Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

V úterý mi volá do práce kamarád. V sobotu vdává dceru a potřebuje srnce na gulášek. Znáte to? Jakmile vás tlačí termín, v tu chvíli neuvidíte v lese ani chloupek. Slibuji, že pomůžu ,ale jsem ten den po náročné službě a tak se nedonutím jít večer, natož pak ještě ráno, ven. Následující den vše napravuji. Vím o jednom nerovném šesterákovi a večer už tam sedím na sedačce. Ani ptáček nezazpíval, ne tak, aby vyšel srnec. Počasí je jak na houpačce a tak se ani moc nedivím, že zvěř nevytahuje. Ráno se donutím znovu, ale jen usednu strhne se liják a prší a prší. O půl sedmé přichází mladá liška a tak chvíli váhám, ale nakonec střílím. Vedle. To mi tak ještě scházelo, myslet si něco o nepřesné zbrani. Večer jsem v práci a tak opět nemůžu. Tím lov na svatbu končí. Samozřejmě bez výsledku je i kamarád a jeho nastávající zeť také. Nakonec sehnali srnce od dalšího kolegy a svatba je zachráněna. V sobotu dopoledne vytahuji vábničku a ladím ji podle dodaného DVD. Mám dvě. Jedno od německého a druhé od českého autora. Každý to má nastavené trochu jinak a proto volím kompromis, něco mezi oběma :-).Večer vyrážím a jsem zvědav, zda letos budou srnci přiskakovat. Vloni byla u nás říje velmi slabá. Doufám,že se to letos změní. Abych neměl málo věcí beru i fotoaparát. Když to všechno rozložím na sedačku, mám radost, že je děláme pro dva lovce a psa. Pes však zůstává dole u batohu. Sedím v lese a i když je něco kolem osmé, je už přítmí. Po půl hodině vytahuji vábničku a pískám první sérii. Nejsem moc spokojený, protože mi to jednou ujelo. Když ji beru podruhé do ruky spatřím kus srnčí zvěře mezi stromy. Vida, pokud je to srnec tak, je vše v pořádku. V dalekohledu obeznávám šesteráka asi tříletého. Měním dalekohled za foťák. Srnec přichází na dvacet metrů a to už ostřím objektiv. Zastaví se a já mačkám spoušť. Chyba lávky, vyskočil blesk a já stačím ještě jednou zmáčknout. Srnec samozřejmě odbíhá pryč s krátkým beknutím. Podívám se na displey a díky blesku svítí srnci světla, jak reflektory kamionu. No prostě čím dál tím víc se obdivuji fotografům na těchto stránkách a jejich nádherným fotkám zvířat. Je to dřina. Není to poprvé, za posledních čtrnáct dní, co jsem něco při focení pokazil. Po chvíli beru znovu vábničku a říkám si, proč to nezkusit znovu. Času je ještě dost. Jen dopískám je tu další kus, tentokrát z druhé strany sedačky, necelých čtyřicet metrů od ní. V dalekohledu si nejsem jistý zda nejde o knoflíka a tak si jej řádně prohlížím. Je i slabý ve zvěřině. Mezi stromy je těžké ho přečíst, protože je stále v pohybu. Ulovit knoflika v říji je kus štěstí. Bývá opatrnější než starý srnec, neboť jej ostatní srnci honí z místa na místo a nemá stálé stanoviště. Konečně nabývám přesvědčení, že je to srnec a tentokrát sahám po kulovnici. Krátké zamíření, času není nazbyt a výstřel zlomí srnečka v místě, kde se zastavil. Po chvíli balím věci a slézám ze sedačky. Zany vrtí prutem a větří úspěch. Přicházím k srnci již se smrkovou větvičkou a dávám mu poslední poctu a sobě úlomek. Píši sms kamarádovi, který prožívá svatební veselí v tom smyslu, že ulovit srnce po svatbě je vlastně velice jednoduché. Tentokrát jsem střílel mannlicherem 6,5x54MSch, střelivo RWS 10,3g , komorová rána. Váha srnečka byla necelých 9 kg. Děkuji patronům myslivosti za jejich přízeň.