Raritní srnec - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Vzpomínka na dančí říji 2022
vloženo: 15.10.2024 13:03
autor: Petr Rolinc

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024

• úlovky (ČR, SR) (17224)
• úlovky (svět) (2159)
• trofeje (4695)
• historie (3858)
• zvěř v přírodě (42968)
• zvěř v zajetí (3713)
• příroda (39045)
• lovecké výstavy (1538)
• lovecký pes (13502)
• zbraně (2567)
• lidé (4648)
• fotopast (15474)
• myslivecké umění (4820)
• myslivecký interiér (457)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (7003)
• ptactvo v přírodě (19993)
• hmyz v přírodě (7014)
• obojživelníci a plazi (1341)
• květiny a houby (15512)
• myslivecké stavby (3925)
• sokolnictví (512)
• ostatní (24438) (1 dnes)

úlovky (ČR, SR)

můj stříbrný
vloženo: 29.1.2012 17:59
autor: Ladislav Březina

úlovky (svět)

Srnec
vloženo: 25.5.2012 06:18
autor: Josef Vršan

trofeje

Nejsilnější jelen p.Váchala
vloženo: 16.2.2017 08:57
autor: Děda z lesa

zvěř v přírodě

Ze říje
vloženo: 8.9.2014 21:46
autor: Svatopluk Šedivý

zbraně

Sestřičky
vloženo: 6.10.2013 15:58
autor: Jan Frank

fotopast

krasavec
vloženo: 22.5.2016 18:27
autor: František Popílek

myslivecké umění

*farbiar*
vloženo: 15.3.2014 16:10
autor: Marek Horňák

• 236406 fotek (1 dnes)
• 8124 videí (0 dnes)
• 332 odkazů (0 dnes)
• 9197 inzerátů (1 dnes)
• 288 diskuzí (0 dnes)
• 752801 komentářů fotek (6 dnes)
• 12956 komentářů videí (0 dnes)
• 3318398 hlasování fotek (31 dnes)
• 56696 hlasování videí (0 dnes)
• 38212 registrovaných uživatelů
  0 dnes nových, 13 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Raritní srnec

