Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Lončák“dalmatin“, Je neděle ráno, mě to táhne ven. Autem jsem zajel k lesu, a u „borovice“ jsem ho nechal stát, s tím, že si obejdu kolečko za vodárnou, kde jsem viděl slabou srnu i se slabým srnčetem, které jsem chtěl lovit. Vůbec mne nenapadlo, že bych tady teď narazil na černou, protože kukuřice je sklizená a les plný bukvic. Pomalu jsem dostal až k prostoru, kde jsem ulovil před měsícem lopnčáka-dalmatina. Silně podmáčená část lesa, zarostlá buření a náletovými dřevinami – prostě „džungle“. Když se zcela rozednilo, zůstal jsem stát pod žebříkem, odkud jsem měl přehled o dění pod sebou, a v levo byla čerstvě protažená svážnice. Za malou chvíli mne upoutal pohyb srnčího asi 50 m pode mnou. Byl to srnec, již měl shozeno, a obíral ostružiní. Za ním vidím další kus srnčího je to srna se srnčetem, jsou to ty dva kusy, které jsem chtěl lovit. Nebylo kam spěchat, zvěř byla v klidu, a tak jsem se připravil na lov, opřen o žebřík, a čekal jsem, až to bude na dobrou mysliveckou ránu, protože srna se držela na kraji buřeně a srnče bylo za šípkovým keřem. Najednou srnec znejistěl a začal jistit směrem za sebe, potom i srna se srnčetem. Chvíle napětí, ale srnčí začalo zase brát ostružiní. V tom vlevo na svážnici něco slabě zašustilo a já jen tak lehce otáčím hlavu, abych se podíval. Typoval jsem to na lišku, nebo další kus srnčího. A ejhle, na kraji svážnice je lončák, ale stojí na kraji a jistí. Vidím jen přední část těla. Srnčí mi neuteče, přednost má lončák, je to další „dalmatin“. Trvá mi “celou věčnost“, než se pomalu pootáčím tak, abych mohl lovit lončáka. Všichni to znáte, ještě kousek, a ještě kousek a konečně vidím v puškohledu lončáka. Ten však stále stojí jako socha a jistí, nějak se mu nechtělo vytáhnout na svážnici. To nevadí, usazuji kříž na komoru, a mačkám spoušť. Tichým ránem zazní rána. Slyším jasné „žuch“, dopad střely na lončáka, tento se však stáčí a vrací se zpět do buřeně a křoví. Slyším rachot a lámání, chvíli je ticho a zase slyším lámání a vidím, jak se pohybuje vršek jedné břízky. Rozhoduji, se vrátit k autu pro Gastona, protože se mi do té „džungle“ nechtělo jít. Na nástřelu je stříkanec barvy. Pouštím Gastona na volno, ten vyrazil okamžitě do houští a za pár vteřin již hlásí. Podle zabarvení jeho hlasu je m i jasné, že je lončák již zhaslý. Pomalu se prodírám za hlasem Gastona, po pár metrech již vidím další stříkance barvy, po asi 30 m je první záleh silně pobarvený, a po další pěti metrech již zhaslý lončák. Tak začala mi tá pravá myslivost, vytáhnout lončáka ze zarostlé podmáčené houštiny ven, ošetřit zvěřinu. Lončák měl ustřelené srdce a zasažené plíce. Děkuji patronům myslivosti za projevenou přízeň. Lovu zdar.