Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Já rukavice zkrátka nenosím, mám problém i s pracovními rukavicemi. Ale asi mne dohání roky, nebo jsem chtěl jen vyzkoušet nečekaný dárek od Ježíška, no vlastně nevím proč jsem si je ráno přihodil do kapes. A tak ještě za tmy usedám na kazatelnu bez oken. Před sebou rozlehlé pole, středně stoupající do kopce, a za zády rákos s vodotečí. Táhla mě sem zvědavost, neboť jsem tu dlouho nebyl. Radost mě dělá ta vzácná bílá věc, která stále padá z oblak a trochu méně vlezlý větřík. Jak tak sedím s loktem z okna, projede mi rukama takový divný pocit. Asi zima, a tak vytahuji z kapes dáreček od pana Ježíška a rukám se hned uleví. Jsou sice trošku tvrdší ale hřejí a bezhlučně tomu jdou vyvléct konečky prstů. Jaká paráda, říkám si... Rozednění běží v plném proudu. Je sice tlumené hustou a nízkou oblačností ale to nevadí tomu, abych viděl široko daleko pouhým okem. Nejednou před sebou spatřím 2 lišky, jak s mírným rozestupem spěchají pravděpodobně do krytu za mými zády. Jdou zešikma, z leva do prava a tak jen co si najde díru ven z rukavice konec pravého ukazováčku, snažím se nacpat flintu do pravého okna. Snažím proto, že zjištuji, že v těch zatracených rukavicích nemám žádný cit. Připadám si, jak kdybych to držel v ruce poprvé a ještě se toho bál. Na druhý pokus se daří natáhnout bicí ústrojí jednoranné Haenelky a já se hned mucknutím snažím lišky zastavit. Ani to se na první pokus nedaří a tak mucknu podruhé, o něco hlasitěji. První liška, na kterou jsem se zaměřil zastavuje a s vyšlou ránou zadaunuje. Lišák odbíhá do půlkruhu, a jistí směrem k ležící družce. Bez citu v palci tlačím na temenní kličku a snažím se rychle přebít. Připadám si jako zaměstnanec chráněné dílny, když chci rychle vytáhnout prázdnou nábojnici. To se nakonec daří a tak vystřelenou hilznu umisťuji mezi rty, a plnou cpu z pouzdra na pažbě do komory. Potichu zavírám a sleduji lišáka, který dotáčí druhý půlkruh a jistí směrem ke mně. Je už z úhlu, a tak musím povysednout trochu dopředu a v takovém polostoji-polosedu se snažím posadit kříž na jeho náprsenku. Jsem si jistý, že se mi to i povedlo, ale lišák je patrně nahluchlý a v tom větru a padajícím sněhu výstřel neslyšel, a tak odbíhá do dáli. 2x se sice ještě zastaví a ohlédne zpět za družkou (nebo za mnou), ale to je již ve vzdálenosti určené pro dělostřelectvo. Vzhledem k současnému vývinu počasí, je pravděpodobné, že ten nesmysl na rukách zase dlouho mít nebudu a vrátím ruky pěkně zpátky do kapes. Dianě a Hubertovi díky za náklonost a Všem ostatním Hodně úspěchu v tomto roce. Lovu Zdar