Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Všude namoklo z odpoledních přeháněk a tak odjezd do honitby odkládám až téměř na 10h a volím lehce a relativně v suchu dosažitelné pastviny pod lesem nasvícené vzdáleným překladištěm, kde se mi zadařila liška a sele před 3 týdny. V duchu doufám, že bachyně která zde tlupu vždy před půlnocí vodila, již znovu získala k místu důvěru. Kvůli větru volím vzdálenější nižší posed a za 20min již ve stěně lesa slyším varování puštíka, následované lupáním a praskotem. Během dalších 10min. se na pastvině objevují dvě samotná selata a přerývají pastvinu při okraji lesa, ve kterém je slyšet přítomnost dalších kusů. I při dobrém osvětlení se mi na vzdálenost 120m z posedu s nižší opěrkou se zapřením o lokty, nedaří udržet kříž na jistou ránu. Po chvíli selata zatáhnou do lesa a podávají raport o bezpečnosti pastviny zřejmě s dobrým výsledkem, neboť následně z lesa bachyně vyvádí celou tlupu. Stejný scénář pohybu a rytí a ne a ne se hnout od lesa. Během dalších 5min nám dává rozhřešení srnčí, které se krátce rozbeká z druhého směru asi 100m od nás. To zkušené bachyni ke štěstí úplně stačí a poklusem odvádí celou tlupu zpět do lesa. Mezi zuby drtím neslušná slova o smůle a za zvuku ustupujícího praskáním v lese, vypouštím s hlasitým cvaknutím napínáček. Ověřuji si čas na telefonu a ještě před slezením naposled kontroluji celou pastvinu. V dalekohledu pak na 200m objevuji pomalu klusajícího podlouhlý stín se svítícím špičkou oháňky, viníka dnešního neúspěchu, jak má namířeno šikmo do míst, kde před chvílí stála tlupa. Přes puškohled kontroluji první prudké zastavení ve 100m po ne příliš povedeném zamyškování. Liška pokračuje stejným směrem, ale to už mám přeladěno. Znovu brzdí, sedá si a pozoruje směr, už je načnutá. Pravou rukou opatrně přikrývám ústa a do posledního zapištění vkládám tu správnou intonaci a něhu. Stahuji puškohled před rychle se zvětšující liščí siluetou a čekám, až mi ukáže bok. Jsem si bohužel vědom světly za zády a tak mě moc nepřekvapuje, že ve 30m před posedem liška prudce mění směr a přidává. Táhnu s ní, mířím na hlavu a krátce „sikám“. Její poslední zastavení je přerušeno suchým třeskem brokové rány. Po odeznění oslňujícího záblesku, už jen vidím záškuby zadních běhů a pomalé poklesnutí prohnuté oháňky zhasínající lišky. V duchu děkuji Hubertovi a Dianě za dnešní přízeň. Jak daleko byla v tu chvíli tlupa černé netuším, ale doufám, že se tu zítra zase šťastně setkáme. Tak Lovu zdar!