Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Můj první daněk Bylo to jednoho krásného zářijového rána, kdy jsem usedl na kazatelnu pod Hradem. Měl jsem zde obeznanou srnu se dvěma slabými srnčaty a tak jsem se chtěl pokusit o ulovení alespoň jednoho z nich. Před sebou mám pole, na kterém je ponechané obilné strniště a srna zde vytahuje z protilehlého lesa. Po levé ruce je nedaleká obora Karsit, která se nachází v samém srdci našeho revíru. Dnes ráno se již z obory ozývají první daňci a předznamenávají tak pozvolna začínající říji. Rána už jsou mlhavá a chladná a zde je i díky blízkému potoku mlhy vždy dost a dost. S rozedněním pozoruji první zvěř. Je to srna se dvěma srnčaty, ovšem ne ta na kterou čekám. V klidu berou paši a pak zatahují zpět do olšiny. Po osmé přichází zvěř i z lesa. Jsou to dva mufloni, jeden čtyřletý a druhý tříletý. Popocházejí po strništi a pak zaléhají. Bude devět a já se chystám domů. V tom ovšem vychází z lesa i daňčí. Jsou to tři mladíci. Moc jim nevěnuji pozornost a tak si je ani moc neprohlížím – spíše fotím. Ovšem po chvíli si říkám že jeden z nich je poměrně zajímavý. Beru rychle dalekohled a srdce se mi rozbuší! Je to asi 3-4 letý daněk s raritní trofejí. Na jedné straně úzká lopatka a na druhé dlouhá vidle. Nestačím ho úplně přečíst, když se špičák, který je vede rozbíhá pryč a oni ho následují a mizí za hranicemi sousedního sdružení. No tak tohle jsem tedy neudělal nejlépe, to byl asi životní daněk, kterého jsem právě nechal pro svoji nepozornost odejít. Bylo rozhodnuto – pokusím se zde chodit, jestli se ještě náhodou nesetkáme. Moc šancí tomu ale nedávám, protože říje pomalu začíná a daňci příliš často svá stávaniště nedrží, pokud se nejedná o hlavního daňka na říjišti. Pár následujících dní je bez úspěchu. Pak mi onemocní děti a do revíru se dostávám jen v noci na černou. Tu potkávám také, ale bohužel jsem se nedostal k ráně stejně tak vyhrává i liška, která mi při úplňku přichází. Tak si tak nějak říkám, že se mi trošku lepí smůla na paty. Týden uteče, děti zdravé a frčí do školky. V práci odpolední a tak je ideální čas na ranní vycházky. Potkávám i srnu, na kterou čekám, ale i když se dostávám na 80 metrů, kvůli bezpečnosti nelze střílet. Čekaná střídá čekanou a já zase sedím ráno pod Hradem kde je již strniště podmítnuté. Říje nabírá na intenzitě a tak mi z lesa přichází silný lopatáč, který majestátně rochá na všechny strany. Není divu, v lese má schovaný svůj harém a dává najevo, kdo je zde pánem. Od obory přichází daněla se dvěma daňčaty. Jsou v dobré kondici a tak se jen dívám a skoro ani neregistruji další přicházející kus. Je to on! Neváhám, beru kulovnici a čekám, zda přijde blíž. Je ještě silný mlžný opar a daněk stojí tak 180 metrů ode mě. V tom míří přímo mým směrem. V lehkém klusu mi zachází za husté větve vrby, kde zůstává stát a jistí k lopatáčovi. Ten si ho nevšímá a dále rochá a věnuje se příchozí daněle s daňčaty. Minuty běží a já mám jasno, že jak vyjde zpoza vrby, určitě se mi zastaví a dá mi šanci k lovu. Bohužel jsem ale předbíhal událostem, kdy jsem si byl jistý, že mi nemá kam utéct. Daněla náhle vyráží pryč a daněk za ní prudce vyráží – tak tohle jsem nečekal. Přendávám kulovnici z okénka do okénka a když už vidím, že se nezastavuje, zkouším písknout. Ani to nemá úspěch a daněla mi ho opět odvádí za hranice našeho revíru. To už je vrchol mého zmaru posledních dní! Je tu sobota a já jsem opět v revíru. Ráno nade mnou podruhé vítězí liška a tak už jsem zoufalý. Domů se mi ještě nechce a tak jdu šoulat. Jen pár kusů srnčího a dva mladí daňci. Je skoro devět hodin, když jsem u auta. Poslední