Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Lončák, V sobotu podvečer jsem vyrazil na srnce. Kamarád, který už toho myslivosti moc nedává, slaví v tomto období narozeniny a tradičně vaří srnčí guláš. Za tá léta co dělá myslivost, se z toho stal takový „rodinný obyčej“. Mám obeznaného paličkáče za „jánským vrchem“ u šumenského potoka. „Palda“ vytahuje skoro pravidelně kolem 18,30 hod. na louku. V rohu stojí posed, na který jsem si s předstihem v 18,00 hod usedl, s tím, že když už ti naší hokejisti neměli štěstí, tak tady to mám na tutovku a splním přání kamaráda. Blížila se 19,00 hod. a srnec nikde. Je to poblíž vesnice, možná tu byl nějaký pohyb v průběhu dne, je sobota, a tak možná vytáhne později, říkám si vduchu. Na mezi nad potokem je jediný malý smrček, který se najednou rozkymácel ze strany na stranu, ale srnce nevidím. K mému velkému překvapení od potoka vytahuje bachyně, za ní 8 selátek, a ještě dva lončáci. Celá tlupa si to zamířila na pole zaseté směskou hrachu a tritikalu. Pěkně řadí za sebou, nejprve bachyně, potom selata, ta mají max. 14 dnů, a za nimi dva lončáci-bachyňky. Tak to nemohu zaváhat, černá má vždy přednost. Černá byla asi 40 m od posedu, a tak pěkně pomalými pohyby, beru svoji 6,5x57 do rukou, opatrně odjišťují a natahuji napínáček. V klidu jsem namířil na poslední kus – lončáka, potáhnul si s ním, a když se zastavil, tak lehce hladím spoušť. Zasažený lončák se láme a zůstává v ohni. K mému údivu si bachyně odvádí tlupu zpět k šumenskému potoku ani né 10 m od posedu, jen jsem slyšel silné lámaní v buření u potoka. Zasažený kus malou chvíli odkazoval, až pohyb běhu ustal. Přistupuji k ulovenému klusu a vdávám hold, jak velí tradice. Vyvržený lončák vážil 29 kg. Volám kamarádovi, že mám pro něho lončáka místo srnce. Má z toho radost, ale kdyby byl do další soboty srnec byl by radši. Tradice jeho narozenin se srnčím gulášem je tradice. Tak jsem šel na srnce, a je z toho lončák. Nevadí. Děkuji patronům za projevenou přízeň při lovu. Lovu zdar.