Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Srnec, Začátkem jara jsem tohoto srnce několikrát pozoroval v prostoru nad cestou „modřínkou“, kolem svážnice vedoucí na „Plantýrku“. Od poloviny června jako by se vypařil, rád tudy šoulávám, ale nějak jsem na něho neměl štěstí. Asi před týdnem ve středu podvečer, jsem se vydal do těchto míst. Svážnice stoupá k vrcholu, takže přirozeně postupuji pěkně pomalu. Byl naprostý klid, který najednou přerušila srnčí zvěř. Ve vysoké trávě jsem slyšel jen šustění a lámání. Potřeboval jsem dostat trochu výše, abych mohl obeznat situaci. Pode mnou se otevřela malá paseka, vzadu ohraničená smrkovou mlazinou. Chvílí byl klid, a když už jsem chtěl pokračovat dále, vybíhá ze smrčiny srna a hned za ní srnec. Přikládám dalekohled k očím, abych si obeznal dvojicí pode mnou. V pomalém tempu vytváří jeden kruh za druhým, aby se na chvíli zastavili, a mohli pokračovat dále. Obeznávám srnce jako starého známého, kterého jsem tady viděl z jara. Starý srnec odhadem 6 let, silný krátký krk, ve zvěřině kolem 20 kg. Jen tak jsem se opřel o silný smrk a pozoroval scénu pod sebou. Srnec šesterák, parůžky sbíhavé, jako by každý začal růst až tak 5 cm nad pučnicemi. Tak nějak jsem ani prvotně neuvažoval o lovu, jen jsem se „kochal“. A najednou srnčí zmizelo ve smrčině a byl konec. Ještě jsem chvílí čekal, a potom jsem po svážnici potichu odešel. Od té doby jsem tudy šoulal dvakrát večer a jedno ráno. Na srnce jsem však neměl štěstí. Vždy jsem zde pozoroval srnu se srnčetem, ale srnec asi předával své geny ještě i na jiném místě honitby. V úterý večer jsem opět vyrazil. Potichu jsem došoulal, do míst odkud jsem sledoval svého srnce se srnou. Bylo 19.30 hod. všude klid, bezvětří, ale srnčí nikde. Počkám ještě chvílí, a pak zkusím vábit. Ze smrčiny pomalu vytahuje kus srnčího, obeznávám ho, je to srna a začíná se v klidu pastvit, za chvíli za ní vidím dalším kus, je to však srnče. Oba kusy jsou v klidu, pomalu postupují kolem smrčiny směrem ode mne. Zkusím „písknout“ říjnou srnu. Za chvílí slyším ve smrčině slabé zalámaní, „lup..lup..lup“ a je zase ticho. Srnec se asi snaží mne obcházet a jít si pro „vítr“, říkám si. Sledují mlazinu, a samozřejmě srnce jsem zaregistroval na vzdálenější straně mlaziny. Pomalu vytahuje na paseku asi 80 m ode mne. V klidu se paství. Znovu pískám, ale srnec jen zvedl hlavu, chvílí jistil směrem ke mně, a za chvíli se začal opět past. Za chvílí pískání opakuji, ale srnec vůbec nereaguje. Tak ty už máš říji za sebou. Na chvílí se mi ztratil v nějakém výmolu, až se objevil asi 50m ode mne. Neváhám, je to hodně ze svahu, tak si musím dát záležet, pokládám kříž na komoru a lehce přitahuji kohoutek. Lesem zní ozvěna výstřelu. Srnec se láme a zůstává v ohni. Vidím jen, jak odkazuje, ale pohyb běhu je velmi pomalý, až nakonec ustal. Stojím a promítám si ještě celou situaci sám pro sebe. Přistupuji k ulovenému srnci a vzdávám hold, jak velí tradice. Srnec bez hlavy a běhů vážil 19 kg. Odhad věku dle opotřebení chrupu 6 -7 let. Děkuji patronům za projevenou přízeň. Lovu zdar.