pohled po okolních lukách – liška!!! Beru kulovnici a doslova utíkám kryt olší k louce, na které v tuto hodinu ještě myškuje. Daří se mi doběhnout až k náhonu. Přecházím polorozpadlou lávku, na jejímž konci zalehám a mířím. Liška se otáčí bokem a já při výdechu hladím napínáček. Ozvěna kulové rány se nese lesem a liška zůstává v ohni. Mám ohromnou radost, je to silný lišák a já si říkám,že už jsem si tu smůlu snad vybral. Další týden mám noční. No není úplně jednoduché po celé noci práce se přemluvit a jet do revíru. Ale raritní daněk mi nedá spát. Už je středa a já ho ještě nepotkal i když si v hlavě neustále říkám, že snad do třetice …. Je středa ráno a já sedím na kazatelně. Daňci již rochají na plno, krásný koncert v mlhavém ránu. Jako první prochází starý známý lopatáč. Mlha se začíná rozplývat, když registruji kus dančího vytahujícího z lesa – je to daněk. Ne je to můj daněk! Tep se zrychluje a čekám, co se bude dít. Prochází kolem olšiny někam dozadu. Co teď!? Mám čekat zda přijde? Ne dnes ne, nehodlám nic ponechat náhodě. Ověřuji vítr, který mi přeje. Slézám a rychle se přesunuji krajem olšiny na její roh, kde stojí starý ne úplně zdravý žebřík. To je má šance a tak i přes nejistotu zda vydrží na něj s komplikacemi usedám. Vlevo ode mě stojí lopatáč, ale kde je ten druhý daněk? Už ho vidím! Stojí kryt porostem traviny, se kterou splývá a jistí k rochajícímu lopatáčovi. Z lesa mezitím vytahují tři kusy holé a daněk paličkář. Je to nádhera, jak si starší daněk hlídá daněly. Obíhá je, pošťuchuje a stále rochá. Chvilkami až zapomínám při focení na mého daňka. Když ale kontroluji, co dělá, vždy mně přepadne lovecká horečka a že takovou už jsem dlouho nemněl. Čas běží a holá s králem tohoto říjiště pomalu zatahuje do krytu lesa. To už sleduji, co se bude dít. Musí projít kolem mě, aby se dostal k lesu, tím jsem si jistý, protože zvěř tudy vždy přetahuje. Dává se do pohybu. Rychle se připravuji – odjistit – napínáček a už ho vedu v kříži. Daněk vyráží, ale k mému překvapení opět klusem a ne kolem mě, ale za má záda!!! S tím jsem nepočítal, to snad není možné! Rychle se natáčím a beknu jako srnec. Trochu se lekne, odskočí, zpomalí a natáčí se ideálně bokem a jistí mým směrem. Usazuji kříž na komoru a mačkám spoušť. Vyráží dopředu a mizí mi za větvemi vrby, na které sedím. Lovecká horečka se mnou cloumá a hlavou se mi honí různé myšlenky – trefil jsem nebo ne? Ale snad ano, nebylo to předci více jak čtyřicet metrů a kříž seděl, kde mněl. Nevydržím čekat a tak slézám z posedu. Opatrně zpoza rohu olšiny vykouknu na pole, kde vidím ležet již zhaslého daňka! Okamžitě s třesoucím se hlasem telefonuji kolegovi, který byl také venku. Vše mu vylíčím a on se vydává pro traktor, aby mi pomohl s převozem. Ulamuji dvě větvičky z vrby a mířím ke svému vychozenému daňkovi. Když k němu přicházím, jsem jen v němém úžasu. Ty dny kdy jsem sotva spal a únava která mně již přemáhala byla hned pryč. Otočil jsem jej na pravý bok a vzdal poslední poctu. Pořídil pár fotografií na památku a vzpomínal, na naše předchozí setkání, kdy mně nedal šanci a i dnes málem unikl. Snad má pohotovost a zkušenosti nasbírané za roky lovů mi pomohli tohoto velmi dobrého daňka přelstít! No a protože jsme v pátek mněli členskou schůzi, podělil jsem se o svůj zážitek a fotografie mého prvního daňka v životě s kamarády z MS. Společně jsme zapěli Lovu zdar a připili si douškem lahodného moku k poctě mého uloveného - prvního daňka! Lovu zdar! Jen pro doplnění : CZ 550 FS, ráže 8x57 JS, střelivo Geco TM 12,0 g, zásah na plíce + okrajové játra, zhasl cca 20 m od nástřelu. Věk 3-4 roky, dodávková váha 62 kg.