Vzpomínka na Lovečka--- - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Vzpomínka na dančí říji 2022
vloženo: 15.10.2024 13:03
autor: Petr Rolinc

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024

• úlovky (ČR, SR) (17215)
• úlovky (svět) (2158)
• trofeje (4696)
• historie (3858)
• zvěř v přírodě (42963) (2 dnes)
• zvěř v zajetí (3712)
• příroda (39018) (5 dnes)
• lovecké výstavy (1538)
• lovecký pes (13498)
• zbraně (2567) (1 dnes)
• lidé (4648)
• fotopast (15463)
• myslivecké umění (4816) (1 dnes)
• myslivecký interiér (457)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (7000)
• ptactvo v přírodě (19981)
• hmyz v přírodě (7014)
• obojživelníci a plazi (1341)
• květiny a houby (15511) (2 dnes)
• myslivecké stavby (3924)
• sokolnictví (512)
• ostatní (24426)

úlovky (ČR, SR)

Lončák
vloženo: 17.5.2014 05:53
autor: Josef Vršan

úlovky (svět)

Rusko 2019
vloženo: 27.10.2019 04:23
autor: mirojevo

trofeje

Rarita
vloženo: 26.3.2013 12:28
autor: Miloš

zvěř v přírodě

...
vloženo: 16.1.2013 13:07
autor: Marek Drha

zbraně

Výroba celého nového kohoutu s hlavou kozorožce, moje práce.
vloženo: 27.9.2019 20:23
autor: Stanislav Satoria

fotopast

Rys
vloženo: 6.2.2012 07:57
autor: Vladimír Zach

myslivecké umění

krasavci
vloženo: 8.1.2016 13:31
autor: Marek Horňák

• 236316 fotek (11 dnes)
• 8118 videí (0 dnes)
• 332 odkazů (0 dnes)
• 9201 inzerátů (5 dnes)
• 293 diskuzí (0 dnes)
• 752628 komentářů fotek (17 dnes)
• 12955 komentářů videí (0 dnes)
• 3317615 hlasování fotek (71 dnes)
• 56687 hlasování videí (2 dnes)
• 38191 registrovaných uživatelů
  2 dnes nových, 7 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Vzpomínka na Lovečka---

