Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Tak pátek nakonec vypouštím, abych se alespoň jednou vyspal. V sobotu od rána toho ale začínám okamžitě litovat. Přišlo oteplení a prší. Naštěstí je to jak na houpačce a po obědě už zase vylézá sluníčko a ochlazuje se. Pod nohama už to křupe, zatímco se psem obcházím a doplňuji krmelce. Doma se dnes po čtvrteční zkušenosti loučím hodně brzo a vybírám si oblíbený Čuhelův kout a v něm své nejoblíbenější místo, posed na bříze. Cestu k němu si razím soustavou keřů od silnice, aby krajní biopás zůstal beze stop. Nic ale dnes nejde podle plánu. Doma na okně ležící mobil, takže glimču budu odhadovat dle lišejníků, při zapínání sedacího vaku se mi rozjede zip až k nohám a seklý jezdec se ne a ne hnout a nakonec mi z posedu padá pravá rukavice. Odevzdaně přikládám k očím dalekohled a projíždím bílé pole. V rohu za autem vytahují dva kusy srnčího, naproti před čtyřnožkou parkuje ušák a od nejvzdálenější stěny lesa se právě oddělil tmavý bod. Zadržuji dech a čekám, než mi ukáže bok. „Tak jo, jsi to ty“. Je půl šestý, ještě není ani řádná tma a liška už brouzdá oračkou sem a tam. Hledá něco k snědku. V polovině pole však i při dobrém větru otáčí a pomalu se vrací zpět. Není velká, přesto to nevydržím a vytahuji vřeštidlo. PC 5 je sice naladěna na takto malé predátory, ale tomuto to evidentně nikdo neřekl. Zastavuje sice a naslouchá mému úpěnlivému snažení, pak však bez většího zájmu pokračuje do krytu lesa. Je vybráno, -6 a pravačka a rozepnutý vak se už po hodině hlásí o své. Zvažuji, že se přece jen vysoukám a slezu si alespoň pro rukavici, když se po pravé straně v rohu za kazatelnou objeví vytoužený podlouhlý stín. Nejsem si úplně jistý, zda jde o stejnou lišku, jelikož však čáruje napříč celým polem k silnici s bezpečným dvě stě metrovým distancem od posedu, myslím, že už jsme dnes měli spolu tu čest. U silnice se v reakci na pomalu projíždějící auto, celkem nepochopitelně, pro mě však šťastně otáčí a míří zpět před posed. Občas při tom hrabe myší úkryty a o kaňkování nejeví vůbec žádný zájem. Typická ženská, tedy fena, pomyslím si. Nevím, zda má se silničním provozem tak špatné zkušenosti, ale další projíždějící auto jako by ji přímo nakoplo a na zmrzlém povrchu uvedlo do rychlého klusu. Stahuji zvětšení a dvakrát hlasitě sykám, zrzka se zasekává se zvednutou hlavou. Dojíždím tečkou k plecím, vydechuji a tlačím do napínáčku. V puškohledu vidím, jak klesne do sněhu a pod posedem hučící potok najednou na dvě vteřiny úplně ztichne, než mi v uších odezní ozvěna odpáleného projektilu. Přebíjím, ale zásah byl přesný a kmotra se ani nestihla rozloučit s rodnou hroudou. Diano, děkuji ti za něj i za ni a Lovu zdar. Zesilující cvakavý zvuk čelisti, směs odeznívajícího adrenalinu a zimy, mě už tu dnes déle neudrží. Proto rychle balím, slézám a odpočítávám osmdesát kroků, překvapivě zase k lišákovi. Je menší a ostré řezáky a hroty špičáků prozrazují, že ještě nestihl oslavit ani jedny narozeniny. Spolu s obeznáním místa a času, asi hlavní důvod dnešního úspěchu.