Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Večer mi zvoní telefon, volá děda, říkám si co asi chce. Po krátkém rozhovoru se dozvídám, že večer střílel na divočáka a ten z nástřelu odběhl a , že jej potřebuje dosledovat.Domluvili jsme si tedy sraz na 5:30.Noc uběhla jako voda. Po snídáni a nychystání všech potřebných věcí jdu pro svou 13 měsíční fenku slovenského kopova Normu a vyrážíme k dědovi.Máme malé zpoždění, děda už nás čeká, přesedáme do jeho auta a vyrážíme do honitby. Cestou se dozvídám další podrobnosti, na nástřelu prý žádnou barvu nenašel, akorát asi 5 sekund po výstřelu se jeden divočák na místě otočil a utíkal za zbytkem tlupy.Zbytek cesty jsem přemýšlel, jak bude asi dosled vypadat. Norma nemá ještě moc zkušeností, ale několikrát mě již překvapila svými schopnostmi, třeba , když jsme skončili druzí na KBZH a to jsme zde šli to jen tak zkusit. No nic na další přemýšlení již není čas, jsme na místě. Z auta bereme všechny potřebné věci a jdeme na místo, které je vzdálené asi 500 metrů. Po chvilce chůze jsme na místě.Odkládám fenku a děda mi jde ukázat nástřel. Nic zde není jen zem pochozená od tlupy divočáku. Norma začíná být již nervozní, protože je naučená, že když ohledávám místo a vytahuji barvářský řemen bude následovat dosled. Po asi 10 minutovém hledání a chození v kruzích odlepuji oči od země a na jednom mladém buku vidím otřenou barvu. ,,Mám barvu" volám na dědu a hledáme jstli zde není další barva, bohužel nic.Přemýšlím jak začnem. Jdu tedy pro fenku, nasazuji ji barvářský obojek a jdeme na nástřel. Norma ho rychle ověří a s nízkým nosem běží pryč, ale po asi 40 metrech se zastavuje. Jdeme znovu na násřel, situace se znovu opakuje. Říkám si , že takhle to asi nepůjde. Tentokrát ji na nástřelu dlouho podržím ,aby nasála pach,fenka se začíná opírat do řemene, vedu ji na krátko a tentokrát jde již jiným směrem. Po asi 80 metrech fenka zastavuje a očuchává jedno místo. Jdu se zde podívat a nacházím zde kapku barvy na listí. Volám na dědu ať si zde jde stoupnout, abych místo neztratil.Začíná to vypadat lépe. Fenka začína znovu napínat řemen, povoluji ho a fenka stále zapřená jde dál. Dlouho jsme nic nenašli nevím jestli jdeme správně , ale fenka je stále zalehlá v řemeni. Věřím ji. Až když docházíme k spadenému buku fenka začíná očuchávat tmavé místo na kmeni.Barva! Sice jen malá šmouha,ale přece.Zastavuji zde abych spočnul. Najednou Norma začíná kňourat, tohle dělá,když cítí divočáky. Asi jsme blízko říkám si.Norma jde již s vysokým nosem a prohledává okolí křížem krážem. Náhle se prudce stočí, zvedne prut, naježí se a jde rovně.A už ho vidím, světlý divočák leží před námi. Mám velkou radost. Volám na dědu, že dosled skončil a ať jde k nám. Následují pocty ulovené zvěři a děda ulamuje kousek ze svého úlomku a dává mi jej , abych ho dal Normě.Oba jsme šťastní že dosled skončil a myslím, že i Norma měla radost, že na konci byl divočák. Bez ní by nikdo divočáka nenašel.Divočák měl již užrané slecho, asi jej načly lišky nebo krkavci. No a teď již následuje ta horší práce, kterou všicni dobře známe. Divočák odeš od nástřelu asi 400m. Střela šla na játra a poškodila i vnitřnosti , které ucpaly výstřel a divočák tedy barvil pouze málo. Barva byla pouze na nástřelu a dalších dvou místech.