Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

I když se Vám bude zdát toto tvrzení přehnané, posuďte sami. Poprvé jsem tohoto lišáka potkal v září. Při čekání na srnčí mi vyšel z kukuřice do pruhu jílku. Ve vyjeté koleji se pak v reakci na myškovačku otočil na široko a vyčkával. Střílel jsem z opěrky posedu v klidu na stojící cíl vzdálený cca 80m. Lišák po výstřelu nadskočil a se zdviženou oháňkou běžel kolejí dalších 80m, poté zastavil, jistil a pomalu zatáhl do kukuřice, a i když jsem ho po celou dobu sledoval v puškohledu, další ránu už jsem neriskoval. Druhý den samozřejmě následovala zkouška na terč, v ose 1cm pod středem … nu což stane se-furt je to ta lepší varianta! Druhé naše setkání se odehrálo před 14 dny. Čekal jsem na srnu s nepřebarvenými srnčaty, a jelikož si už zvykla kontrolovat posed, čekal jsem na zemi na kraji rýhy ve vysokých kopřivách. Před setměním z rákosu vychází liška a staví se na široko. Střílel jsem z trojnožky na cca 120m. Byl jsem si jistý, nicméně liška se po výstřelu otáčí a po 50m se zdviženou oháňkou zabíhá do rákosu. Druhý den se po kontrolní ráně nevěřícně dívám vystřelenou desítkou do dáli a marně přemýšlím, kde je chyba. Zpětně jsem si sice uvědomil, že při této ráně jsem měl pravděpodobně v cestě listy kopřiv, které při max. zvětšení nebyly v puškohledu vidět, ale to je jen chabá náplast mému sebevědomí. Při hlášení rány hospodáři jsem navíc s překvapením zjistil, že dva dny přede mnou se i jemu “podařilo“ nedaleko odsud minout stejně vybarvenou lišku a to na 30 a 130m. Shodli jsme se tudíž, že s tímto lišákem na rozdíl od nás není něco v pořádku. Dnes jsem se zdržel při kontrole a doplňování zásobníků, a na poslední chvíli tak skočil na motorku a vyrazil k tomuto zatím nezoranému poli. Přenosný posed u rákosu kam jsem měl namířeno, byl však se špatným větrem a tak jdu oklikou z druhé strany k vysokému posedu na rýze. Pole jsou prázdná a v okamžiku kdy usedám, se již začíná šeřit, věším tedy batoh, sundávám z kulovnice řemen a natahuji rukavice. Při otočení a pohledu pod sebe, se mi na okamžik zastavuje srdce. 30m pode mnou pomalu kluše pruhem posekaného jílku veliká, krásně vybarvená liška. V tu chvíli si člověk uvědomí, kolik zbytečností mu stojí v cestě. Stahuji tedy pravou rukavici, sundávám obě krytky, napínám napínáček, pojistka a v kříži již vedu lišku, od které mě bohu že při strmém úhlu dělí vrcholky křoví lemujícího pole. Naštěstí se rozhoduje pro otevřenou plochu a tak v okamžiku kdy ji tichým mlasknutím zastavuji v pohybu, protne ticho výstřel .222 rem. Překvapeně v puškohledu kontroluji poslední pohyby odkazujícího lišáka, kterého dnes opustilo štěstí, poskytující mu auru po tak dlouhou dobu. Slézám téměř za tmy, vzdávám myslivecké pocty a dlouho pak rozjímám nad mladým, tajemným 8kg lišákem. Lovu zdar.