Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Tak jsme ve čtvrtek 23.2. vyrazili na prasátka, u známých sněhu až moc, takže absence měsíce nebyla až tak na závadu. Sedím chvilku po osmé, ale do skoro desíti se neděje nic, jen příšerný vichr. Říkám si, že v tomhle "hnusu" se nemůže chtít nic nikam hýbat a jen to domyslím, praskne z lesa silná větev. Chvilku se neděje nic a pak zahlédnu v dálce cosi tmavého. Dalekohled letí k očím a vidím dvě selata a dva velké kusy jak přechází cestu, čekám, že se stočí na vnadiště, ale ne, zatahují do lesa. Za pár vteřin přecválá cestu třetí sele. Nekonečné minuty se neděje nic a pak se všichni zase objeví, ale jediné, co je zajímá, je zastřešené koryto pro dančí a mufloní zvěř, seřadí se u něj jak u krmné linky a já můžu jen koukat, jak jim chutná. Střílet se nedá, je to dobrých 150 metrů a navíc vidím víceméně černý shluk těl. Tak čekám. Pak se ozve zakvičení, zaryčení a z lesa vykoukne další kus. Jenže bachyně od koryta je asi lakomá a jde ho zčerstva vyprovodit zpátky do lesa. Uvažuju, že bych slezla a zkusila jít blíž, vítr je na to fajnový, ale neustálé "prasečí zvuky" zleva mě utvrzují v tom, že druhá parta tam pořád někde je, a to už je riziko zrazení. Tak jen sedím, koukám a zoufale pokukuju na mobil na čas, jelikož se blíží půl jedenáctá a naše domluva s partnerem byla, že sedíme do jedenácti (zavolat mu nebo napsat, že tam mám očekávanou černou návštěvu, ať chvíli počká nemůžu, neb v téhle části lesa není signál :-( Mezitím, co si tak říkám, že zase nic nebude, vyleze z lesa další bachyně, tři selata a ještě dva větší kusy. Přidají se k těm "korytářům". Sakra, vnadiště je plac jako blázen a oni musí všichni lézt do jednoho jediného korýtka! Za chvilku přichází zase zleva tři větší kusy a jedno sele, sláva hurá, u koryta je plno, tak to ani nezkouší a jdou blíž ke mě! Mým cílem je samozřejmě to sele, jenže se zastaví tak nešťastně, že za ním jsou právě ti nenažranci u koryta. Nemůžu riskovat, že po průstřelu trefím nějak někam ještě něco. Tak zas čekám a sele popojde a postaví se na široko. Jupí! Rychle flintu, bod, napínáček...koukám do puškohledu a sele tam není, jsou tam dva z těch větších a sele je u lesa, tím pádem má za sebou stromy a není z něj skoro nic vidět. Na "stojí asi támhle asi takhle" zásadně nestřílím, tak držím kulovnici v okně a čekám, když v tom zleva vyjíždí vláček samotných selat, je jich asi osm nebo deset, nepočítám je přesně, rychle s nimi táhnu křížem a jakmile se zastaví, vybírám to, které stojí co nejvíc na sněhu (čili je co nejlépe vidět a nemá za sebou hroudy tmavé hlíny), červenou tečku za plec a chvilku před třičtvrtě na jedenáct tisknu spoušť.. Pak ihned pebíjím a sedím dál, nikde nic neleží, tak se nikam nehrnu. Až když se po nějaké době objeví světla auta, slézám dolů a jdeme na nástřel. Barva parádní a za nějakých dvacet pětadvacet kroků leží.. Sele bachyňka, vyvržená a bez běhů 38 kilo, rozbité plíce. Vstřel necelý centimetr, výstřel 3cm. ZKK 601 v ráží 308 Win, střelivo SB SP 11,7g. Lovu zdar.