Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Tento lovecký příběh se vlastně začal psát už někdy v průběhu měsíce listopadu, kdy jsem na louku u lesa, kam vždy na zimu stavíme pojízdnou kazatelnu, přivezla první újeď. Netrvalo dlouho a byla nějakým zájemcem objevena. Další doplnění o několik dní později a opět sežráno. A tak se ze mě stal na nějaký čas myslivec – krmič :-) Zima byla taková všelijaká, spíš napůl podzim, takže jsem vyčkávala, doplňovala krmení a těšila se na sníh a první čekanou.. Jenže zima opravdu odmítala začít, neustále pršelo, fučelo nebo obojí dohromady. Na jednu stranu mi to až tak nevadilo, alespoň mají lišky dostatek času si na újediště zvyknout a naučit se, že je to místo klidné a bezpečné.. :-) Vývrh ze srnčete uloveného koncem prosince zmizel během dvou dní, to už jsem byla jako na trní a jelikož jsem se rozhodla dodržet ono pověstné „Jak na Nový rok, tak...“ tak jsem 1. ledna 2012 v půl šesté ráno zamačkla budík, rychlá káva a chvilku po šesté už seděla na kazatelně. Že krmím lišku jsem byla přesvědčená, ale zatím jsem nevěděla, jakou.. Seděla jsem sotva deset minut, očima ještě nebylo nic moc vidět, tak jsem vzala dalekohled a 60 metrů před kazatelnou vidím větší černý „flek“. Myslela jsem, že tam stojí srnčí, pak se mi to přeci jen zdálo na srnčí dost nízké a divně dlouhé... No ano, moje liška. Naposledy jsem tam dovezla půl kyblíčku rybích vnitřností, bylo víc než jasné, že kmotra jde na jisto - jenže já měla s sebou kulobrok a v půl sedmé ráno, kdy je viditelnost ještě velmi omezená, jsem ve starým „čtyřce“ Zeissovi neviděla skoro nic, natož lišku. Vydržela jsem sedět skoro do osmi a pak pochopila, proč se liška moc dlouho nezdržela – poslední nabídnutá dobrota byla dááávno pryč a madam se byla nejspíš jen podívat, jestli jsem se neflákala a má nachystáno další :-) Úlovek tedy sice nebyl, ale domů jsem přijela s úsměvem na tváři a na partnerův dotaz co a jak byla moje první reakce "No krmím moooc pěknou lišku!" Otázka kde ji mám už mě trochu naštvala (no kde asi, někde v lese!!!) Bohužel, lovecké příležitosti byly následující dny velmi omezené, spíše žádné. Sníh stále v nedohlednu, když konečně měl být trošku měsíc, tak bylo zataženo, déšť a silný vítr.. A tak jsem krmila poctivě dál, jen jsem újeď přesunula blíž ke kazatelně. Liška tuhle podezřelou taktiku neprokoukla a bez problémů chodila na nové újediště. Dny ubíhaly a my ve čtvrtek odjížděli na lovecký víkend k přátelům. „Chraň vás andělíček střelit mi moji lišku!“ varovala jsem s úsměvem kolegy. V neděli se vracíme domů a srdíčko mi poskočí radostí – sníh! Sníh!!! Konečně! Okamžitě mířím k újedišti s kyblíčkem dobrot a ve středu, 18. ledna, v půl páté ráno jedu. Na kazatelnu usedám kolem třičtvrtě na pět a s vědomím, že mám poté, co jsem poblíž rachotila autem a vše zavětřila, nejmíň půl hodiny čas, ještě tak trochu dřímu... Poplašené zakřičení ptáčka v lese za sotva deset minut mě probudí a nabudí - že by? Za dalších deset minut stojí liška v kraji lesa! Opatrně beru flintu do ruky, jenže mi o pažbu lehounce klepne kovové očko na řemen (který jsem předtím sundala), liška zvedá hlavu, kouká mi do okna, snad i slyší, jak mi buší srdce a hned zatahuje zpátky do lesa.. To né! Prosím, ať se ještě vrátí.. Nehýbu se, skoro nedýchám a čekám, protože ji stále vidím v kraji lesa v trávě, očividně se nechce vzdát snídaně.. Za chvilku liška znovu vyleze a míří k újedi, to už mám flintu v rameni a jakmile se mi objeví v kříži, stisknu brokovou spoušť.. Liška zůstává v ohni :-) Mám radost velikou - můj první úlovek s kulobrokem, první liška střelená brokem, první letošní liška. Lovu zdar! KB UB 7x57R/16, brok 4mm SB Vega vzdálenost 30 kroků, liška – fena 6 kg