Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Úterní podvečer se vyvíjel velice slibně – jasná obloha, bezvětří a příjemné chladno – takže skoro zákonitě musel následovat partnerův dotaz „Chceš jet na prase?“ :-) Dotaz možná tak trochu zbytečný, protože nabídku lovu divočáka neodmítám nikdy (ani tehdy, když jsem měla díky rvačce našich teriérek prokousnutý palec a dělalo mi velké potíže udržet v ruce hrnek kafe, natož flintu :-) V sedm hodin vyrážíme, za necelou hodinku jsme na místě. Nezbytné pokyny KAM a CO – tedy kam si jít sednout a co lovit a před půl devátou se už blížíme ke kazatelně. Kvůli minimalizaci zavětření a skutečnosti, že je ještě „málo hodin“ mě partner veze autem až „pod schody“. Napjatě vyhlížím, jaká zvěř se před námi objeví po projetí poslední zatáčky – bude to dančí nebo mufloni? Ale ouha, když světla auta ozáří plochu před kazatelnou, jedna..dvě..tři..čtyři..pět a šest – selata. Nejsou nijak „splašená“, prostor opouštějí jen rychlejším krokem, jakoby se jim pryč vlastně ani nechtělo. Mohli by se vrátit, bleskne mi hlavou a výstup z auta a následně na kazatelnu zvládnu během pár vteřin. Jenže pak dlouho předlouho zírám do tmy a „naslouchám tichu“. No, co se dá dělat. Třeba přijdou další nebo alespoň jiná zvěř, abych nepozorovala jen stromy. Blíží se desátá a z lesa se ozve lehké zalámání. Přestože většinou divočáci dělají mnohem větší hluk, okamžitě zpozorním. A správně, protože lámání sílí a blíží se. Jenže – ze špatného směru, přímo tam jde vítr.. Už jsou blízko, se zatajeným dechem se „zasouvám“ do kazatelny a cigaretu, kterou jsem si zapálila před chvílí, schovávám v ruce. Najednou lámání jako na povel ustalo. Teď, teď se ozve odfouknutí a úprk, jak mě navětří..pomyslím si, ale Diana stojí při mně. Za pár vteřin znovu zapraskají větve a první sele pomalu vytahuje z lesa na cestu. Za chvíli už jsou tam tři, ale nijak se neplaším a kulovnici nechávám stále opřenou v rohu kazatelny, protože z lesa je slyšet, že tam jsou ještě další. Uběhne pár minut a už jsou venku. Je to těch šest, pomalu se „rozptylují“ po vnadišti a já už začínám přemýšlet nad lovem. Jenže, tak jednoduché to – jako obvykle – nebude. Když natáhnu ruku po zbrani, z lesa se ozve silné zalomení, selata polekaně odskočí a jistí směrem ke mně. Aha, maminka.. Zastaví se mezi stromy, pár kroků od kazatelny. Nevidím ji, ale úplně si představuju, jak tam stojí a kouká mi do okna :-) Nechci riskovat, že neopatrným pohybem všechno zkazím, a tak radši ruku zase stáhnu a čekám.. Selata se za pár minut vrátí a když zvednu dalekohled a prohlížím si je, už je tam namísto šesti divočáků sedm. Vůbec netuším, kdy se tam bachyně objevila, neslyšela jsem ji odejít od kazatelny ani jsem ji neviděla vyjít z lesa – a jelikož obloha je jasná a měsíc svítí na můj vkus až moc, přehlédnout bych ji rozhodně nemohla.. Nechápu, ale od toho tady nejsem :-) Teď už mi nic nebrání vybrat jedno ze selat..rychlá kontrola, zda stojí naširoko a samotné..je to dál než by mohlo být, pomyslím si..bez sněhu by se hůř hledalo, takže radši na plec.. Takhle to vypadá na „dlouhou akci“, ale ve skutečnosti se vše odehraje během pár vteřin. Po ráně ihned přebíjím a v puškohledu kontroluji odkazující sele. Kdepak, to už nikam nepůjde. Letošní druhé selátko se povedlo.. Lovu zdar. Sele – bachyňka (nebyla plná), ulovená 11.3.2014 ve 22 hodin Vzdálenost 80m, v ohni. Vstřel i výstřel přes plec, oboustranně přestřelená pažní kost, průstřel plic. Hmotnost (po vyvržení a zkrácení běhů) 32,6 kg Kulovnice ZKK 601 v ráži 308 Win, střelivo Brenneke TUG 11,7 g