Další z povídek autora knížky- S Almou po boku, kterou si můžete v případě Vašeho zájmu objednat na mailové adrese - frantovakniha@seznam.cz nebo na tf. čísle 776 346 944. Cena knížky je 160kč +30kč poštovné.
Vzpomínka na Lovečka
Maličká, chlupatá kulička připomínající spíš plyšovou hračku než štěně jezevčíka. Ukňourané stvoření, které mělo být ještě u své mámy. To bylo to naše první setkání. Vzal jsem ho do dlaní a on mě okamžitě začal olizovat a okusovat prsty. Bodeť by ne, měl hlad...
Přišel jsem k němu jako slepý k houslím, ještě v čase mé adeptury. Tehdy jsme doma čekali druhé dítě a jak všichni víme, finanční náklady na výstroj a výzbroj myslivce jsou značné. Zakoupení loveckého psa s průkazem původu prostě nepřicházelo v úvahu. Jeden mrazivý, lednový večer jsem se stal náhradním pánem štěňátku, snad dlouhosrstého jezevčíka. Jeho původní majitel byl starší myslivec, který pro své zdravotní komplikace už dalšího psa prostě nechtěl. Štěněti, ač bylo dárkem od jeho dětí tedy rychle hledali dalšího pána. Když jsem toho prcka uviděl, bylo mě rázem jasné, že věta určená mé tehdejší ženě- " Jedu se jen podívat na štěně" nebude zcela pravdivá. Domů jsem se z Kostelce na Hané vracel silnicí pokrytou ledem i se štěňátkem zabaleným v mém svetru…
Po příjezdu domů jsem obdržel očekávanou "pochvalu". Prcek snad instinktivně věděl, že se jedná o jeho bytí či nebytí právě u nás doma. Rozběhl se v kuchyni k tehdejší manželce a začal jí nejdříve olizovat a pak okusovat zoubky její prsty u nohou. Její reakce byla jasná. Odpověděl jsem prohlášením, že má prostě hlad.
Tak mu dej najíst, chudáčkovi. To byla věta, na kterou jsem čekal. Moc dobře vím, že jak se zvíře nakrmí a pojmenuje, zůstává pak už doma. Bylo vyhráno. Teď ještě jméno. No, je to "očividně" lovec. Tedy vzhledem k velikosti spíš Loveček. Jméno se ujalo a my měli psa. První týden jsem s ním spával na spacáku, na zemi v chodbě. Ruka konejšivě hladila štěně kňourající steskem po mámě. Společníkem v jeho krabici od banánů mu byl tikající budík a plastová láhev s teplou vodou. Toto mělo imitovat tep matčina srdíčka a teplo jejího těla. Loveček si rychle zvykal na nový domov. Už druhý den po mém příchodu z práce mě běžel naproti a vítal mě hrozivým ňafáním. Rostl jako z vody, jen když vběhl do závějí chvilku trvalo než se našel. Začal se mnou chodit do lesa a učil se zároveň se mnou. Jediné, co mě na něm vadilo, byla klasická vlastnost jezevčíků a tou je tvrdohlavost. Šlapal mi za patami jako Švýcarské hodinky, dokud nenarazil na teplou stopu zvěře. V ten okamžik zmizel a mnohdy ho více než 30 minut prostě nebylo. Pískání, volání, vše bylo marné. Ve výcviku mě dokázal překvapit. Spárky z prvního uloveného selete jsem mu natáhl první stopu. S přehledem "šel pod vítr" a kus škáry s jistotou našel. Tehdy jsem pochopil pravdivost rčení, že myslivec bez psa je jen polovičním myslivcem. Podobně úspěšně bodoval při cvičném dosledu srnce bulkaře, který z nástřelu odešel asi jen třicet metrů směrem do podrostu. Často jsem ho brával do lesa a tak byl pěkně svalnatý. Jeho dlouhá, černá srst s rezavými znaky se jen leskla. Zvláště jeho hlava byla opravdu moc pěkná.
Doma miloval děti a hlídal je. Jedno chladné, květnové ráno jsme spolu seděli na otevřeném posedu " Na Sosně". Svítalo a pole se zelenou pšenicí před námi bylo plné kapiček rosy. Po levici, hned za polní cestou vedoucí do lesa rostla na dalším poli řepa. Před námi byly dva kusy srnčí zvěře. Tiše jsem doufal, že potáhnou do krytu lesa a já tak budu mít možnost na další procvičení klidu před zvěří. Tam měl Loveček mezery po celý svůj aktivní život. Nepomohlo nic, ani rady zkušených cvičitelů psů…
Najednou se Loveček napjal a hluboce zavrčel. Co kde sakra vidí???? Během pár vteřin vyběhla kolejovým řádkem z obilí liška a běžela do pole s řepou. Ještě v dobrém dostřelu se zastavila a jistila směrem ke mně. Puška letěla do ramene, ale pohled puškohledem ukázal utahanou, vychudlou liščí mámu. Ani jsem neodjišťoval pušku. Lišce jsem jen zamával kloboukem…
Byla to ten rok má vůbec první viděná liška. Vysvětlujte pak udivenému psovi, že rozumný myslivec lišku v určitém množství toleruje.
Loveček dospěl a jeho tvrdohlavost nabírala na síle. Doma poslušný pes, člen rodiny a miláček dětí. V lese se změnil jakoby mávnutím kouzelného proutku na štěkající tečku, mizející v dálce. Pokus o nácvik norování nedopadl vůbec dobře. Odfrknutím mě dal najevo, že mu nora i s liškou vyloženě smrdí a bylo vymalováno. K jeho cti musím podotknout, že to byl opravdu věrný přítel. Dokonce mě dohledal jednu z mých prvních kun. Jinak neměl k myslivosti bohužel vlohy. Snad to bylo i tím, že byl bez průkazu původu a oba jeho rodiče nebyli vedení v lovecké praxi. Snad to bylo tím, že to byl můj první pes, kterého jsem se pokoušel cvičit podle rad zkušenějších, sám zkušenosti nemaje.
Reagoval jsem na výtky starších kolegů na jeho chování v lese a pes se už na volno do lesa téměř nepodíval. Chodil se mnou na naše myslivecké brigády a hlavně na zimní přikrmování zvěře. Tam opravdu exceloval. Zapřažený do saní s pytlem jádra je táhl spolu se mnou. Snad z radosti, že je opět venku hlasitě vydával i u této práce…
Čas běžel a Loveček stárnul. Objevovaly se zdravotní potíže obvyklé u jezevčíků -problém s páteří a ochabování zadních běhů. Přes to vše mě ještě stačil zahrnovat svou láskou po mém rozvodu, kdy jsem si zoufal z odloučení od svých dvou dcer. Jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval natolik, že jsem se rozhodl uvažovat o jeho nástupci. S těžkým srdcem jsem z plemen přicházejících v úvahu vyškrtl právě jezevčíka. Rozhodoval jsem se mezi Border teriérem a hladkosrstým Foxteriérem. Sbíral jsem informace od majitelů těchto psů a hodně jsem četl. První Bordíci, které jsem naživo viděl, patřili paní Janě z Prostějova a panu Dr. Hanákovi, velkému odborníkovi na zbraně. Právě pes pana Hanáka suverénně následující svého pána, zcela ignorující pískání a jiné pokusy o přivolání mnohých lidí na Brněnském výstavišti mě uchvátil. Ta klasická vydří hlava, ten hrdý postoj…
Začal jsem se rozhlížet a požádal jsem přátele o pomoc při pátrání po fence Border teriéra, tentokrát už s průkazem původu a po lovecky vedených rodičích. Mezi tím jsem s Lovečkem několikrát navštívil veterináře. Dostal léky na posílení a injekce vitamínu B. Jeho stav se bohužel nelepšil a já se obával nejhoršího. Vždyť Loveček už měl problém vylézt i ze svého košíku, který má hranu jen šest centimetrů vysoko. Přesto vše jsem váhal s konečným rozhodnutím. Nakonec vše vyřešil sám Loveček a to v okamžiku, kdy se u nás doma objevilo štěňátko Bordíka. Fenečku Almu mě nezištně domluvil dobrý kamarád a kynolog Pavel K. z Tábora. Loveček tehdy vstal, protáhl se natolik, že křupání páteře bylo slyšitelné a rozběhl se „tu novou ženskou v domě očichat“ …
Od tohoto okamžiku neuvěřitelně ožil. Dokonce natolik, že jsem rychle budoval kotec pro Almu, abych zabránil nechtěnému spojení. Alma prodloužila Lovečkovi život téměř o pět let. Už dávno jí nestačil, jen ji na dvoře rozvážně následoval. Ještě ji stačil naučit hlídat dům a také nějaké ty lumpárny. Stačil se rozloučit s mými dcerkami, se kterými vyrůstal a které miloval. Dne 27. května 2019, v ten upršený den usnul na své dece navždy, ve věku více než šestnáct let. Spí na zahradě domu, který tak dobře hlídal. Děkuju Ti za vše, kamaráde.
Tak se tam nahoře měj pěkně, Lovečku…
František Mlčoch



Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.