Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Nadcházející slíbená obleva mě přiměla třikráte k intenzívní a krásné víkendové čekané. Po pátečním zasednutí do stěny lesa se po dvou hodinách vydatného skolení ozývající ho se snad ze všech stran konečně objevila u 250m vzdáleného rákosu liška. Přes otevřené pole se ji i přes vydatnou podporu myškovačky nechce, a tak po 5 minutovém sezení se nakonec vydává podél rákosu až k trnkám lemujícím objezdovou trať, kolem níž pokračuje do protějšího rohu pole, spolehlivě ode mne dodržující 200m distanc. Jen zašla, z rákosu vytáhly dva lončáci a sele, kteří se s naprostou jistotou na opěrce ležící 222 rem. dali do buchtování pole přede mnou. Nakonec zatáhli do trnkových keřů k trati, odkud se následující půl hodinu ozývalo spokojené křoupání. V sobotu jsem pak za hustého sněžení na opačné části honitby už zvečera zasedl u spádové cesty v lese, kterou jsem objevil při dopoledním zakrmování doslova zdupanou od lišek. Bohužel se projevila blízkost města, a po prvních dvou osvětlených běžcích v kolem 6 a 7 h. jsem se nervově zhroutil v 8 kdy mně z lesa nadobro vyprovodil snad 60-ti letý běžkař s čelovkou, stoupající kolem mého žebříku. Doma jsem pak převlékl remington za kulobrok a mokrý za suchý a v 9 už jsem šoulal kolem tratě k přenosnému posedu který jsem dal 20m od trnkových keřů. Ihned po zasednutí se vedle mne začlo ozývat již známé křoupání. Asi po půl hodině s kulobrokem v rameni se čuníci rozhodli že mají dost a vydali se přes trať zatáhnout do přilehlých olší. A jak to tak bývá, zatím co oba lončáci postávali a pózovali, sele kolem nich kroužilo jak satelit. Když se pak konečně jednu vzácnou chvíli zastavilo na široko, naprosto zoufale jsem zjistil že nejsem schopen odjistit, neboť pojistka se za neustálého mrznoucího sněhodeště obalila ledem... samozřejmě než jsem pohnoul pákou závěru a pojistku vysvobodil, v puškohledu mi už z olší vesele mávala tři mizející pírka. Tak je tu neděle, do třetice všeho dobrého a za převalující se mlhy v 8h. zasedám opět na stejné místo. V 9 se na kraji rákosu asi ve 150m objevuje liška a usedlá na poli. Jelikož zase nemám remington, zkouším myškovat a liška kupodivu reaguje se vydává se podél rákosu ke mně. Když už je asi na 80m, v rákosu se najednou ozve zaskolení a do lišky jak když střelí mizí tím směrem. Za půl hodiny se v olších za tratí ozývá zapraskání a už vidím jak si to tři prasátka šinou k trnkám, a jak přes kopírák jdou lončáci klidným krokem se zastavováním na široko zatímco sele neustále pobíhá kryto stařinou se zastávkami naostro. Dalších 40min. se pak v trnkách krmí, dost času na to rozpohybovat pojistku, když se však konečně z trnek ve 30m vysune předek těla, nejsem si jist velikostí v totálně zamlženém puškohledu. Po chvíli se konečně sele vysune do stařiny kde se otáčí a při pohybu zpět ho s hlasitým třeskem k zemi sráží projektil Norma Vucan ráže 7x65R. S ozvěnou výstřelu už jen slyším šustění rákosu s mizejícími lončáky a z pod trnkového keře poslední údery spárků odkazujícího selete. V měsíčním světle úplňku se pak náhle otáčí vítr a odnáší mlhu v okamžiku kdy odlamuji obalenou trnkovou větvičku abych mohl vzdát poslední poctu, chvíli postát a poděkovat mysliveckým patronům a uložit si vzpomínku na tento lov...než se vydám na 800m dlouhou zpáteční cestu.