ZMRZLINA ŠTARNOV  |   NAFTA ŠTARNOV  |   VEJCE ŠTARNOV  |   MAKRELA ŠTARNOV  |   MYSLIVOST a LOVECTVÍ
15 let s Vámi
Diskuze Nástěnka Články Fotky Videa Odkazy Kalendář Myslivecký obchůdek Inzerce
Vyhledávání


Přihlášení
Nejlepší fotografie
Fotografie
Fotografie desetiletí

úlovky (ČR, SR)

Jelen Křivoklát říje
Jelen Křivoklát říje
vloženo: 23.2.2017 12:04
autor: Radim Pátek

úlovky (svět)

neptun
neptun
vloženo: 17.2.2012 09:41
autor: Svatoslav Ščudla

trofeje

Říje 2012
Říje 2012
vloženo: 2.2.2013 10:48
autor: Aleš Náhlý

zvěř v přírodě

...
...
vloženo: 8.1.2013 08:29
autor: Marek Drha

zbraně

Nové zapažbení lankasterové jednušky Nowotný,moje práce.
Nové zapažbení lankasterové jednušky Nowotný,moje práce.
vloženo: 27.9.2019 20:25
autor: Stanislav Satoria

fotopast

...
...
vloženo: 22.10.2016 19:37
autor: Jindřich Mach

myslivecké umění

Rytina
Rytina
vloženo: 5.1.2018 16:03
autor: Jiří Netík
Statistika
  • 236166 fotek (8 dnes)
  • 8109 videí (0 dnes)
  • 332 odkazů (0 dnes)
  • 9206 inzerátů (5 dnes)
  • 299 diskuzí (0 dnes)
  • 752408 komentářů fotek (23 dnes)
  • 12948 komentářů videí (0 dnes)
  • 3316348 hlasování fotek (86 dnes)
  • 56665 hlasování videí (1 dnes)
  • 38156 registrovaných uživatelů
    2 dnes nových, 18 online

Připomínky a názory
Fotografie
« novější fotostarší foto »

