Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Konec říje a blížící se dovolená mi pomalu, ale jistě ukrajovali čas k lovu srnce, kterého jsem zkoušel ulovit již mnohokrát. Starý a opatrný srnec mi dal několikrát možnost ho zahlédnout, ale nikdy tak abych mohl lovit. Spíše tak ze zvyku jdu na kazatelnu usazenou v kraji velké plochy rákosu před velkou nesekanou loukou, lemovanou nálety bříz a olší. Bohužel po 20 minutách mě hluk blížících se kombajnů, zakusujících se do posledních lánů pšenice donutil přejet na žebřík, který strojí z druhé strany náletů u částečně sekané louky pod elektrovodem. Brzo si říkám, že to nebyl špatný nápad, hluk sklizně nutil i srnčí posunout se tímto směrem za klidem. Postupně obeznávám dva šesteráky do čtyř let věku a srnu se dvěma srnčaty. Bylo již k osmé, když jsem si všiml pohybu ve stařině předemnou, byl to srnec, ale ve vysoké trávě bylo skoro nemožné ho na vzdálenost přes 200 metrů přečíst. Spíše tuším, že je to srnec, kterého jsem se tolikrát marně pokoušel ulovit. Jde loukou směrem ode mne k břízkám. Spíš ze zvědavosti beru vábničku a zkouším štěstí, srnec ale po chvilce jištění směru odchází do krytu a já již připočítávám tuhle čekanou k těm mnoha jiným – neúspěšným. Po dvaceti minutách ale vidím pohyb v náletech přede mnou, byl to on, jde krytem, opatrně, ale přímo ke mně. Pořád, ale není k dobré ráně, nervozita stoupá. Po nekonečných deseti minutách srnec přece jen neochotně, nebo možná omylem vytahuje pár kroků do louky, jakoby si uvědomil svůj omyl, otáčí se zpět do bezpečí krytu, to ho již ale vedu v kříži puškohledu a večerem se nese rána, po které srnec zůstává v ohni. Loveckou horečku střídá radost, pomyslná cigaretka se zdá jako věčnost. Konečně slézám, ulamuji dvě větvičky a pochvíli již stojím nad dobrým starým srncem, kterému vzdávám pocty. Lovu zdar!