Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Tak jsem se opět přinutil k časnému rannímu vstávání a s předtuchou pěkného rána jsem po čtvrté hodině ranní kontroloval stav počasí. Venku se rozednívalo, po úplňkový měsíc zářil na čisté obloze, ideální stav. Rychle na sebe naházet věci, posbírat výbavu a psa a rychle do revíru. Zajíždím do svého úseku a vozidlo nechávám na parkovišti u rybníčku. Po vystoupení z vozidla mně zaujme scenerie zapadajícího měsíce a tak se pokouším udělat nějakou fotku a pes si mezi tím provádí svou potřebu, aby nemusel s sebou nosit zbytečnou zátěž. Pojednou mně upoutá pohyb u potoka a již je vidím, dvě daněly mi procházejí přes cestu do přilehlých křovin. Nemají nijak naspěch, ale ještě je na focení málo světla, takže si je prohlížím obzorkou, než se mi ztratí z dohledu. Poté se vydávám na svůj ustálený šoulací okruh. V lese je klid, jen od vsi se začíná ozývat ranní kokrhání kohoutu. Procházím lesní cestou ve svahu nad potokem,která jej v oblouku protíná, takže se dostávám do svahu protilehlého kopce k místům, kdy má své ochozy vysoká a černá. Po několika minutách sledování okolí se vydávám zpět na svůj okruh. Docházím k místu, kde pod cestou je v údolí neobydlená samota se zahradou a na proti-svahu nad ní vidím srnce. Je to mladý šesteráček, kterého tam vídávám pravidelně, ale je nějaký nesvůj a sleduje vedlejší houští. Přemítám, co by tam mohlo být- vysoká-černá, když tu z houští vytahuje daňčí. Srnec mu uhýbá z cesty s to již vidím, že to jsou opět dvě daněly, které mi již jednou zkřížily cestu. Protahuji zanedbaným sadem a pomalu přechází do lesa. Pokračuji dále a v oblouku cesty usedám na posezení, které tam zbudovala obec. To mi již došlo, že je 17.8. a je možno daňčí lovit.. Vzhledem k tomu, že oba kusy byly poměrně slabé, čekám zda mi nedojdou na dostřel. Sleduji více pravou stranu a proti svah, protože levou stranu mám po větru a tak nepředpokládám, že by mi tam něco přišlo. Asi po dvaceti minutách, když je klid se rozhoduji pokračovat v šoulání. Když se pak šplhám do prudkého stoupání svážnice a zastavuji, protože chci vydechnout uvidím na vysokém lese srnce, který je necelých padesát metrů ode mně a upřeně něco pozoruje před sebou.Vytáhnu foťák, udělám si dva snímky a pak pohlížím obzorkou prostor, kde se dívá srnec . Po chvíli již vidím jen daňčí hřbet, který se mi ztrácí v prohlubni. Pokračuji pomalu v šoulání a po sto metrech již opět vidím "dnešní staré známé". Pomalu přistupuji k nejbližšímu stromů a pokynem odkládám psa. Mám je asi na šedesát metru v podrostu vysokého lesa a tak je opětovně obeznávám a rozhoduji se pro lov zřetelně slabšího kusu. Čekám, až se dostane na světlinku, kterou již první kus prošel. Vedu si jej v kříži a když zastavuje padá rána. Po zásahu se jen zvrátil zpět a zůstává na místě v ohni. Druhý kus odskakuje směrem ke mně a zůstává stát. Pozoruje střelený kus, který se nehýbá a tak mám dostatek času na přebití a zvažuji - lovit i druhý kus. Nějak se mi dere na mysl, že jsem nešel do revíru s úmyslem lovit, a že jeden pěkně ulovený kus je dostačující a tak ani nezvedám pušku a jen v klidu čekám, až kus odejde. Po jeho odběhnutí pak k nejbližšímu stromu pro větvičky. Vzdáni pocty, poslední hryz a pak telefon pro pomoc. Měl jsem štěstí, mladší kolega byl doma a tak vyjíždí. Já jsem připnul plombu a dal se do vývrhu. Po rozříznutí břišní stěny se mi nějak samovolně vypadlo něco, co nebyly střeva, nevěřil jsem vlastním očím a tak jsem to ohmatal s nadějí, že to není to co si myslím, - žel bylo. Z krásného rána zůstal pochmurný den, velice trpce mi znělo v uších kolegovo " Lovu zdar "