Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

To odpoledne jsem se šoulal dolů po vrstevnici, která přetínala dlouhou stráň smíšeného lesa. Počasí přálo a les hrál barvami od slunce probleskujícího korunami stromů. Ani jsem již nepočítal, kolikátá vycházka to byla, posledních 14 dní se stalo samozřejmostí vstávat v půl čtvrté a také téměř každé odpoledne mělo stejnou náplň. Ani už si nevybavuji, kolik daňků jsem nechal odejít, protože jejich čas ještě „nedozrál“. To se ale dnes mělo změnit… . Ušel jsem ne více než 200 metrů, když jsem zaslechl zarochání, nebo spíše jen takové krátké rochntí , ale stačilo na to, abych se rychle vrátil do reality a začal se chovat jako myslivec. Daňka jsem čekal spíše pod cestou. Kdyby se neozval klidně bych ho přešel. Opatrně postupuji za nálety smrčků, které mi skýtají dobré krytí, padesát, šedesát metrů se zdá jako věčnost . Vidím siluetu daňka stojí v boučí a zatím o mě neví, ale ještě ho nedokážu obeznat. Chci se dostat ještě nějakých deset kroků níže, ale bude to risk, protože nálety zvolna končí a nemám mnoho možností jak se krýt. Všechno se ale v okamžiku mění, mám najednou pocit, že mě někdo sleduje, podívám se dolů a vidím dvě daněly stojící u paseky pod cestou. Vědí o mně, to je konec, tak jsem se soustředil na daňka, že jsem zapomněl všímat si okolí. Holá vyráží a přeráží cestu směrem k daňkovi, není na co čekat, rozbíhám se také k místu, ze kterého budu mít lepší výhled. Vidím daňka, jak následuje holou, neví, ale proč daněly vyrazily a tak ještě na malou chvilku zaráží a otáčí se za důvodem vyrušení. Ta vteřinka stačí, abych přečetl členité lopaty s velkou rozlohou a staršího daňka. V druhé vteřině padá rána, daněk značí komoru a ztrácí se mi z dohledu v dalších náletech. Po nekonečných patnácti minutách klidu, ho nacházím do padesáti kroků od nástřelu a vzdávám mu pocty. Lovu zdar!