Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Chtěl jsem začít tím, že popis tohoto lovu zkrátím na minimum, neb mi od častého používaní vysychá pero. Dvojsmysl jsem pochopil a navíc jsem prostě zvyklý vše živé v dosahu ukecat, tak se tomu v kratší verzi bohužel nevyhnete ani dnes. Začal bych asi tím, že lov ze země jsem si poslední dobou nějak oblíbil. Člověk je víc v ději a setkání jsou tak nějak otevřenější, přímo z očí do světel. Samozřejmě to krom dobrého větru vyžaduje i dobré maskování a ideálně mít pohyb lišek v dané lokalitě zmapovaný. To vše splňovalo místo na konci Třebové, nad Parnickým hřbitovem. Je to vyvýšená louka nad pastvinou lemovaná smrkovou houštinou a zahrádkami. Lišáka jsem zde v minulém týdnu viděl po tři večery za sebou. Měl ale ještě jiné zájmy a se skolením probíhal tryskem volné prostranství, nebo klusem kolem plotu zahrádek. Loučku před houštinou jsem samozřejmě zasel granulkami a zkoušel ho zastavit vřeštidlem, skolidlem a jakýmkoliv dalším idlem. Vše marné. Dostal tedy týden na zklidnění a vyhládnutí a včera přišla jeho chvíle. Oteplilo se na přijatelné tři pod nulou, zatažená obloha krásně rozložila městské světlo a tak v šest již šlapu, oblečený celý v lístečkovém přehozu cestou od hřbitova. Bývá zde občas docela provoz, ale naštěstí nikoho nepotkávám. Naštěstí, některý věci totiž prostě nevysvětlíš. Zasedám po větru na kraji houštiny a cpu se co nejvíc pod větve smrčku. Rozkládám trojnožku a po pár minutách si poprvé zkouším rychlost reakcí, když se na okraji objevuje zajíc. S remingtonem založeným v rameni to jde rychle a s minimem pohybu. Lišku bych stihl, pokud se mi tedy neobjeví přímo před čumákem. Během hodiny vyskakuje druhý zajda a následuje svého kolegu za horizont. Začíná padat jakási zmrzlá jinovatka a zrzka nikde. Krátce si stoupám na protažení ztuhlých kostí a až ve čtvrt na deset se konečně dočkávám. Lišák vytáhne z houštiny v sedmdesáti metrech, ale jen na kousek a zkamení. „Vydrž“ uklidňuji ho v duchu a přikrčuji se za optiku a odjišťuji. Stíhám si ještě prohlédnout širokou hlavu s dlouhými slechy, než ustálím žhnoucí bod uprostřed plece. Vydechuji a soustředím se na ostrý zvuk letícího projektilu, doplněný táhlou ozvěnou. Lišák předpisově daunuje a zůstává bez pohybu. Tak přeci. Na počtvrté a se štěstím, ale mám z něj velkou radost. Právě tou přípravou, která mě baví minimálně stejně tak, jak samotný lov. Na půlku února je lišák ve velmi kvalitní srsti a silné tělesné kondici. Ten včerejší padl přímo za kopcem, vzdušnou čarou jen tři sta padesát metrů odtud. Řekl bych, že populace lišek v honitbě je přes veškerou moji snahu dosti alarmující, zvláště když ji srovnám se stavem viděných zajíců. Takže Diano, tentokrát díky především za ně a Lovu zdar.