Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Bylo to v červenci 2008, hodně rychle se blížila bráchova svatba a my ještě neměli dostatek zvěřiny, srnčí guláš na svatbě myslivce přece nemůže chybět... Navíc jsem mu slíbil, že jako jakýsi svatební dar mu guláš uvařím a pokud možno srnce i ulovím (sám měl svých starostí dost). Srnce jsem měl obeznaného jako škůdníka již od konce května, ale tím jak byl agresivní vůči ostatním srncům a přebíhal z teritoria do teritoria, se vůbec nedalo říct, že by měl být "uvázaný" a čekat až jej přijdeme odlovit. Brácha už měl v té době jiné starosti, tak to zůstalo na mě, což jsem samozřejmě zároveň bral jako výzvu... Bylo už úterý večer před svatbou, teoreticky ještě čas, ale v praxi nic moc (ulovit, nechat odležet, vykostit, naložit, uvařit...), bylo už to na hraně, ale pořád jsem věřil, že se to podaří. Sedl jsem si na své místečko a doufal. Čas ubíhal, slunce zapadlo, viditelnost se snižovala a dosud se ukázala akorát srna a pár zajíčků. Pomalu se blížila doba, kdy už zákon neumožňuje lovit spárkatou zvěř s výjimkou prasat... A v tom přece, v kraji tmavého lesa se jako duch objevil srnčí kus a zůstal stát jako socha. Tušil jsem, že by to mohl být on, ale nebyl jsem si zdaleka jistý, a tak nezbylo nic jiného, než to risknout. Přestože říje ještě nevypukla, pískl jsem jemně na trávu. Srnec naštěstí zareagoval, a jako když do něj píchne, popoběhl blíže. To už jsem viděl, že je to ON, ale jen díky tomu, že jsem jej měl dokonale obeznaného z nespočtu předchozích vycházek. Jen díky tomu jsem si mohl být 100% jistý, že to je on a že není důvod čekat dále. Ustálil jsem si jej v kříži, padla rána a srnec se zlomil v ohni bez jakéhokoliv odkazování... Bylo hotovo, až nyní se dostavila lovecká horečka. Bráchovi jsem telefonem oznámil, že může být v klidu a může se soustředit na ostatní povinnosti. Mi nastaly příjemné starosti s ošetřením zvěřiny a následně přípravou svatebního guláše, který se prý povedl .