Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Po propršeném víkendu jsem se včera konečně zase dostal ven. Odpoledne mezi zájmovými kroužky mých dětí jsem stačil dovést ke kukuřici nový přenosný posídek. Do večera se však změnil vítr a tak nakonec padlo rozhodnutí na druhou stranu pole. Jde u nás o poslední stojící kukuřičný lán, ve kterém předminulý týden zemědělci prosekali pásy. Cestou ještě stírám z předního skla posledních pár přeháňkových kapek a o půl deváté už se s prknem pod paží prodírám kukuřicí ke stožáru uprostřed pole, kolem kterého se táhne prosekaný pás. Že to nebyl úplně dobrý nápad, zjišťuji asi 50m od stožáru, kdy mi zpod nohou vystartuje větší kus černé zvěře, který svůj ústup komentuje fouknutím a výhružným klektáním. Chvíli nehnutě stojím, potlačuji potřebu nových spodků a s nasáváním kňouřího odéru docházím k rozhodnutí, že zpět jdu rozhodně po posekaném. Dovršení zklamání mě pak čeká po usednutí. Oproti za světla naplánované výhodné strategické poloze zjišťuji, že horizont stojící kukuřice vydatně nasvěcuje vlakové překladiště Metransu a na prosekaném pruhu je tak z výšky totálně černo v kontrastu s bílou stěnou kukuřice. Po hodině čekání se navíc začíná točit vítr všemi směry a tak slézám s tím, že zkusím štěstí na podmítnutém strništi za městem. Pomalu se vracím s baterkou po kraji posekaného pruhu, když přes šustění kukuřice ve větru zaslechnu i pár prasknutí a zlomení klasů. Zhasínám tedy a za couvávám do stěny. Praskot se přibližuje přesně na moji úroveň a já v pokleku sleduji první velký kus, který vybíhá na průsek. Nezpomaluje a míří přímo ke mně. V puškohledu ho kontroluji a až v pěti metrech na moje syknutí konečně reaguje, brzdí a s fouknutím prudce prchá a s lámáním mizí v protější stěně. Také odfukuji a ujišťuji se, že nových spodků bude dnes opravdu třeba, když s lomozem vlevo z kukuřice vybíhá o poznání menší kus. V deseti metrech ode mne zastavuje, zvedá, ryj a jistí. Stojí zešikma a tak posunuji bod před plece. Následný třesk sedmičky z části pohlcuje kukuřice. Prase se láme v ohni, a zadními běhy při odkazování naposledy rozhrabuje strniště. V rámci možností rychle přebíjím a se srdcem poskakujícím v krku kontroluji jeho poslední pohyby a zvedám ze země baterku. Moji pozornost upoutává nový lomoz v kukuřici vpravo ode mne . V přesunutém kuželu světla vidím vybíhat nejmenšího, třetího do party. Sele na chvíli zastavuje, ale já si již nechci nechat kazit dnešní zážitek a tak ho vyprovázím a bác dělám jen na pusu. Dnes nemusím čekat obvyklou kuřáckou čtvrthodinu a tak pomalu přistupuji a poklekám u hřbetu 60-ti kg černého rytíře, který dnes svůj poslední boj prohrál a do ryje mu vkládám vršek kukuřičného stvolu, kterou měl tak rád a která se mu nakonec také stala osudnou. Tak Lovu zdar.