Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Přišel pátek, ten den, kdy jsem vyrazil na svého prvního. Jel jsem s kamarádem, který mi pomáhal zařídit povolenku za mým doprovodem Láďou. Po obědě jsme vyrazili, abychom byli u něj včas a bylo možno dát řeč co a jak. Láďa nás přivítal, poseděli jsme, ale zprávy nebyly nejlepší. Vysoká navštěvuje krmeliště nepravidelně, není sníh a lidi chodí po lese jako smyslů zbavení takže zvěř nemá klid. Láďa však věřil, že mě na toho mého přivede. To mě uklidnilo a vyrazili jsme spolu na kazatelnu do vzdálenější části honitby, kde bývá větší klid. Zasedli jsme, ale není to nejlepší, zvedá se vítr a tak můžeme pouze slyšet, jak v dáli jelen zatroubil, ale na krmelišti se celý večer nic neukázalo. Vrátili jsme k Láďovi domů a čekali na kamaráda, který se vracel později. Tak jak ptá se, ale odpověď znal již předem. Popisuje svoji vycházku, vysokou viděl a byl by tam i můj vytoužený. Odjíždíme se prospat na chatu s domluvou ranní vycházky. Moc jsem nenaspal, byl jsem jako na trní a očekával ranní vycházku. Ráno vyrážíme tam, kde byl včera kamarád, vítr se neutišil, ale místo je za větrem nebo bude foukat proti nám. Procházíme po polní cestě. Láďa měl pravdu, jdeme proti větru. Cesta se pozvolně zatáčí a na krmeliště není vidět. Zatavujeme, Láďa bere dalekohled a vidí o kousek dál. Vysoká přechází od krmeliště přes cestu do lesa a zpátky. Vítr je dobrý, musíme se posunout, popojdeme a jsme na 100 kroku daleko. Láďa mě nabádá, ať se podívám dalekohledem, mám ho pod bundou kruci, podá mi svůj a popisuje. Silný jelen, dva slabší, laně a kolouch. Jeden z těch slabších je ten tvůj, ale budeš muset střílet z volné ruky. Dobrá pokleknu a ověřuji svoji stabilitu, kulovnice sedí a čekám. Vysoká neustále přechází tam a zpět. Jde to ráz na ráz, namířím do širší mezery mezi dva stromy, prochází jelen, laň a slabší jelen se zastavuje v mezeře. Střílej, slyším do levého ucha, kříž je na komoře, pohladím napínáček a ozve se rána, jelen značí ránu a odskakuje. Slyším, přebíjej, jak na tohle můžu zapomenout, ale pak přijde ujištění, jelena jsi trefil, značil komoru. Pak koukám na Láďu, v jeho ruce dalekohled, flinta na rameni a jeho slova: ‚Po dlouhé době jsem nejistil flintou, mohl jsem se dívat dalekohledem, já ti věřil, že to dáš.‘ To je pro mě pochvala a jsem hrdý. Čekáme a jdeme se podívat na nástřel(70m), jelen nikde, barva je, ale není ji mnoho, podle barvy zadní komora s kousky plic, nebude daleko a tak se díváme po okolí. Obcházím lesem z levé strany, kudy jelen vyrazil, vidím pár kapek barvy, ale ztrácí se. Láďa jde spíše rovně v dráze střely. Začínám zoufat, jelena nevidím a přemýšlím, co jsem udělal špatně. Pak na mě Láďa mává, když přijdu, odpovídám, není. Láďa stojí a telefonuje s kamarádem, který je na cestě k nám. Mě to nedá a rozhlížím se po okolí, kam Láďa došel a tak na dvaceti metrech vidím jelena. I to k tomu patří, musel jsem si ho najít sám, vím, že o něm věděl, ale nechal to na mě. Od nástřelu 60m. Prohlížím si mého prvního, děkuji Hubertovi, Dianě a Láďovi. Vzdávám poctu ulovené zvěři. Přijíždí kamarád a přeje mi Lovu zdar. Probíráme ještě jednou celý lov jako ještě mnohokrát v dalších dnech. Když jsem včera vyjížděl na svého prvního a prozatím jediného jelena ani jsem nedoufal, že se mi poštěstí a Hubert s Dianou budou stát na straně lovce. 29.11.2009