Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Nevím jestli to máte někdo podobně, ale u mě kolikrát když se mi ven extra nechce, rozhoduje minutovka před barákem. A byl to i včerejší případ, kdy trochu znechucen že to volno tak rychle uteklo a jako jediný z rodiny musím na zítra nařizovat budíka, jsem postával přede dveřmi a hledal důvod proč zrovna dnes ne. Jen mírný větřík a měsíc téměř v úplňku a tak koukám že už mám na rameni kulobrok a na krku dalekohled a do zavírajících dveří hlásím hlásím Lovu zdar, že jsem za chvíli doma i s prasátkem. Přijíždím k zatravněnému poli kde se mi před silvestrem zadařilo s liškou a kde jsem čuníky po každé viděl vytahovat. Z posekaného jivetu z podzimu zde totiž zůstalo ležet spousta slámy a množství děr v ní naznačovalo, že je tu bývá po nocích dost živo. Vítr fouká dost zrádně a tak volím nízkou čtyřnožku v nejvzdálenějším rohu a jdu k ní středem pole. Světla je fakt příliš a už po dosednutí váhám, jestli se jim v tom bude chtít na otevřenou plochu. Ve stěně za mnou párkrát zaskolí lišák a po chvíli se k němu přidává monotónně výr. Když jsem vyjížděl byli +2, ale po hodině už je znát že měsíc má dnes pořádnou sílu a krom světla ukřupnul i travinu a to tak, že i vytahující srnčí ve sto metrech je dřív slyšet než vidět. Nový zvuk v laťáku za mnou je však ještě hlasitější. Přibližuje se po mé pravé „mrtvé“ straně a tak se opatrně vytáčím a natahuji napínáček. První z lesa se asi deset metrů ode mne vysunuje cca 60-ti kilový kus. Snažím se téměř nedýchat a hledám omladinu, neboť šustění ve stěně za ním naznačuje celou tlupu. Pomalu začíná rýt ve stínu krajových smrků a dál se mu zaplať pánbůh nechce, neboť k mým stopám to má pár metrů. Z pod větví se k němu přidává druhý světlejší a téměř o polovinu menší kus. Po dlouhé době mám na puškohledu trojku a s ustaluji mu tečku na pleci. Stojí stále hodně šikmo a tak v okamžiku, kdy prudce zvedá hlavu s ryjem vzhůru a zježí hřbet, přesunuji bod před plece a zatlačím na napínáček. Prásknutí 7x65R se podél stěny lesa silně nese ale okamžitě je vystřídáno hlasitým řičením při kterém tuhne v žilách krev. Vulkán přibil předek selete k zemi, ale zadními běhy prudce odkazuje. Přebíjení po slepu při neustálém sledování odkazujícího selete, notně komplikuje hrozící hluboký hlas vodícího kusu za zády. Konečně zasunuji novou Normu do komory a na štěstí i utichá rykot selete, jen ta bachyně temně a výhružně funí a nechce se hnout, dnes jsem tedy opravdu rád že nelovím za země. Po pěti minutách je zbytek tlupy už pryč, ale v lese za mnou stále přešlapuje a jistí samotný velký kus, což mě udrží na místě další hodinku. Nakonec slézám a z nejbližšího smrku odděluji s připravenou zbraní v ruce úlomky a po chvíli už poklekám a vzdávám pocty 30-ti kilové bachyňce a děkuji Dianě za dnešní novoroční přízeň. Odtahuji kus na druhou stranu pole v dohledu mého oblíbeného posedu na bříze a po celou dobu vyvrhování mi z lesa notuje skolící lišák. Doma jsem poměrně brzy a tak jdu juknout a dát dobrou dětem v postýlce a můj syn opětovně nezklame, když mi s úzkostným výrazem na tváři sděluje, že mě strašně lituje, když teď budu muset každý den střílet a vozit z lesa prasátko :-)