Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

V loňské lovecké sezoně jsem chodil na srnce poctivě snad každý den, ale nebylo mi dopřáno žádného ulovit. Byla to moje první lovecká sezona, tak jsem se zaměřil především na I.VT. Obeznal jsem poměrně dost srnců, vyloženě průběrného však ne (některý možná i průběrný byl, ale s ohledem na mé zkušenosti jsem se opravdu zaměřil na ročka, jakožto prvního srnce, kterého bych chtěl) Koncem sezony jsem byl i tak spokojený, jelikož jsem posbíral díky pozorování naší nejhojnější a nejkrásnější zvěře mnoho poznatků a zkušeností. Odměnou mi bylo i to, že jsem pár dobrých srnců přivábil na dobrou vzdálenost a pár srnců jsem i měl tu čest vidět při pokládání srny, což se také ne vždy každému poštěstí. S dobrým pocitem s uplynulé srnčí sezony jsem se o to víc těšil na tu letošní. S velkým očekáváním jsem stále čekal na svého prvního srnečka, opět poctivě chodil na čekanou a snažil se obeznávat. Opět jsem se zaměřil spíše na I.VT, kterou se mi však zase nedařilo nikde obeznat. Měl jsem sice zelenou kartu na všechny věkové třídy, ale první by měl být roček, vím to. Při svých čekaných jsem pouze jednou uviděl tohoto srnce a to ještě za šera, když mi odskakoval z kraje řepkového pole, takže se mi jej nepodařilo zcela přečíst, ale i tak jsem věděl že by to mohl být srnec starší a na jedné straně má zcela určitě špičáka. Srnce jsem pak delší dobu neviděl, ale přivedl mě na něho náš hospodář s tím, že srnce dvakrát viděl v obilí u "jezírka" a je jistě průběrný. Starší oboustranný vysoký špičák. Dohodli jsme se, že na srnce budeme chodit oba na "střídačku". Jednoho rána, kdy jsem seděl já, jsem z protější strany pole viděl na vzdálenost cca 400m kus srnčího, kdy i na tuto vzdálenost jsem v triedru rozpoznal, že je to srnec, který má co se délky týče, dobře nasazeno. Srnec šel celou dobu šikmo přímo proti mě, kdy to vypadalo že mi snad přijde přímo pod žebřík. Najednou srnec zmizel za horizontem, který se v tomto směru začal zvedat a vyčuhovaly mu pouze špičky parůžků. "Tak a je to. Buď bude srnec pokračovat dále v mém směru, nebo se stočí a půjde za horizontem pryč, řekl jsem si". Chvilková nervozita z toho jakým směrem se srnec nakonec vydá vystřídala nervozita lovecká, kterou trpím, jelikož se srnec pokračoval přes horizont v mém směru. Byl už ve vzdálenosti ve které se dal dobře číst a já v tu chvíli věděl, že je to on, náš srnec, oboustranný špičák. Srnec se stále přibližoval a moje lovecká nervozita stoupala, horkost mě polévala po celém těle, srdce bušilo v takové tonině že by snad vyskočilo ven a ruce se klepaly tak, že pokud bych byl kuřák, ani cigaretu bych si nezapálil:-) Kdo trpí loveckou horečkou jako já, ví přesně o čem mluvím. Srnec byl již na opravdu dobrou vzdálenost, ale po celou dobu šel naostro, takže vystřelit se nedalo a rána na krk se mi moc nezamlouvá, kor u prvního srnce, to bych si ránu radši odpustil. Navíc hrozilo, že pokud by srnec došel až na kraj pole, mohl by zmizet v úvoze, který je cca 2m pod polem a zmizet ve vedlejším poli do kterého není z tohoto žebříku vůbec vidět. Srnec byl asi 15m od úvozu a zastavil, trochu se mi natočil bokem, dostávám kříž ke komoře, odjišťuji, ale srnec se dal opět do pohybu. Safra, k úvozu zbývá už jen pár metrů a srnec stále jde, nezbývá než zkusit radu starších zkušenějších, zamlaskat. Srnec zarazil, chviličku jistil a opět se dal do pohybu, Nyní už má k úvozu snad dva metry, navíc je kraj zarostlý stařinou a v té by srnec nadobro zmizel. Nezbývá než zkusit opět zamlaskat a buď to vyjde, nebo ne. Po zamlaskání srnec opět zastavil a začal jistit o něco déle, přitom se natočil bokem a v tu chvíli byl kříž mé Meopty na srncově komoře, napínáček lehce cvaknul a z mé Tikky se ozvala dunící rána. Srnec značil ránu a svalil se k zemi. Říkám si je to dobré, zůstane v ohni, avšak najednou se zvedl, udělal půlkrok a opět ho přinutila moje rána klesnout k zemi. Ještě chvíli odkazoval a já v tu chvíli věděl, že to bude dobré, srnec zhasíná. V tu chvíli mi došlo co se stalo, hlavou mi ve vteřině problesklo co jsem doposud se srnčí zvěří prožil a rozbrečel jsem se jako malý kluk. Ze slušnosti jsem ještě chvíli počkal až srnec opravdu zhasne a vydal se plný očekávání k němu. Cestou jsem ještě opatřil úlomky, abych vzdal hold a čest svému srnci. Při příchodu k srnci se mi při pohledu na něj rozklepala kolena, smekl jsem klobouk, srnci dal poslední hryz, na komoru položil úlomek a dlouze nad ním se smeknutým kloboukem a hřejícím vycházejícím sluníčkem stál a děkoval naším patronům za náklonnost a přízeň a nemohl stále uvěřit, že mám svého prvního srnce, navíc ještě takového. Opět jsem se rozbrečel... Ještě jednou děkuji našim patronům za přízeň a náklonnost a našemu hospodáři za umožnění silného loveckého zážitku. LOVU ZDAR! Tikka T3x, 8x57 JS, Geco Plus