Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Jakožto každým rokem, nedočkavě vyhlížím v kalendáři 16. květen. Je to první den, kdy zákon umožňuje lovit pro mně jeden z nejkrásnějších druhů zvěře - srnce. V tomto roce (2009), kdy vrcholila ekonomická krize, jsem byl ze zaměstnání delší dobu doma a to i z počátku května. Byla tedy možnost navštěvovat revír každý den. Rok, kdy jsem snad poprvé neměl obeznaného průběrného srnce první věkové třídy. Prostě je v našem revíru poměrně problém, takového srnce najít, což je určitě dobře. Jako každý rok, se snažím ulovit jako prvního srnce ročka, i když to u nás není žádnou podmínkou a každý loví dle svého uvážení. A tak začal dlouhý příběh mých každodenních vycházek. Střídala se krásná rána, kdy se příroda probouzí a ještě překrásnější večery, kdy ulehá a já sleduji kouzlo zapadajícího slunce, hrajícího si s různými barvami na obloze. Obeznávám hodně zvěře, prožiji nespočet příběhů, který každá vycházka má. Vytoužený srnec první věkové ale bohužel nikde. Přichází 2.6. má dvacátá šestá vycházka! Ráno mám nařízený budík, ale jsem unaven a moc se mi z postele nechce. Ovšem nedá mi to a vyrážím ještě za tmy do revíru. Jak jsem se později přesvědčil, asi to tak mělo být. Již nevím, kam bych zasedl, jsem nerozhodný. Volím žebřík u olejky a doufám, že snad zde by se mohl nějaký roček pohybovat. Ještě za šera vychází postupně tři srnci a dvě srny. Jedna z nich už má v olejce srnče, které slyším pískat. Všechny tři srnce již znám z předchozích vycházek, jsou to dobří, chovní mladí srnci. Slunce rychle vyšlo nad obzor a zvěř jako by se vytratila. Tak zase nic, říkám si v duchu. Cestou k autu zkusím ještě kousek šoulat lesem. Podaří se mi obeznat dalšího srnce - nadějného ročka. U vozidla se rozhoduji prošoulat ještě nedaleký cíp lesa, u kterého je z obou stran olejka a mezi nimi ještě malá louka, kam směřovali mé kroky. Opatrně našlapuji a pozorně sleduji okolí. Je neuvěřitelné ticho a i přes věškerou opatrnost si chvílemi připadám jako slon. Když už vidím na louku, sleduji ji dalekohledem. Nikde ani kus,, už je asi pozdě. Ve chvíli, kdy odkládám dalekohled od očí, vidím vlevo ode mě pohyb. Dva kusy snčího mají namířeno do druhého lánu řepky. První je nadějný vidláček a druhý je za stromem. Chvíli jistí mým směrem. Stojím jako vytesaný z kamene. Co je ten druhý kus, honí se mi hlavou. V tom vyhází z poza stromu a já vidím slabého paličkáře, který je vzdálen sotva 30 metrů. Srdce se mi rozbuší! Co teď? Stojím na šouláku a nikde žádná opora ke střelbě! Volím nejbližší strom, ale při prvním kroku, kdy mi praskne pod nohou větvička, volím střelbu z volné ruky. Srnci už o mně vědí. Pomalu sundám kulovnici z ramene, odjišťuji, napínám napínáček a krátce mířím. To neskutečné ticho končí, padá rána, která se ještě notnou chvíli nese lesem. Srnec odskočí asi 5 m, zlomí se a zhasíná. Byla to dobrá komorová rána a tak na nic nečekám a po chvíli přicházím k mému vytouženému a hlavně vychozenému srnci! Třepe se mnou lovecká horečka a mám ohromnou radost! Poslední pocta a několik fotografií na památku nesmělo chybět! A tak začala má lovecká sezóna roku 2009! Dvacet šest vycházek, za které mě odměnili Diana s Hubertem tímto vytouženým srncem - paličkářem. Děkuji jim! A proto bych Vám rád do nadcházející lovecké sezóny popřál mnoho takovýchto neopakovatelných zážitků a spoustu příjemně stráveného času v tom našem překrásném zeleném království!!! Lovu a myslivosti zdar!!!