Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Toto sele jsme ulovili s tátou na včerejší čekané. Pokusím se napsat příběh jak probíhala tato sobotní noc.. V sobotním odpoledni, jsem se rozhodl, že bych mohl přemluvit tátu, aby jsme šli do lesa. Po chvilce přemlouvání, jsem ho nakonec přemluvil. Šel jsem tedy připravit věci a večer jsme vyrazili. Když jsme dorazili na posed, mohlo být něco kolem osmé hodiny. Po půl hodině sezení, jsme najednou uslyšeli tiché šustění, lámání a funění v nedalekém houští vlevo od nás. Po chvilce vše utichlo. Za pár minut slyšíme, jak se prasata vracejí a zase odchází. No nic, seděli jsme dál. Mohlo být kolem půl desáté a slyšíme, jak v nedaleké chatce štěká pes. Bylo nám to divné, ale seděli jsme dál a nevnímali jsme to. Najednou jsme uslyšeli, jak něco potichu našlapuje vpravo od nás. Bylo nám jasné, že to jsou zase prasata, a tak se táta připravil a odjistil. Po chvilce lámání zase vše utichlo. Za 5 minut jsme zase slyšeli, jak praskají větvičky v trnkách, které byli před námi. Prase nás jistě obcházelo a hledalo náš vítr. Po 20 minutách se prase rozhodlo vylézt z hustých trnek a opatrně šlo na vnadiště. Když stálo kousek za hromadou, stálo za stromem, takže se nedalo střílet. Prase však udělalo chybu a kousek popošlo mimo strom. Táta na nic nečekal a střílel. Prase bez značení rány vyrazilo a zmizelo v hustých trnkách. Chvilku tam lámalo a pak bylo opět ticho. Chvilku jsme počkali, táta si dal mezitím cigáro a když dokouřil, šli jsme se podívat na nástřel. Na nástřelu nebyla žádná barva, ani kus střiže, pouze zápory jak prase vyrazilo. Šli jsme tudíž po stopách prasete a doufali jsme, že cestou najdeme nějakou barvu. Když jsme dorazili až k trnkám a barvu jsme stále nenašli, rozhodli jsme se obejít husté trnky a kouknout se, zda prase proběhlo skrz ně. Když jsme trnky obešli, stopy zde nebyli. Zkusili jsme posvítit do trnek a najednou slyšíme, lámání. Bylo nám jasné, že je tam to prase, ale že je živé. Proto jsme se vrátili a čekali jsme ještě 10 minut, aby prase zhaslo. Po 10 minutách jsme se tam vrátili, posvítili jsme tam, ale přes husté trnky nic nebylo vidět. Táta se rozhodl, že se tam půjde podívat. Když táta vlezl do hustých trnek, našel barvu. Sláva! Konečně jsme věděli, že táta neminul. Říkal jsem si v duchu. Vyrazili jsme po barvě a cestou jsme nacházeli i kousky plic, co z něj padali. Říkali jsme si, že s takovým zranění nemůže daleko odejít. Po 20 minutách hledání jsme prase našli už zhaslí. Tak jsme s tátou prase dotáhli k autu, dali jsme mu poslední hryz, naložili jsme prase do auta, popřál jsem tátovy Lovu Zdar a jeli jsme domů.