Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Sen se mi splnil 3.11. 2013 na svátek Svatého Huberta. Lovil jsem ve skalách Velkého Dědu. V sobotu jsem v mlze našoulal okolo 25 kamzíků, byla to však většinou mladá zvěř, kamzice s kamzičaty. V neděli dopoledne mlhu konečně vítr rozfoukal, tak jsem z Dědovy chaty vyrazil do Divokého Dolu směrem ke skalám. Cestou jsem našoulal zalehlého dobrého jelena, byl to na jedné straně osmerák a na druhé šesterák s šavlí dlouhou okolo 60 cm. Dobře, že mi nedal šanci vystřelit. Až ke skalám jsem žádné kamzíky nepotkal. Rozhodl jsem se, že to zkusím ve skalách. Sestupoval jsem pomalu dolů a všude jsem viděl čerstvý kamzičí trus, věděl jsem, že tam někde budou. Musel jsem obejít jednu skálu lesem a sotva jsem vstoupil do lesa, zradil jsem kamzíka, který seběhl asi o třicet metrů níže, zastavil se a jistil co ho to vyrušilo. Přes husté větve jsem zjistil, že je to stará kamzice. Byl jsem rozhodnutý, pokud to půjde, lovit. Sedl jsem si na zem, opřel Zetku o koleno a mířil dolů do jediné mezery, do které by se dalo vystřelit. Kamzice popošla přesně tam kde jsem si to přál. Rychle napínáček namířit a cvak !!! Já vůl jsem si v tom fofru neodjistil, tak znova odjistit napínáček a konečně vyšla rána. Kamzice značila komoru, stočila se a běžela dolů kde už jsem neviděl, ale ránou na padesát metrů jsem si byl jistý, věřil jsem, že bude kousek od nástřelu. V tom zleva vyběhl kozel a proběhl kousek pode mnou. Dole jsem uslyšel trochu vpravo zalamání, pomyslel jsem si, že kamzice se asi svalila. Přišel jsem na nástřel kde jsem bohužel nenašel vůbec nic. Podíval jsem se vlevo na skálu kde stála kamzice s kamzíčetem rychle zamířím a zjišťuji, že to ta moje není, byla mladší. Zvedla se k nim ještě jedná kamzice a odběhli nahoru do skal. Začal jsem hledat barvu, nebo nějakou stopní dráhu, ale v jehličí jsem nic nenašel. Nezbylo nic jiného než se pokusit najít kamzici volným hledáním. Chodil jsem sem a tam, byl jsem v místech kde jsem slyšel zalámání ale nikde nic. Začínal jsem být nervozní, mobil totálně vybitý, jak seženu psa, do dědiny 10 kilometrů. Vrátil jsem se na nástřel a znova vyhodnocoval situaci. Že jsem trefil jsem si byl jistý, říkal jsem si někde tady musí být. Rozhodl jsem se, že budu postupovat cik cak dolů a jestli nic nenajdu dojdu dolů a seženu psa. Tímto způsobem jsem sešel asi sto metrů pod nástřel a pomalu ztrácel naději. V tom najednou vidím dole pod sebou asi 50 metrů šedivý flek. Dalekohled mi okamžitě prozradil, že je to moje vysněná kamzice! Rovnou během dolů, kde jsem dlouho obdivoval tuto nádhernou zvěř a vzdal všechny pocty. Kamzice od nástřelu seběhla s prostřeleným srdcem neuvěřitelných 150 metrů! Po vyvržení jsem ji svázal běhy, hodil na rameno a vydal se na strastiplnou cestu dolů po skalách a cikcaku asi tři kilometry. Začalo lít jak z konve a přišla mlha. Byla to hrůza, ale k lovu tak vzácné zvěře to patří, člověk si to musí zasloužit a užít až do konce. Vše dobře dopadlo, dokonce se mi podařilo z vybitého mobilu poslat sms zprávu a kamarád pro mě přijel. Našel mě unaveného ale šťastného!!! Kamzici jsme na vrubech napočítali 10 let. Lovu zdar!