Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Tak na tento úplněk u nás černá nebude vzpomínat v dobrém. Kukuřičná strniště a blížící se zima zlákala snad všechny tlupy v okolí k pravidelným nočním nájezdům, ale těch šest jasných nocí kolem úplňku se jich deset už zpět do lesa nevrátilo. Já osobně jsem odolával pokušení a věnoval se spíše průběru srnčího a když jsem přeci jen v sobotu zkusil večer přijet k poli na škodnou, nebylo prakticky kam sednout a cestu dom mi ještě ozvučili dvě kulové rány. Tak pánové Lovu a ty Hruško vydrž, on ten zájem nakonec opadne. Po víkendu jsem se pak od kolegy dozvěděl, že střílel na plechového psíka, který nejen že na ránu nereagoval, ale v klidu se dál věnoval luxování strniště. Je to u nás nová zvěř a teprve před měsícem byli uloveny první dva kusy. Naštěstí máme prozřetelně sehnanou výjimku pro všechny majitele LL a tak jsem včera vyrazil, něco se o tomto přistěhovalci přiučit. Za hlasitého doprovodu nespokojeného srnčího jdu proti větru okrajem tratě a zasedám uprostřed pole na starý dub. Po dopoledním dešti je strniště tmavé, ale už po deváté hodině ho nasvěcuje měsíc na nízké orbitě. O půl hodiny později ze tři sta metrů vzdáleného elektrovodu vytahuje na pole menší stín neurčitých tvarů a opravdu jak kolega popisoval, připomíná vzezřením a pohybem přerostlého ježka a oháňku nese pod sebou. Pomalu přesazuje celé pole až k trati a přes mé stopy do ní zatahuje. Následující hodinu hlídám biopás kolem ní, kde se však krom čtyř kusů srnčího nic jiného neobjevuje. V deset slézám a pomalu střádám plány, kam si přenesu na zítřek posídek vzhledem k větru, svitu měsíce a možnosti výstřelu. Obcházím dub a než zapnu baterku, naposledy kontroluji pole. K mému úžasu se jeho prostředkem valí další tmavý přerostlý ježek. Takto na zemi se svým stínem tvořím dost nápadný prvek a tak rychle otáčím a vylézám zpět do koruny dubu. Mezi tím ho však ztrácím z dohledu. Náhle za sebou v trati zaslechnu zalámání. „Vy taky víte kdy se zjevit“ hudruju a marně projíždím celé pole. Mezitím mi už za zády vytahují první kusy. Definitivně měním ježky za čuníky, stoupám si v rozdvojené koruně a na sedmdesát metrů prohlížím sestavu tlupy. Mám dobrý vítr a dost času, pokud nepůjdou přímo pod dub. Jelikož tu však letos není jediný žalud, věnují se správně zbytkům kukuřičných klasů. Těch však nezůstalo moc a tak je všech cirka patnáct kusů v neustálém pohybu. Rozhoduji se pro lov a marně zkouším najít nějaké samostatné sele v klidu. Rychle se přesouvají do pole mezi mě a měsíc, což mé snaze také zrovna nepřidává. Přestávám rejdit křížem z kusu na kus, jedno si definitivně vybírám a čekám, až se natočí a poodejdou jeho sourozenci. Ve čtvrt na jedenáct ve vzdálené ozvěně projíždějícího vlaku houkne polem sedmička a Vulkán srazí sele v ohni. Přebíjím a kontroluji jeho poslední pohyby, zatímco periferně sleduji zbytek tlupy. Ta evidentně neví, co se přesně stalo a ve sto metrech zastavuje zdrclá dohromady. Obě bachyně míří ryji jak satelity k nebi a selata namačkaná k jejich bokům je napjatě pozorují. Neví, odkud rána přišla a tak otáčí a celá tlupa běží kolem mě zpět do míst, odkud vytáhla. Když míjejí zhaslé sele bachyně na chvíli zpomalí a temně odfoukne. Dost silný zážitek a rozpačitost, asi už jsem starej a nějak měknu. Když posléze poklekám nad 25. kilovým kňourkem, trvá mi nezvykle dlouho, než čepicí s úlomkem zakryji zpět své náměstíčko. Tak Diano díky a Lovu zdar vám všem, kdo trávíte čas po nocích pod hvězdami.