Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Ač myslivostí žiju a věnuju se jí denně už několik let, nikdy jsem neměl nějaký velký zájem ulovit divočáka. Mojí alfou a omegou je lov škodné, v druhé řadě pak srnčí zvěře. Černá přes náš revír projde zcela výjimečně cca jednou měsíčně. Až letos jsem se rozhodl opět navštívit kamaráda a vyrazit u něj na čekanou. Černé mají požehnaně, proto jsem se těšil, že alespoň hodně uvidíme. Na posed jsme zasedli před setměním. Z jedné strany les, pak posečená louka u potoka, z druhé strany řepka a kukuřice. Vítr stál při nás, jen komáři žrali jak vzteklí! Do setmění se ukázalo pouze pár kusů srnčího, z polí to občas znepokojeně zabekalo, takže černá určitě byla někde poblíž. Jen u nás nic podezřelého. Po hodince jsme se rozhodli slézt a šoulat. Popravdě, tak napůl nás spíš vyhnaly roje komárů...:) Po půl kilometru opatrného šoulání to ze křoví na brokový dostřel od nás fouklo a už se míhaly stíny směr protější obilné pole. Smůla -věděli o nás první - otočil se nám vítr. Na přilehlé nízké kukuřici taky nic. Do toho začalo mírně poprchávat, měsíc se jen občas ukázal mezi mraky. Pomalým krokem jsme se vraceli směrem k autu a potichu špekulovali, jestli a kam se vydat za svítání. Procházeli jsme polňačkou kolem potoka, když v tom mě Peťa zarazil znamením ruky. Kousek před námi se z lesa vynořilo několik černých stínů. Obeznávka: "Dobrý, samý menší, vem to poslední..." Jenže lépe se říká, než udělá. Divočáci vytáhli zrovna ve chvíli, když jsem stál na navážce střešních tašek zpevňujících cestu, takže se snažil aspoň kousek přesunout bez zrádného skřípání té proklaté krytiny. Pak si upravit trojnožku, pak připravit flintu, pak jsem nemohl najít prasata v optice...no horor. Do toho chudák kamarád pořád: "Střílej, střílej, za chvíli jsou pryč, střílej!" Nakonec nám černá sama pomohla, otočili se a zpod stromů u potoka přetahovali loučku zpátky do lesa. "Vem poslední" stále platilo. Dohnal jsem ho tři metry před tím, než zašlo do krytu. Po ráně se zlomilo v ohni a hlasitě odkazovalo. Hufff, bylo to tedy tak tak! Po deseti minutách nás na nástřelu čekala bachyňka, 35kg. Na nástřel to bylo slabých 30-40 metrů. Poslední hryz, předání úlomku a přání Lovu zdar! Radost jsme měli oba. Já z prvního úlovku černé, kamarád z úspěšného loveckého doprovodu. Mezitím dorazila kamarádova přítelkyně s baterkou (mimochodem nevídaná ženská-jít sama kilometr v noci do tmavého lesa...) a posvítila na vyvrhování. Pak už jen lončačku dopravit nahoru do kopce k autu a bylo vyhráno. No vyhráno, ten kopec pro změnu málem skolil nás dva. Ps.: Mám uloveno mnoho a mnoho kusů škodné, slušnou řádku zvěře srnčí, ale lov černé je vážně o něčem jiném. Lov je to rychlejší, náročný na pohotovost a rychlou ranu...holt člověk se má stále co učit. Lovu zdar a Peťovi díky za první úlovek černé!