Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

V dnešním deštivém dni si procházím fotografie a narazil jsem na tohoto srnce. Je to můj druhý srnec z roku 2009, ulovený nedlouho po paličkáři, o kterém jsem psal minule.... Byl to opět dlouhý příběh. Ještě mně čekalo pár dní odpočinku a tak jsem ho dále využíval ke každodenním vycházkám. Protože jsem měl prochozený revír a obeznanou spoustu srnců v polích, chtěl jsem zkusit obeznat nějakého srnce v lesní části našeho revíru. Je červenec a protože traviny jsou už v tuto dobu hodně vzrostlé a les se jen zelená, je to trošku problém. Vybírám místa, kde se dá alespoň trošku šoulat a případně chvíli i sednout na nějaký ten pařez. Bohužel neúspěšně, i když několik srnců jsem obeznal. Jednou takhle večer jsem si vzpoměl na starý, ztrouchnivělý žebřík u ,,Železné lávky". Tento cíp lesa z jedné strany obepíná silnice a z druhé strany toho roku velký lán řepky a smrková houština. V okolí žebříku je spousta náletových dřevin a tak je výhled ztížený na nějakých 30 m. Volba je jasná a tak večer plný očekávání zasedám. Slunce je ještě vysoko a tak mou pozornost přitahují různí pěvci poletující okolo mně a také veverka poskakující na nedalekém stromě. Asi po hodině sezení praskne v houštině větvička. Čekám, co se bude dít a za nedlouho už vidím vpravo pohyb. Z houštiny vyběhně mladý vidláček a sotva sýpe. Hned za ním druhý srnec, kterého ani nestačím přečíst, jak rychle žene mladého soka. Po chvíli se klidně vrací a značí si své teritorium. Dává mi tak chvíli na jeho přečtení. Vidím na jedné straně šesterák a na druhé velká dlouhá, zajímavě vykloněná bílá špice. Srnec mi mizí a já nestačil ani odhadnout jeho věk. Další vycházky tedy míří na stejné místo. Bohužel nemám štěstí a srnce ani nezahlédnu, stejně tak ani žádnou jinou zvěř. Už nevím co dál a tak si převážím přenosný žebřík na nedalekou cestu, ze které je vidět do malé paseky. Říkám si, co kdyby vycházel tam... Zde vídám již alespoň nějakou zvěř. Několik kusů holé a i dva mladé nadějné srnce. Jednoho večera vidím i ,,mého" srnce, který se mi mihne mezi stromy, ale i to mi stačí k tomu, abych obeznal dobrého staršího šesteráka s atipicky prodlouženou špicí na levé lodyze. Jsem rozhodnut jej ulovit. Přichází ovšem nástup do zaměstnání a tak se na místo asi tři dny nedostanu. Přichází středa a já leč řádně znaven z práce jdu zkusit štěstí. Říkám si, dnes jen do osmi na malý odpočinek a nabrání nových sil. Zasedám na žebřík a užívám si provoněného lesa. Blíží se osmá a já se pomalu chystám domů. Kouknu na hodinky a jak to tak bývá, dávám si ještě pět minut - co kdyby!? Však to všichni znáte.... Pět minut pryč a tak ani nevím proč, se ještě jednou pootočím dozadu do lesa a v tom vidím jistící kus srnčího. Rychle dalekohled a už ho vidím - je to on! Stojí v kraji houštiny a jistí. Je to starý mazák a tak čekám co udělá. Dalekohled střídá kulovnice. Odjištění a napínáček jsou dílem okamžiku. Srnec vyráží svižným krokem z houštiny. To snad ne, říkám si v duchu, on se ani nezastaví! V tom jakoby mně slyšel, zastavuje u náletové břízky, na které si naposledy značí své teritorium. Jemně pohladím spoušť a lesem se rozezvučí kulový výstřel. Srnec značí komorouvou ránu a odskakuje. Po chvilce čekání, kdy si vše ještě jednou promítám, vyrážím na nástřel. Dostatek tmavé barvy mně ujišťuje dobrým zásahem. Asi po 20-ti metrech nacházím již zhaslého srnce. S němým úžasem na něj hledím. Po chvíli mi vibruje v kapse telefon. Je to kolega, který seděl opodál. Čekám na něj a po jeho příchodu dle mysliveckých tradic přijímám úlomek a srnci dávám poslední hryz. V duchu si říkám, že těch šestnáct vycházek, kdy jsem skoro nic neviděl, předci jenom stálo za to! Takto mně Diana s Hubertem odměnili za mou vytrvalost! A tak jsem ulovil svého srnce od železné lávky - lovu zdar!