Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Doprovod v říji 2016 Budík zvoní v 3.00 hod, nechce se mi vstávat, ale musím. Vyskakuju z postele a už už se těším na dnešní den, na lov, na odpočinek, mám 3 dny dovolenou a budu doprovázet jednoho z hostů, kteří přijeli na jelení říji do naší honitby. Je první podzimní den. Přijíždím na Liborovu chalupu, kde jsou tito chlapi ubytováni, seznamujeme se, dovídám se, že včerejší cesta z Vysočiny se nějak protáhla. Dojeli kolem jedné hodiny a tak už vůbec nespali, jen chvíli hráli na kytaru a povídali si. Já budu doprovázet Pavla, nasedáme do auta a jedeme několik kilometrů do honitby. Cestou si ujasňujeme, jak a co budeme lovit. Pavel chce jelena do 150b CIC. Ptá se také na černou, jestli budeme lovit, když bude možnost… odpovídám, že pravděpodobnost je mizivá, ale můžeme. To již zastavujeme na Zajíčorce na skládce dřeva, posloucháme, kde jeleni troubí. Mám v úmyslu sejít pasekou asi dvěsta metrů níže a zde čekat. Pod námi je klid, ale jeleni troubí na protějším kopci. Rozhoduji se pojet ještě asi kilometr autem a pak šoulat na protější hřeben na říjiště. Vystupujeme z auta, máme před sebou tak dva kilometry do míst, kde troubí dva jeleni. Pomalu stoupáme po odvozní cestě na Velký Lipový. Po pár metrech je již Pavlovi dost teplo, svléká svetr a odhazuje jej do trávy. Je krásná noc, jasno, bezvětří. Postupujeme blíž, času máme dost, do rozednění v pohodě budeme na místě. Za skladem na Lipovém odbočujeme vlevo z hřebene na svážnici, procházíme hrubým lesem. Vždy asi po 50 metrech stojíme, posloucháme troubení jelenů a Pavel kontroluje vítr. Měsíc nám svítí do zad a zároveň i svítá…. Každý stojíme nalepeni u jednoho smrku a dalekohledem kontrolujeme paseku před námi. Je to kůrovcové kolo tak max. 8 aru. Za ní je buková houštinka a další asi půlhektarová paseka. Stále jen slyšíme eeeuuůů, eeuuů. Troubení se blíží a už už čekám, že jelen vytáhne z houštinky. Slyšíme jej chvíli výše, za chvíli je zase o 50 metrů níž a tak stále dokola…Dlaně se mi potí, občas se zamlží dalekohled a začínám se chvět. A tu stojí před námi špičák, jej!!.., tak ten vše zradí!!… Jistí…, odskakuje přes svážnici a pomalým krokem mizí pod námi. Je to dobrý, jelen stále troubí u laní. Jdeme za ním, jsme pod houštinkou…mám dalekohled na očích… v mezírce mezi dvěma posledními stromky vidím na pasece holou…a už vidím i jelena, čtu očníky, opěráky, ještě udělám krok dopředu a nemá koruny! je to osmerák, super! Dělám čtyři kroky nazpět k Pavlovi a říkám, jo dobrý, běž, je to lovný jelen, opři se o ten první velký smrk a střílej. Pavel dělá ze svážnice krok do svahu a vtom mu praskají kalhoty…nu což…usmíváme se. Opírá se o výstavek, jelen táhne do kopce a už mu jde vidět jen obřitek, střílet se nedá. Vše stále kontroluji dalekohledem…. Najednou vidím vlevo v lese za pasekou pohyb. Prasata!!! To snad néééé!!! A jelen je v háji!!!… Tak střel alespoň prase!! Vidím 3 kusy, první bachyně, druhá asi taky, jsou tam i selata… to poslední je lončák, říká Pavel, toho ulovím… Tu sleduju, že holá na prasata vůbec nereaguje, zůstává v pasece. Néé né néé, nestřílej!!! Jelen se vrátí…Prasata prošla pasekou a netrvá to ani 15 sekund a z houštinky se ozývá nám známé chraplavé eeeuuu. Už vidím paroží, hřbet, už je u laní na horizontu paseky. Jelen se rozbíhá za laní doprostřed paseky, to již jej má Pavel v kříži a padá rána. Jelen jasně značí a odbíhá po vrstevnici od nás… zastavuje se asi po 70 metrech před další smrkovou houštinkou… couvá, padá k zemi… Chytám Pavla za ramena a s dojetím se zmůžu jen na dobrýý, dobrý, ležííí! Mám hrdlo sevřené, nemůžu se ani nadechnout a oči mám plné slz. Je 6.44 hod. Chvíli čekáme, kocháme se úžasným výhledem na protější masív Travného a dominantu Beskyd. Pomalu jdeme k jelenovi… znovu si říkáme, co všechno se to před chvíli vlastně událo…. Stojíme nad uloveným jelenem… smekáme, vzdáváme pocty, předávám úlomek a blahopřeji Pavlovi k ulovení jeho prvního jelena. Díky Diano, díky sv. Huberte, Lovu zdar!