Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Myslím, že snem každého z nás kdo propadnul myslivosti je ulovit dobrého silného jelena v říji. Protože jen málo z nás má možnost si tento sen splnit zadarmo, musíme našetřit, uškudlit nebo prostě vydělat peníze a vyrazit někam na poplatkový lov. Výhodou je, že do jelení oblasti kde velcí jeleni pořád jsou to mám 20 km a mám tam dobré kamarády. Proto se snažím alespoň občas, třeba k nějakým kulatým narozeninám na takový lov vyrazit. Čtyřicátiny jsou myslím dobrým důvodem. Peníze jsem měl připravené na jelena do 180 bodů a termín mi kamarádi rezervovali nejlepší jaký na říji může být, od 18. září do konce měsíce. Těšil jsem se jak malý kluk až ten čas přijde a s kamarádem vyrazíme. Najednou to bylo tady. Ubytovali jsme se na lovecké chatě Labašky, počasí přálo, podle zpráv doprovodů jeleni dobře troubí. Večer jsme vyrazili na první vycházku, ráno na další a tak to pokračovalo každý den. Oba jsme viděli hodně i silných jelenů. Každý den jsme byli ve zvěři, akorát to byli mladí nebo oboustranně korunoví jeleni. Zážitky úžasné, kalhoty už nám smrděly prkem od ranního šoulání v mokré trávě za troubícími jeleny, ale k ráně jsme se zatím nedostali. Večer, když jsme na chatě probírali poslední zážitky za námi přijel revírník s dobrou zprávou. Slyšel přes údolí silné, hrubé troubení. Jelen vytahoval z hřebenových houštin dolů na louky. Uviděl ho na velkou vzdálenost a už za špatné viditelnosti. Jediné co vlastně zjistil je, že je to velký silný jelen s hrubým hlasem. Všechno ukazovalo na staršího jelena. Honza (můj doprovod) prohlásil ráno vyrazíme, vím jak na něho. Je tam žebřík kolem kterého musí projít. Nemohl jsem dospat rána. K žebříku jsme dorazili ještě za úplné tmy, všude byl klid, což mě znervozňovalo. Sotva jsme zasedli jelen se krátce asi 150 metrů pod námi ozval hrubým chraplavým hlasem jaký jsem o této říji ještě neslyšel. Hned nám bylo jasné, že to musí být silný jelen. Jenom aby nezatáhl ještě za tmy. Měli jsme však štěstí, z protějšího kopce se mu začal ozývat druhý jelen. Začalo se rozednívat a konečně jsme v pasece začali rozeznávat laně. Jelen se občas ozval a viděli jsme jak se na kraji houštiny hýbou smrčky když do nich mlátil parohama. Na volné však nevytáhl. Za světla začaly laně pomalu zatahovat do houštiny za námi a jelen se přestal ozývat. Tušili jsme a hlavně jsem si to přál, že laně zůstanou v houštině a jelen potáhne na hřeben. Najednou za námi praskla větvička! A teď už to byl fofr. Otočil jsem se na žebříku seslezl trošku níž flinta v rameni a jelen vytahuje asi na 80 metrů do mezer mezi mladými smrčky. Jenom jsem řekl ,,Honzo mluv, dvě vteřiny ticho a pak střílej!" Bum rána, jelen vyrazil dopředu, Honza, trefil jsi ? Já, určitě, jsem si jistý. Slyšeli jsme jenom, že jelen udělal oblouk a bylo ticho. A teď to přišlo, začaly se mi klepat nohy, že jsem myslel, že spadnu, vylezl jsem zpátky na sedačku a začali jsme probírat co se vlastně stalo. Věděl jsem jenom, že jelen byl oboustranně korunový a dost silný, měl jsem strach abych na něho měl. Honza mě uklidňoval, že to bude kolem bronzu a věk, že taky má. Seslezli jsme a šli na nástřel, kde jsme našli barvu a po ní bez problému došli až k jelenovi. Byl zhaslý na lesní cestě. Dlouho jsme ho obdivovali a radostně probírali průběh lovu. Tak jsem ulovil svého zatím nejsilnějšího jelena, 169,5 bodů CIC, věk 10 let, oboustranně korunový dvanácterák, 24 záři 2007. Kdybych měl popsat oslavy, tak by to bylo ještě na několik stran, protože na druhý den ráno ulovil i kamarád, stejně dobrého jelena a zůstali jsme ještě tři dny!!! Děkuji patronům, kamarádům a všem kdo se zúčastnili. Lovu zdar!