Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

31. května jsme s přítelem Tomem vyrazili na lov. Každý jsme si sedli jinam. Bylo před bouřkou a večer dýchal zvláštní atmosférou. Zvěř jako by tušila, co se bude dít, zůstávala v úkrytu. A tak jsem se jen kochala výhledem do naší krásné krajiny. Jak se začínalo šeřit, pomalu jsem šoulala k jiné kazatelně a doufala, že přijdou prasata. To už v okolí začínalo bouřit. Asi na půli cesty jsem zaslechla ránu. Po chvíli volal Tom, že střílel na srnce, ale nemůže ho najít. Odběhl do lesa, kde už bylo příliš šero na hledání bez psa. Na nástřelu ani ve směru, kudy srnec odběhl, nebyla žádná barva. Bohužel jsme s sebou tentokrát neměli Herušu, a tak rychle do auta a honem pro ni. To honem znamenalo dlouhých 25 km domů a 25 zase zpátky. To už se bouřka nezadržitelně blížila. Z nebe padaly provazy, burácely hromy, blesky a po zemi se valily proudy vody... No, to bude tedy těžký dosled, říkala jsem si. Trvalo nám asi hodinu, než jsme s Herušou dorazili na místo. Bylo už po bouřce a já měla pocit, že voda musela smýt veškerý pach postřeleného srnce. Nasadila jsem Herušu na nástřel a vydala se za ní. Zdálo se mi, že jde po stopě živé zvěře. Nechala jsem ji, ale asi po 200 m se na mě podívala a já věděla, že musíme zpátky. Tentokrát jsem ji nechala delší dobu ověřit nástřel a po prvních pár krocích bylo jasné, že teď jde správně. Vedla mě z louky dolů do lesa, přes spoustu větví, Tomáš za námi běžel se zbraní... V jednom místě Herušu něco „praštilo“ do nosu a já věděla, že srnec už je blízko. A po pár metrech jsem už baterkou svítila na zhaslého srnce... Byla to obrovská úleva. Bez Hérry bychom srnce těžko hledali i za světla, odběhl ještě něco přes 100 m do nepřehledného lesa. Rána byla na měkko a srnec vůbec nebarvil. Ještě že ji máme, holku naši šikovnou :-). LOVU ZDAR! Odhad věku srnce 3 roky, možná 4.