lišky od hřbitova

Lišky od hřbitova.
A zase na potřetí a de fakto za barákem. Jde totiž o příměstskou lokalitu v opačné části honitby než jsem zatím lovil. Pod svícnem bývá největší tma a nebýt sněhové kalamity která utla mé pravidelné výjezdy do vzdálených liščích částí honitby, ani bych o nich nevěděl. Začalo to minulou středu, kdy jsem pouze došel k zahrádkám nad nedalekým hřbitovem. Zasedl jsem v bílém s trojnožkou u plotu jedné z nich, s výhledem na louku v údolí pod sebou a asi sto metrů vzdálený smrkový remíz. Dobrý vítr a krytá záda, po půl hodině tedy zkouším vřeštidlo. Další hodinu však klid a tak pomalu přemýšlím o odchodu a sumíruji další případná místa dosažitelná pěšky, když se jako blesk za smrčiny vyřítí liška, na poli dělá kolečko a mizí zpět v krytu. Marně dumám co ji zradilo, přesto odklápím krytky a připravuji napínáček. Trvá to necelou minutu, když se pod smrky znovu vynořuje a doslova letí po horizontu těsně následovaná druhou kmotrou. Stoupám si abych alespoň viděl kam tak spěchají, ale mizí za vrcholem pole. Dělám tedy i s trojnožkou pár kroků, abych viděl stráň ke hřbitovu, když spatřím hlavu lišky mířící ke mě. Pouštím dalekohled a pokládám kulovnici do vidličky. Liška prudce zaráží, než se s ní však stačím srovnat, rozhoduje se že bílá trčící kupa u plotu je nejvýš podezřelá a pádí zpět do remízu. Vedu ji sice v puškohledu, ale ránu v běhu nechci riskovat. Balím tedy věci a s brbláním pomalu postupuji zpět ke hřbitovu. Na konci plotu ještě naposled kontroluji louku pod sebou a k mému úžasu tam sedí liška a doluje myš. Opírám se tedy o kůlek a na sto metrů ji posazuji kříž na plece. Bohužel je pod ní krom hřbitova též obydlená část města a tak ji bez rány pomalu sleduji, jak zatahuje do smrkové stěny nad cestou. Oklepávám sníh a s těžkou hlavou mířím domů. Ve čtvrtek už je sjízdno, máme však přípravu mysliveckého plesu a ke hřbitovu tedy přijíždím poměrně pozdě. Sedám si tentokrát v tmavém pod smrky hned nad cestou. Smrčina je však „upadlá“ pod loukou a tak mám dost zkrácený výhled. Liška se skutečně po hodině vyhupuje na horizontu, ale všimnu si ji až na padesáti metrech, jak rychle kluše ke krytu. Táhnu s ní a myškuji, ona mne však bez zastavení míjí a mizí ve stěně. Naštěstí si mě s dobrým větrem vůbec nevšimla, ale krom dvou ušáků se ten večer již nic neobjevuje. V neděli tedy měním taktiku, ale ne místo. Přivážím si sem dopoledne malý skládací posídek a louku před smrky lehce cukruji granulkami. Zasedám brzo za dost hustého mokrého sněžení. Po hodině ze zahrádek přihopká kuna a luxuje na louce granule. Je dost velká, rozhodně větší než svrbění mého pravého ukazováku a tak ji pouštím s jistotou očekávaného přívalu lišek. Čemu však při lovu lišek říkat „tutovka“ marně přemítám téměř do půlnoci. Pondělí, mění se počasí (jak jinak) a po krátké a husté chumelenici se vybírá a prudce ochlazuje. Pomalu stoupám od hřbitova po cestě hustě překřížené několika liščími stopami. Co se to tu zas děje, proč alespoň jednou nedodrží stanovený harmonogram? Marně přemýšlím, když s hlasitým křupání stoupám k posedu. Ostrý měsíc za zády sice zhoršuje viditelnost na jiskřícím sněhu, zato dobře stínem pohlcuje nohy posedu a na nich nohy mé, trčící ze stěny. Po čtvrt hodině zpozoruji pohyb pod smrky vlevo. Na sedmdesáti metrech pomalu vychází na louku liška. Naštěstí má pohyblivější strana a tak když zastaví na osvětlené ploše s hlavou stále natočenou ke mě, ustaluji bod na plecích a na nic nečekám. Mrazivý vzduch a stěna smrků zesilují a prodlužují třesknutí 222.remingtonu tak, že po dlouhé době po výstřelu mrknu a na chvíli ztratím přehled. Liška však předpisově „daunuje“ a bez jakéhokoliv odkazování zůstává ležet na místě. Přebíjím a schovávám prázdnou patronu a pomalu, dnes jaksi zpožděně mi začíná tlouct divoce srdce. Píšu ženě SMS že se podařilo, ale že to není ta pravá a tak se ještě zdržím. Pobaví mě její odpověď, že ránu slyšeli, ale že už s dětmi leží tak ať se trochu ztiším. Po dvaceti minutách se objevuje první zajda a probíhá kousek od ležící lišky. Druhý se pak vyřítí z opačné strany a kolem plotu peláší na zařazený nejvyšší stupeň. Zpozorním, vítr ode mne ani od lišky nemají. Zvětšuji přiblížení optiky a po chvíli vidím ve dvě stě metrech na louce klusající další lišku. Tak přeci, ty budeš ta pravá. Problémem je, že liška má dost naspěch a míří přímo k té ležící. Ve zvětšeném puškohledu na bílé ploše ztrácím přehled, jak je od ní daleko. V okamžiku kdy přibrzdí a zvedne hlavu, trochu zbrkle odmačkávám spoušť právě v okamžiku, kdy se dá prudce do pohybu. Liška se přikrčí a dlouhými skoky mizí pod smrky. Tak tohle si za klobouk určitě nedám, říkám si když slézám a pomalu postupuji po čerstvých stopách houštinou. Žádná barva a dole už čáruje po korytě potoku. Cestou zpět nacházím také mostek pod cestou, odkud má vyjito ta první. Při návratu na louku beru úlomky a konečně přicházím k mladé ale notně vykrmené lišce. Koukám na měsíc, přemýšlím co vše dnešku předcházelo a o co to mohlo být lepší a i přes to děkuji Dianě její přízeň. Lovu zdar.
vložil: Petr Hruška
vloženo: 15.1.2019 10:34
zobrazeno: 6413x
hodnocení: 24 hlasů



Komentáře:

22.1.2019 12:40 vložil Jiří.Vrba
Lovu Zdar
16.1.2019 17:53 vložil Jan Horáček
Lovu zdar. Čtivě napsáno - jako vždy od Petra. Mohu potvrdit, že za humny se lišky objevují dosti často. Já to většinou pokouším nad ránem.
16.1.2019 07:49 vložil Kamil Plíšek
Petře "Lovu zdar!"
16.1.2019 06:13 vložil Josef Vršan
Lovu zdar
15.1.2019 22:29 vložil František Mlčoch
Výborně, Lovu Zdar Petře!!!
15.1.2019 20:36 vložil Blanka Klatovská
Lovu zdar.
15.1.2019 17:31 vložil Jindřiška Padalíková
Lovu zdar! Dobře se příběh čte.
15.1.2019 12:54 vložil karel zvářal
Ej, ta kuna měla být součástí zátiší, podívej, jak to pěkně ladí na spodnějším fotu!-) Poněkud hitchcokovský název, ale důležité je, že kulatá lištička zakulatila letošní bilanci, takže velké Lovu zdar!
15.1.2019 11:32 vložil Jiří Šikl
Lovu Zdar

Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.