Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Doba již nějak pokročila a tak i já jsem se vydal na lov jedničky, kterou jsem potkal asi před čtrnácti dni v hraničním koutu honitby a od hospodáře vím, že ji ještě nikdo neulovil. Po dvou propršených dnech využívám nedělní podvečer a odjíždím do honitby. Mám to nějak v nose, ten srnec tam musí být. Odcházím od vozidla horizontem k nově protažené lesní cestě, pod kterou jsou paseky. Šoulám pomalu lesní cestou a v první pasece vidím srnu se srnčetem. Zůstávám stát a čekám , až mě srna zjistí a spoléhám na to, že odběhne bez bekání. Po chvíli srna se srnčetem odchází do blízké houštiny, má namířeno asi na louku pod lesem. Pokračuji pomalu dále a přicházím k další pasece a vidím za vývratem srnčí kus spásající ostružiní. Je to nějakých 20 metrů, ale i bez dalekohledu poznávám, že to není srna. Pro jistotu si to ještě ověřuji dalekohledem, ano je to srneček a místo parůžků má jen takovou chocholku. Z nedalekého rekreačního střediska se nese řev lampionů, svolávající k nějaké soutěži. Srneček chvíli zneklidní a jistí směrem k rekreačnímu středisku. Toho využívám, odkládám psa a pomalu se sunu k svahu nad cestou, kde se opírám o terénní nerovnost a čekám, až mi srneček ukáže komoru. Tomu se moc nechce, otáčí se hned tu, hned onde. V krkolomné poloze čekám a čekám, když by již bylo možno střílet, je pro změnu v cestě ostřice. Jak jej tak pozoruji v puškohledu, dochází mi, že to není můj původně obeznaný kus, ale ještě o něco slabší. V tom však vyjde z travin a předpisově se postaví na "blat". V duchu zvažují, kde přesně umístit zásah. Volím své oblíbené za lopatkou pod páteř a to se již lesem nese rána výstřelu, který se mi obratem vrací od protějšího kopce. Srnec po zásahu padá k zemi a s vytrčenými zadními běhy zůstává v ohni. Přebíjím a jdu k okraji cesty nad svahem, kde si pořizují foto. Pak mi to nějak nedá a pomalu šoulám k další pasece, kde jsem měl vyhlédnutého trochu silnější kousek. Při příchodu k okraji paseky pozoruji srnu, která bezstarostně bere paši. Po ní pak vidím další kus, který má hlavu soustavně v ostružiní, předpokládám k období říje, že to bude srnec. Ale když kus hlavu zvedne, tak to na srnce nevypadá. Beru dalekohled a zjišťuji, že to je můj vyhlédnutý srneček. O kousek dál vidím stát srnce šesteráčka a ten mně již bedlivě sleduje. Nu což, dalo by se lovit, srneček je nějakých 40-50 metrů pode mnou, ale problém je, že v těchto místech pod svahem je také rekreační chalupa. Po chvíli úvah, konstatuji, že dobrému myslivci jeden ulovený kus stačí a pomalu se vracím k ulovenému kusu. Naštěstí je jen pár metrů pod svahem cesty, takže k němu přicházím z již připraveným úlomkem a posledním hryzem, chvíle nostalgického přemítání o životě a smrti a pak již jen vyvrhnout a připravit se ta turů k vozidlu. I těch deset kilo se přenese, když je do skoro kilometr, ale to je již úděl lovce. Takže rychlý bezproblémový lov paličkáře, pro některé paličkáče, kteří prý již nejsou. Dík za to, že mně ještě dobře slouží zrak a tak mohu těm mladším ukázat, že jsou a hlavně, že je zpravidla nejdeme tam, kde jsme je pozorovali. Teď ještě trochu štěstí na toho druhého. Lovu zdar.