Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Příběh tohoto lovu se začal psát přesně před týdnem, kdy jsem již brzy z večera zasedl na svůj oblíbený posed na bříze, v lokalitě zvané Čuhelův kout. Jde o zhruba trojúhelníkové pole lemované ze dvou stran lesem, sousedící s keřovitou podrostlou pastvinou. Překvapením pro mne bylo že je pole zorané, i když zde letošní len měl být podsetý kmínem na příští rok. K zasednutí mě však nakonec zlákal pruh biopásu, který pole lemuje. Po půl hodině se objevují dva ušáci a s chutí se pouštějí do biopásu. Během 10min. však oba nervózně prohopkají kolem posedu a mizí ve stařině. Zprvu si v dalekohledu tmavého stínu na kraji keřů ani nevšimnu a až v okamžiku, kdy prudce přesazuje biopás a pokračuje do pole poznávám s kým mám tu čest. Rychlá výměna optiky, ale liška je v rychlém pohybu a zastavuje až ve 120m u mých stop. I při 12násobném zvětšení se mi jeví malá a netroufám si na jistotu. Reakce na stopy je samozřejmá a rychle se ztrácí přes tmavou část pole v protější stěně. Pomalu se uklidňuji a rozhoduji zůstat sedět alespoň další 2h. Po dalších 10min. však z protější stěny lesa liška znovu vytahuje na oračku. Vzdálenost 300m zkracuji myškovačkou, liška si však jde zkušeně pro vítr, a po dalších 100m pro dnešek hru na kočku a myš definitivně ukončuje. No nic však se nevidíme naposled, ale pěkná čekaná to byla, říkám si cestou domů. Zpět na místo jsem se dostal znovu až v sobotu. Doma oznamuji, že jsem do 7h zpět i s liškou, za hlasitého nadšení dětí a lehkého úsměvu mé ženy. K posedu jdu prostředkem pole.... je umrzlo a pěkně to křupe. Když pak přecházím promrzlý biopás říkám si, že dnes bych ji mohl dříve slyšet než vidět. Šestá hodina však minula a nic. Ani zajíc, jen zdáli slyším monotónní houkání výra a z přilehlé silnice pravidelné drncání kamionů. V sedm se pak úplně neslyšně objevuje na 60m na okraji keřů kmotra. Pomalu zvedám kulovnici, krytky-napínáček-pojistka a v puškohledu již vidím její strnulou siluetu natočenou k silnici. Vydechuji a právě v tom okamžiku se obraz v puškohledu zbělá zalitý prudkým světlem. Odlicuji a nevěřícně pozoruji jak jeden z pomalu míjejících kamionů při vyhýbání stáčí kabinu a nasvěcuje celé pole. Celé to trvá snad jen 5 sekund, ale bohužel biopás je už pro tento večer prázdný..... vrrrrrrr. Při včerejším příjezdu k poli zjišťuji, že je něco špatně. Viditelnost výborná, jen vítr fouká od posedu do míst kde vychází. Obcházím proto pole po druhé straně a vybírám si stařičký vysoký posed v protější stěně lesa. Dole radši vybíjím a i když je vrzání špruslí dost naléhavé, nakonec bezpečně usedám v 6m na notně skloněnou sedačku. Balím se do pytle a pod kolena roluji podsedák, abych neujížděl. Následující 3,5h neustále prohlížím protější kout, ale bez odezvy. Je krásný večer a nechce se mi domů, ale ranní vstávání mě před 10h nakonec přesvědčuje začít balit. Ještě před tím však párkrát na pusu zkouším naladit myší písknutí. Nakonec až při rozepínání vrchní části pytle zaslechnu ze stěny za sebou dvakráte hlasitější lupnutí. Asi srnčí.... přesto opatrně a velmi pomalu zakládám do ramene kulovnici. Předlouhých 15 sekund ticha ukončuje pravidelné tiché staccato našlapování, přibližující se po de mnou. Vím o koho jde.... ten zvuk znám a nejde si ho splést. Vysunuji hlaveň přes opěrku, opatrně se nakláním dopředu a modlím se, ať to ten posed nevzdá. V okamžiku, kdy se na jediném černém fleku pode mnou zastavuje podlouhlá liščí silueta, se ozývá štěknutí remingtonu a v záblesku už jen vidím poslední pohyby odkazující lišky, přibité k zemi. Mám radost.... mám velkou radost i to i přesto že vím, že nejde o lišku na kterou jsem tu dnes čekal, ale o mladého a velkého lišáka o s hmotností tak 7-8kg. Děkuji tedy Dianě za projevenou přízeň, Lovu zdar.