Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Lončák, Zvěři se po horkých dnech nechce vytahovat nijak brzy. Vždy jsem jen poznal dle pobytových znaků, že tam černá byla, ale nějak se mi nedařilo. Čerstvé bláto na otěrových stromech však jasně určovalo, že úspěch mohu míti především ráno. Pět rán po sobě vstávám o půl čtvrté, abych byl včas na místě, kde lončáci přetahují přes louku do lesa. První ráno jsem přišel na vytypované místo pozdě, viděl jsem jen lončáky zatahovat do lesa. Byli to dva lončáci, jeden černý jako uhel, a druhý flekatý jako “dalmatin“. Druhé a třetí ráno jsem sice byl včas, ale černá přetahovala o 100 m dále, takže jsem viděl ve vysoké trávě jen vrch hlavy a slecha. To nebylo na mysliveckou ránu. Čtvrtý den jsem přišel na místo včas, ale asi ve čtvrt na pět vytáhla na louku srna se srnčetem. A v klidu se pastvila až do pěti hodin a potom v klidu zalehla uprostřed louky. Lončáci nikde. V 06.30 hod. jsem to zabalil a šel domů. Ve středu ráno to zkusím ještě jednou naposledy říkám si. Přivstal jsem si, abych byl na místě hodně brzy ještě za šera. V klidu jsem našoulal ke svému smrku a sedl si na kořenový náběh. Pode mnou na louce je naprostý klid. Kolem půl páté přes louku přetahuje vysoká. Laň s kolouchem a kousek za nimi mladý jelínek-špičák. Po chvíli ještě jeden jelen tříletý šesterák. A zase klid, jen ptáci pomalu začínají zpivat, a sluníčko začíná vystrkovat první paprsky nového dne. V 05.30 hod. najednou z malého remízku vytahuje srna, ale je nějaká neklidná. Tak to bude možná zase vysoká, ale spíše to vidím na moje lončáky. Opatrně vstávám a sledují prostor pod sebou. Za chvíli obeznávám tmavý pohybující se flek v trávě, a za ním druhý. Oba lončáci pomalu postupuji přes louku. Kolem lesa, kde čekám, jsou vyjeté koleje od traktoru. Tady budu lovit, abych měl čas na obeznání obou kusů. Chtěl jsem lovit toho flekatého “dalmatina“. Připravil jsem si svoji 8x57 a čekal. Viděl jsem, že flekatý lončák jde trochu ve předu. Před kolejemi se však zastavil a zůstal trochu pozadu, takže do koleji mi vstoupil první tmavý kus a začal buchtovat. Stál však tak, že druhý lončák přerazil koleje, aniž bych měl šanci na něho vystřelit. Tak jsem na nic nečekal, ustálil kříž na komoru toho tmavého a zmačkl spoušť. Tichým ránem se nesla ozvěna výstřelu. Lovil jsem na vzdálenost asi 40 m, a lončák se zlomil a zůstal v ohni v kolejích. Druhý lončák, kupodivu nezatáhl do blízkého lesa, ale odběhl přes louku. Automaticky přebijím a kontroluji situaci, ale jen sledují, jak lončák pomalu odkazuje. Stojím a mlčky si promitám těch pět brzkých a pěkných rán. Přistupuji k ulovené zvěři a vzdávám hold, jak velí tradice. Smrk byl vysoký soliter a větve měl vysoko, tak odlamují maliní, které je nejblíže. Doma následuje ještě foto. Lončák po vyvržení váží 34 kg. Děkuji patronům za projevenou přízeň. Lovu zdar.