Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

I když to tentokrát nepadlo na pátek, mladý lišák momentálně hledící do tečky puškohledu by jistě na osud či špatnou konstalaci, brblat mohl. Od minulé soboty jsem sice nevynechal ani den a naše cesty se tak asi museli časem protnout, ale štěstí je jako vždy alfou a omegou všeho a hlavně vrtkavé. Při tom ve středu, kdy jsem naposledy rušil noční klid v Čuheláku a obeznal liščí pár, se stala hlavním předmětem mého zájmu právě tato dvojice. Přesněji tedy jeho mužská část, která se rozměrově trochu vymyká místnímu průměru. Pátek mi přitom poodhalil novou zkušenost z liščího života. Zatímco jsem se před mrazem zbaběle choulil ukrytý v kazatelně, lišky vytáhly současně z protější stěny lesa a věnovali se námluvám. Dvacet minut jsem si tak užíval jejich honiček, projevů sympatie i společných dolování myší. Zajímavé bylo, že zatímco menší liška se držela výhradně okraje, lišák podnikal výpady do pole, hlavně pak před posed, z kterého jsem střílel ve středu. Značkoval zde oračku a skoro mě to připadalo, že se před ní předvádí. Liška se občas ztratila v lese, kam se pro ni rychle vracel a dvakrát ji s hlasitým zavřísknutím přivedl zpět. Nakonec se přeci jen vydali mým směrem. Liška samozřejmě krajem téměř pod větvemi, zatímco lišák si troufl oračkou ve sto metrech od kazatelny. V jednu chvíli na syknutí zastavil, bohužel hodně zešikma. Krom velikosti mě na něm zaujala také výrazně velká a kontrastující světlá plocha krku a spodku těla. Následně se však v rychlém klusu stočil ke hnoji zpět za svou vyvolenou a bez zastávky oba zmizeli v krytu Střelnice. Vydržel jsem tam skoro do jedenácti, ale už se neukázala živá duše. Včera tedy již před sedmou klopýtám k vysokému posedu ve smrkové stěně. Cestou na zaváté oračce dvakrát přerážím čerstvé liščí stopy. Tak snad nejdu pozdě, uvažuji, když se po usednutí chuchlám do vaku a s čerstvým větrem v obličeji při -11 utěsňuji všechny skulinky. Vybraná hvězdná obloha sráží viditelnost a tak to vše dnes zůstává na očích pana Steinera. Ty však už při třetím kolečku radostně objevují požadovaný cíl. Je tedy menší a sám, a tak předpokládám, že se kmotřička osamostatnila. Od zadní stěny je to nějakých sto padesát metrů a kmotra má namířeno opačným směrem. Ke slovu tak poprvé přichází nový hudební instrument, který jsem dostal od Katky Cheníčkové. Ačkoli ho v Hubertusu označují za turbomyšku, ozývá se spíše jako ptáček. Dnes do něj však foukám z druhé strany, kde dřevěná ozvučnice věrně imituje klasické myší pískání. Liška otáčí a pomalu čáruje podél lesa ke mně. V rohu se na chvíli ztrácí v jeho útrobách, ale další lákavé popiskování ji přivádí zpět na pole. V sedmdesáti metrech dělá svoji poslední chybu a zastavuje naširoko. Malinké Sako odvádí svou práci bezchybně a ukládá zrzku v bílé oračce. Rychlým, naštěstí zbytečným přebitím jistím situaci. Na dalšího z party čekám ještě hodinu a půl, ale mráz mě nakonec donutí odlomit se ze sedátka a jít zkontrolovat úlovek. Tak zase překvapení. Velikost jsem sice odhadl přesně, ale to, že se jedná o dalšího mladého lišáka, mě tedy opravdu zaráží. Lovu zdar a Diano díky. Zbývá nám spolu snad čtrnáct bílých dní do konce sezóny, tak prosím ještě vydrž.