Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

V pondělí ráno se jedu podívat do vzdálenější části honitby, jak to vypadá s nočními nájezdy černé zvěře. Auto chci odstavit asi 30 m od kraje lesa, ze kterého na mě ale kouká srnec první věkové třídy s 1 a 1,5 cm parůžky. Plán je jasný, i když přímo v tomto místě stojí osamocená bříza, na níž kdysi někdo zbudoval velmi provizorní posed, no spíš desku na větvi, rozhoduji se pro mnohem pohodlnější zateplený posed o 300 m níže. V 18:00 hodin usedám na zmíněný posed, vzdálený asi 120 m od kraje lesa, až k posedu je louka a za posedem obilné pole. V 19:20 vytahuje zmíněný roček opět naproti břízy, takže 300 m nad posedem. Co teď? Říkám si, slezu, půjdu k lesu a krajem lesa se mi jej při troše štěstí podaří dosoulat. To se mi téměř daří, když mě těsně před zakleknutim zpozoruje jiný zalehlý srnec v louce, který ihned vyskočí a s bekanim s sebou stahuje zpátky do lesa i mého srnce. Ten večer jíž na louku nevyšlo nic. No nevadí, tak zkusím ráno. V úterý ráno se před čtvrtou hodinou pomalu blížím k bříze. Začíná mírně svítat a zvěř je již na louce. Jeden srnčí kus mě zpozoruje, odskakuje do lesa a dobrých 15 minut mi dává na jevo jak moc se mu nelíbí, že tam jsem. Tak to můžu jít rovnou domů, říkám si. Ale když už tu jsem, počkám do 6 a půjdu. V 5:40 ráno vidím na hraně lesa srnčí hlavu. Ihned beru kulovnici a srnčí kus čtu přes optiku. Je to on, můj roček stojí na ostro přímo naproti mě. Na ostro střílet nechci, proto čekám až vytáhne na louku a postaví se pěkně na široko. V tom ale srnec prudce zvedá hlavu a jistí. Pátrám po původu jeho zneklidnění a už to vidím, 30 m od břízy stojí samotný lončák, který se v tu chvíli rozchází přímo na mého ročka a zahání jej zpět do lesa. Čekám ještě do půl 7 ale srnec už nepřišel. Říkám si no tak to je ale pech. Tak zase večer. V 18:00 hodin se opět drápu na břízu. Teď už to vyjde, uklidňuju se. V 18:30 najednou v lese rachot, starý srnec vyhání z lesa chovného mladíka a žene jej za blízký horizont. Znejistil jsem a říkal jsem si kdo ví kde je mému ročkovi konec, když tady takhle řádí tenhle pantáta. V 19:20 se opakuje úplně to samé, opět rychle sahám po kulovnici a v ten moment z lesa úplně ve stejném místě vyhání stejný pantáta mého ročka. Naštěstí jej nežene moc daleko a roček se zastavuje snad jen 40 m od břízy. Celou dobu jej mám v kříži puškohledu ale srnec se zastavuje tak nešikovně, že celé tělo má zkryto v trávě. Na takto nejistou ránu si netroufám, starý srnec zatáhl zpátky do lesa a tak tady bude určitě klid a ty mi vylezeš pěkně z trávy ven, běží mi hlavou. Takto na srnce mířím už snad 10 min, když v lese opět stejný kravál. Říkám si to snad nemyslí vážně. Otočím hlavu k lesu a vidím tři velké hlavy divočáků. Nevěřím svým očím, když z lesa ještě za bílého dne vytahují čtyři silné bachyně, potomků v pyžámkách nespočet. Tak ty mi srnce určitě opět zradí. Najednou se z lesa za bachyněmi se selaty vyloupne zhruba 30 kg lončák. Kříž puškohledu letí ze srnce na lončáka. Čekám na v hodný okamžik, když se divočáci zastavují asi jen 30 m ode mě na ostro, přesto že tyto rány mám v oblibě jen pramálo, kříž posazuji přesně mezi světla a dnes se ozývá první výstřel. Lončák zůstává v ohni, já rychle přebíjím a v puškohledu hledám mého ročka. Ten jen velmi lehce odskakuje až do lesa. Počkám 15 min a půjdu. Takový je plán. Po 10 minutách mě z přehrávání si celého nádherného lovu vytrhne pohyb u lesa. Kulovnice opět v rameni, ano je to on, srnec opět vytáhl přesně jako před chvílí divočáci a jde v jejich stopách. Ve vzdálenosti asi 70 m se stáčí a ukazuje mi komoru. Neváhám a dnes se ozývá druhý výstřel z mé hromové hole. Roček zůstává v ohni a já jsem z celého toho sledu událostí doslova jako na větvi. Ještě chvíli sedím, poté slézám a vzdávám pocty ulovené zvěři. Děkuji bohyni lovu Dianě, svatému Eustachovy a Hubertovy za přízeň. Vývrh a transport do chladícího zařízení je samozřejmostí. Roček vážil 12,5 kg váženo s hlavou i běhy. Lončák - bachyňka 27,5 kg. Lovu zdar!