděli u lahvinky dobré slivovice i s ostatními kamarády ze sdružení, ale v pití jsme se opravdu krotili, neboť nás ráno čekala vytoužená čekaná. Václav mě ráno v 6 h čekal u dobré kávy na myslivně s tím, že půjdeme na místo, kterému věří nejvíce a kde je největší šance se s muflony setkat (teda, pokud již slezli z vyšších poloh). Šance nebyla velká, ale něco mi říkalo, že by to přece jen mohlo vyjít a když ne, doufal jsem, že by mohlo alespoň nějaké to prasátko ke mně zavítat. Ještě za šera, předtím, než mě vysadil z teréňáku a vysvětlil, kudy se vydat k posedu, jsem se zeptal na instrukce, jakého muflona mám vybrat, kdyby mi Diana s Hubertem opravdu dopřáli a mufloni mi přišli. „Jakmile uvidíš berana, nerozmýšlej a střílej! Lovíme muflony všech věkových tříd, do konce doby lovu zbývá posledních 14 dní a není z muflonů uloven ani jeden! A kdybys střílel na berana a podařilo se ti pak z tlupy odlovit ještě kus holé, tak by to bylo úplně bezvadné! Tak a teď si vystup a krajem meze se vydej do špice osetého pole, o dub tam stojí opřený žebř, tak na ten si vylez a čekej. Zvěř vychází většinou zleva, tak bacha! Já pojedu na jiné místo, na skálu, vylezu nahoru a podívám se, jestli někde muflony dole neuvidím, kdyžtak bych ti zavolal, přijel pro tebe a zkusili bysme se k nim našoulat. Tak LOVU Zdar!" popřál mi Václav a já osiřel na místě. Byla ještě tma, tak jsem se opatrně vydal krajem pole kolem zarostlé meze až k pohodlnému posedu, na který jsem si plný očekávání vylezl. Vítr ale vál přímo ode mě doleva, odkud jsem měl čekat zvěř, takže další snížení šancí na úspěšný lov. Seděl jsem ale dál zachumlaný do hubertusu a čekal na rozednění. Asi za půl hodiny se začalo pomalu rozednívat. Dalekohledem jsem pozoroval okolí, avšak žádnou zvěř jsem nikde v okolí nepozoroval. „Je ještě brzy", říkal jsem si, „počkám až na světlo a uvidím." Náhle mou pozornost upoutaly dva bílé fleky v mezi šikmo vlevo ode mně, asi 150 m daleko. „Co by to mohlo být?" říkám si a snažím se rozeznat dalekohledem podrobnosti. Vítr vál poměrně silný, takže to vypadalo, jakoby mezi doubky poletovaly bílé igelitové pytlíky. Koukám dalekohledem až se mi orosilo čelo! Vždyť to jsou dva berani! Jdou laťákem stále dál ode mě a sem tam do sebe ještě narazí toulci, ale už jen tak lehce, jako by se chtěli jen tak poškorpit. Začínám panikařit a nevím, co dělat! Beru kulovnici a zkouším zamířit! Vzpomněl jsem si na Václavova slova - uvidíš muflona, tak střílej, nebo možná už jiného neuvidíš za celý týden! Nepůjde to, říkám si v duchu, je to dálka a střílíš do hustého porostu, střela zachytí větvičku a je bude to v hájí! Odkládám zbraň a beru do ruky dalekohled. Berani jsou již na konci meze a já ztrácím naději! Najednou jsem si povšiml, že asi 50 m za nimi jde ještě jeden beran a pomalu se v chůzi začíná stáčet směrem ke mně. Na kraji meze se zastavil a jistil do hustého náletu mezi ním a polem, na konci kterého jsem seděl. „Tak pojď!" prosím ho v duchu. Muflon opravdu dlouho neváhá a jde! Už mu zbývá asi jen 20-ti metrový pás náletu a bude stát na kraji pole! Začíná mnou lomcovat lovecká horečka. Nevím, co dělat, jestli střílet do náletu a nebo čekat. „Přece nejsi úplný, bouchal! Počkej si a neunáhli se." říkám si. Všiml jsem si, že i první dva mufloni se stočili k tomu třetímu a prochází náletem směrem ke mně, a mezi nimi i nějaká holá! A najednou stáli na kraji pole a v klidu se začali pást na čerstvě vyrašeném obilí! Tak co teď? Třepu se jak ratlík! Vzdálenost je tak 130 m, to by se dalo, ale kterého berana vybrat? Holou úplně vypouštím, jako by tam ani nebyla. Oči si můžu v dalekohledu vykoukat, ale posoudit z těch tří beranů, kterého ulovit, nedokážu. Je dost šero, vidím toulce, ale u těch dvou vzdálenějších beranů si stále nejsem jistý, co to na hlavě vlastně mají! Počkám! Nervy pracují a já si všímám, že se mi pomalinku stáčí vítr směrem ke zvěři. Jestli to tak půjde dál, tak mě zvěř navětří a bude po lovu! Beru kulovnici znovu do ruky a rozhoduji se lovit! Přejíždím křížem optiky po muflonech. Tak kterého? Náhle v tom mám jasno! Ulovím toho, co je nejblíže, ten vlastně zachránil situaci a stáhl tlupu směrem ke mně, ten mi byl tedy nejvíc souzen! Zapírám se na posedu a mířím. Beran se mi natáčí krásně jako na střelnici, já párkrát vydechnu a pak ustaluji kříž na komoře. Stále stojí dobře, blesklo mi hlavou a já jemně odpaluji ránu! Beran značí výskokem na zadních a rozbíhá se dopředu, po dvaceti metrech mění směr a stáčí se směrem ke mně. Stále si jej vedu v optice, kdyby bylo potřeba znovu střílet, avšak muflon se po dalších 40-ti metrech náhle zlomí a zhasíná! Zbytek tlupy běží přímo ke mně, již zřetelně rozeznávám i holou, je jich 6 kusů, plus ti dva berani. Vede je rohatá muflonka, ale já již nemám v úmyslu dál lovit. Vodící se neloví a kazit si úspěšný lov muflona střelbou na další kus v běhu nehodlám! V kapse mi vibruje mobil s esemeskou od Václava: „Leží?" „Jasné!“ suverénně odpovídám! Za chvíli zvoní telefon: „ Je to sele nebo lončák? Dokážeš ho sám stáhnout k cestě?" „Je to beran!", povídám a než to dořeknu, uslyším radostné "HURÁ" s potvrzením, že je hned u mě! Já si zatím vychutnával chvíle úspěšného lovu, jehož výsledkem je můj první beran. Václav je za chvíli u mě, radostí mě objímá a mačká k sobě. Chce jít hned k úlovku, ale já ho krotím - napřed si sedni vedle mě, dej si cigáro a já ti budu povídat, jak to všechno bylo! Po půl hodině slézáme z posedu a vydáváme se k mému úlovku.... a tak mi kamarád Václav splniljeden z mých loveckých snů!