Vyhledávání
Přihlášení
Nejlepší fotografie
Vzpomínka na dančí říji 2022
vloženo: 15.10.2024 13:03
autor: Petr Rolinc
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024
Fotografie
- úlovky (ČR, SR) (17236)
- úlovky (svět) (2160)
- trofeje (4695)
- historie (3858)
- zvěř v přírodě (42969)
- zvěř v zajetí (3713)
- příroda (39075) (2 dnes)
- lovecké výstavy (1538)
- lovecký pes (13512)
- zbraně (2567)
- lidé (4662)
- fotopast (15497)
- myslivecké umění (4827)
- myslivecký interiér (457)
- shozy (jelení, srnčí atd.) (7010)
- ptactvo v přírodě (20007)
- hmyz v přírodě (7015)
- obojživelníci a plazi (1341)
- květiny a houby (15512)
- myslivecké stavby (3925)
- sokolnictví (512)
- ostatní (24450) (1 dnes)
Fotografie desetiletí
úlovky (ČR, SR)
Říje 2018 Lubica SR
vloženo: 24.9.2018 22:17
autor: ggg
úlovky (svět)
Estonsko
vloženo: 1.11.2017 07:32
autor: Václav Hlaváček
trofeje
moje tvorba
vloženo: 9.4.2013 12:53
autor: Miloslav Šlapanský
zvěř v přírodě
Už by měl shodit
vloženo: 11.3.2015 07:42
autor: Děda z lesa
zbraně
Luxus!
vloženo: 20.2.2012 16:53
autor: Michal Jaroš
fotopast
rys
vloženo: 6.2.2019 15:51
autor: Lubomír Černý
myslivecké umění
nuda..
vloženo: 12.3.2014 17:44
autor: Marek Horňák
Statistika
Připomínky a názory
Fotografie
« novější foto | starší foto » |
Můj první divočák 4.6.2004
Byl jsem pozvaný u kamaráda Marka v honitbě ve Starých Bukách. Protože byl červen, měsíc myslivosti, pořádali tam slavnostní členskou schůzi, které jsem se taky zúčastnil. Hned jak schůze skončila, začali jsme se s Markem chystat na čekanou. Chlapi si z nás dělali srandu a říkali, že když s nimi nechceme pít, tak se bez divočáka vracet nemáme. Vyjížděli jsme něco po půl devátý a to ještě svítilo sluníčko vysoko na nebi. Po polní asfaltce, která sloužila pouze zemědělcům, jsme projížděli honitbou. Zrovna jsme byli v lokalitě zvané Kotel, když jsme si za loukou na pasece všimli rudlu divočáků. Zastavil jsem auto a čekali jsme, co prasata budou dělat. Ta se ale otočila a zaběhla zpátky do lesa. Popojeli jsme ještě asi 50 metrů na odpočívadlo, tam jsme opřeni o auto zůstali stát a čekali jsme, jestli se divočáci nevrátí. Asi za 5 minut se na pasece za mlazinou objevilo první prase a za chvíli jich tam byl opět celý rudl. Marek mě vyzval, abych si připravil flintu a jedno z těch menších ulovil. Natáhnul jsem napínák, a když jsem se s nimi srovnal, stiskl jsem spoušť. Divočáci se otočili a zaběhli zpátky do houštiny, odkud prve vyšli. Střílel jsem přes louku a cíp mlaziny na vytěženou paseku, asi na 150 metrů a od odjezdu z chaty po výstřel to trvalo jen asi 10 minut. Počkali jsme několik minut a šli jsme se podívat na nástřel. Tam jsme však nenašli vůbec nic. Dohodli jsme se, že se vrátíme na loveckou chatu pro někoho z chlapů, kdo má pejska. Na chatě jsme zastihli jednoho místního člena, který řekl, že nám pomůže. S ním jsme jeli do Trutnova pro psa. Když jsme se i se psem vrátili ke Kotli, začínalo se už šeřit. Došli jsme do míst, kde jsme si mysleli, že je nástřel a pan vůdce ho začal se svým jezevčíkem prohledávat. Dělal s ním menší i větší kruhy, ale pejsek nemohl nic najít. Pustil ho tedy z řemenu a říkal, že to je jediná a poslední možnost. Jestli jsem se trefil, tak ho Diona najde. Najednou pes začal hlásit a rozběhl se do houštiny. To už byla plná tma a my jsme pomocí baterky našli na ochozu první kapku barvy. Pak už to bylo otázkou několika minut a stáli jsme nad zhaslým divočákem. Oba mi popřáli Lovu zdar k prvnímu ulovenému divokému praseti a předali mi úlomek. Pak jsme ho s Markem chytli za přední běhy a táhli jsme ho do kopce prořezanou houštinou. Cestu nám výrazně ztěžovaly pokácené smrčky a břízky, za které se pořád zadrhával ryj. Nakonec se nám úlovek podařilo dostat až k autu. Tam jsem ho vyvrhnul a s prasetem v kufru jsme se vydali na chatu. Tam ještě sedělo několik místních členů, se kterými jsme mého prvního divočáka pořádně zapili. Můj první divočák byl lončák a vážil asi 60 kg. Protože byl zasažen na měkko, vstřel i výstřel byl zatažen bělí a proto prase téměř nebarvilo.
Fotka je digitalizovaná ze staré klasické fotky, proto je kvalita trochu horší.
vložil: Milan Stýblo
vloženo: 18.1.2013 14:00
zobrazeno: 2359x
hodnocení: 13 hlasů
vloženo: 18.1.2013 14:00
zobrazeno: 2359x
hodnocení: 13 hlasů
Komentáře:
20.1.2013 14:30 vložil Pavel Vejvodič
Lovu zdar..
Lovu zdar..
20.1.2013 09:54 vložil Michael Brož
Lovu zdar!
Lovu zdar!
19.1.2013 11:50 vložil Jiří Zábran
Lovu zdar.
Lovu zdar.
19.1.2013 07:10 vložil Zdenek Š v o m a
Lovu zdar!Pěknej příběh
Lovu zdar!Pěknej příběh
19.1.2013 06:44 vložil Josef Vršan
Lovu zdar
Lovu zdar
19.1.2013 02:14 vložil Jan Horáček
Dobrý zážitek, pěkně popsáno. Lovu zdar! P.S.: Tuku u prasete se říká sádlo, nikoli běl.
Dobrý zážitek, pěkně popsáno. Lovu zdar! P.S.: Tuku u prasete se říká sádlo, nikoli běl.
Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.