Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Liška, Včera odpoledne jel Kuba s babičkou na bazén, a tak jsem měl volno. Využil jsem toho k odpolední vycházce do lesa. Vzal jsem do ruksaku dva kousky soli, abych ji doplnil do dvou slanisek, ve kterých již bylo soll málo, jen takové lupínky. Po dvou hodinách toulání a focení jsem se rozhodl usednout ve „Vaculovém žlebu“ na kraj lesa jen tak na pařez a pozorovat louku pode mnou. Sáru jsem si usadil za pařez, protože dvě hodiny běhala po lese ani moc neprotestovala. Za chvíli na louku, ale v protilehlém rohu vytáhla srna se srnčetem a po chvíli dva mladí srnci. Jen tak jsem se kochal, sluníčko pomalu zapadalo, když Sára znejistěla, posadila se a brala vítr. Foukalo z pravé strany. Tiše jsem ji důrazně přizemnil. Podle její nervozity jsem věděl, že v pravo od nás je zvěř. Slabý závan větru ke mně přinesl jasný pach lišky. Je to prostor zarostlý buření, maliním a ostružiním. Připravil jsem se pro lov, potichu natáhl závěr své 6,5x57 a čekal, kde se objeví liška. Zdálo se, že to je věčnost, ale konečně jsem se dočkal. Jednou rukou ještě uklidňuji stále Sáru, která mi dávala najevo, že ona o lišce už ví dávno, a tak čekám. Liška vytáhla z maliní asi 30 m od nás, udělala několik kroku do louky, zastavila a pozorovala louku před sebou. O nás neměla ani zdání. Tak jsem usadil zbraň do ramene, rychlé zamíření a hladím spoušť. Údolíčkem se nese ozvěna výstřelu, a liška padá a zůstává v ohni. Hlasitým „ lehni odložená“ vysvětluji Sáře její pozici. Potom pochvala, a povel volno. To bylo radosti, s jakou vyrazila k ulovené lišce, a následné hlášení. Přistupuji k ulovené lišce, smekám a vzdávám hold, jak velí tradice. Je to jubilejní letos desátá. Lovu zdar.