15.7.2022

Přátelé, stále tomu pomalu nemohu ani uvěřit, že se mi podařil ulovit takovýto srnec.
Šel jsem původně na srnce typu paličkáč, knoflíkáč.
Ráno jsem vyrazil už před čtvrtou hodinou, ještě za šera jsem na poli pozoroval pár kusů zvěře evropské.
Pokračoval jsem v cestě dál, zkusil jsem taková ta “horká” místa, kde často vidíte srnčí.. Srnčí tam sice bylo, ale jen srnčí holá. Rozhodl jsem se šoulat po louce mezi polemi, nikde však ani chlup. Vracím se k autu a rozhoduji se, že zasednu u jedné velké louky. Musím tam ale přejet autem. Cestou z auta pozoruji pole a louky, když v tom mě v jednom poli upoutá hlava “vyčuhující” z pšenice. Zastavuji auto.
Jelikož je kus ve vzdálenosti cca 350 metrů, pomáhá mi můj foťák tento kus obeznat. Na první pohled si všímám hluboké vidlice na pravé straně. ,,Tak na tebe se, chlapče, dojdu podívat," říkám si okamžitě. Parkuji auto, beru foťák s trojnožkou (která mi teď slouží spíše jako stativ), beru svůj vyrobený pirschstock, kulovnici a jdu. Všechno mi zatím hraje do karet, směrem k srnci je jedno pole posekané, a tak mi umožní poměrně rychlou chůzi, tím vzdálenost mezi mnou a srncem zkracuji na 150 metrů.
Je krásné chladnější ráno. Chladno je zapříčiněno nočním deštěm, a tudíž je všechno mokré. V tento okamžik končí pohodlná chůze. Musím vstoupit do metr vysoké trávy a následně vstoupit do pole pšenice. I když mám gumovky, kalhoty mám po pár metrech totálně mokré. Jdu krůček po krůčku podél remízku. Aby toho nebylo málo -srnec zalehl a já vůbec netuším, kde se momentálně nachází.. jen hrubě odhaduji jeho polohu. Chvilkami zastavuji a prohlížím pole, vždy stojím tak deset minut, než ujdu dalších pár metrů.. Nic nechci uspěchat a snažím se poučit z dřívějších chyb, kdy jsem šel za zvěří a nakonec si ji zradil.
Toto všechno trvá už snad půl hodiny, stále netuším, kde přesně se srnec nachází, a tak jsou další mé kroky opatrnější a opatrnější..
Zprava přichází další srnčí kus. "Srna", říkám si, ,,Tak to tady někde musí ten srnec pořád být..," a dál druhému kusu nevěnuji téměř žádnou pozornost.
Dělám dalších pár kroků, beru dalekohled a pozoruji domnělou srnu, v ten moment zjišťuji, že se nejedná o srnu, ale srnce knoflíkáče! Říkám si v duchu: ,,Ty vole.. chodíš na ně téměř denně a teď ti tu stojí, když někde poblíž leží srnec, kterého si v životě neviděl a s největší pravděpodobností je to rarita.." V hlavě mám myšlenku, že pokud se mi nepodaří obeznat onoho záhadného srnce, knoflíkáče ulovím.
Knoflíkáč ale rozhodne za mě, zachází více do pole a já popocházím dalších pár metrů. Knoflíkáč pohybem zajistí zcela jiný děj na scéně.
Zvedá svou chůzí doposud neznámého srnce. Srnec se náhle zvedne cca 50 metrů v poli, vystrčí hlavu a jistí směrem k srnci a následně mým směrem. Stojím jako socha a ani se nehnu. Stále stojí vše na mé straně, vítr mám totiž parádní a celou dobu fouká od srnce ke mně.
Srnec se během chvilky uklidňuje a začíná s ranní očistou.
Co jsem vystoupil z auta, uplynulo už více jak 45 minut.
Srnec se po chvilce otáčí a odchází více do pole. Rozkládám trojnožku s foťákem a srnce přibližuji, abych jej pořádně obeznal. Sleduji srnce ve foťáku a říkám si, že se mi to snad celé jenom zdá.. Neskutečný srnec, rozhoduji se ho ulovit.
Srnec jde každým krokem dál do pole a mně nezbývá nic jiného, než se za srncem vydat. Jde vyjetou kolejí po postřikovači. Teď přichází ale komplikace, kterou jsem celou dobu nezmínil. Mám totiž puškohled KO/v reklamaci a na kulovnici dočasně nasazený kolimátor, který používám na naháňky (Kdo neví, co je kolimátor - kolimátor je věcička, která má jen svítící bod bez jakéhokoliv přiblížení). Pro mě to v tento moment znamená dostat se k srnci co nejblíže to půjde.
Musím tedy do pole, i když je pšenice mokrá, šustí to v ranním tichu úplně šíleně. Srnec každou chvíli jistí mým směrem, v těchto momentech by se ve mně nikdo krve nedořezal. Celá situace se několikrát opakuje. Rozkládám po několika metrech trojnožku s foťákem a nechávám jej na místě, cokoliv v ruce navíc už je v tento okamžik zcela zbytečné. Konečně i já dojdu po několika metrech napříč pšenicí do vyjeté koleje, abych mohl za srncem pohodlněji vystoupat do jeho úrovně. Když udělám dalších pár kroků, hlavou mi proběhne myšlenka: ,,Kdyby tak teď chtěla trojnožka s foťákem spadnout a srnce mi zradit..," málem bych se pos*al. Když tuto myšlenku dokončím a trojnožka s foťákem skutečně padá do pšenice.. Je to doslova infarktová situace!!! Srnec ale na štěstí na tento zvuk vůbec nereaguje a ze mě padá obrovský kámen úlevy. Pokračuji tedy do mírného kopce, srnec je vzdálený cca 50 metrů, jak já jdu za ním, on stále popochází dál, a tudíž se mezi náma vzdálenost skoro vůbec nemění.
I když jdu vyjetou kolejí a tráva je mokrá, pořád to nepříjemně šustí o gumovky a srnce to přiměje několikrát zvednout hlavu. Musím do ponožek, během vteřiny stojím v rozbláceném poli bos. Dělám pár kroků a nápad se jeví jako skvělý, při chůzi nevydávám prakticky žádný zvuk, a tak během chvíle stojím v úrovni koleje, ve které se nachází srnec. Vzdálenost mezi námi momentálně nemůže být větší jak 40 metrů. Srnec stojí zadkem ke mně, a tak přichází v úvahu jen rána na krk, to se mi ale s kolimátorem nejeví jako dobrý nápad. Chci si rozložit pirschstock, když se najednou srnec otočí mým směrem.. Znejistí, cosi za ním stojí v koleji, něco, co tam před chvíli ještě nebylo. Srnec na nic nečeká a s bekáním odskakuje. Popoběhnu kolejí výš, vzdálenost se mezi námi natahuje na 70 metrů, to jsem tomu dal!! Rozkládám pirschstock a snažím se napodobit srnčí beknutí (když si myslíte, že zrazený srnec nenávratně odbíhá, zkuste na něj beknout i Vy, prostě ze sebe vydejte hluboké ,,Boo", kolikrát tím zachráníte ztracenou situaci), s beknutím srnce zastavuji, vidím jen hlavu a krk, mířím někam do pšenice, kde odhaduji srnčí tělo. Výstřel... srnec ale nechápavě stojí, ve vteřině přebíjím (musel jsem srnce podstřelit), srnec se znova rozbíhá a nadává.. Vzdálenost se natahuje a natahuje. Opět mu odpovídám "srnčí řečí", srnec naposledy zastavuje u remízku, vzdálenost je mezi námi dobrých 120 metrů, ale já konečně vidím i celé srnčí tělo. Flintu mám založenou pevně v pirschstocku, tečka se ani nehne, položím červený bod na srnčí tělo. Padá druhá rána z mojí 30.06. Srnec po ráně zmizí, v ten moment vůbec netuším, zda jsem ho opravdu trefil a nebo odskočil do krytu. Čekám krátkou chvíli a jdu k místu, kde srnec stál. Pro gumovky se nehodlám vracet, jdu celou dobu bos.
Už jsem jen pár metrů od místa, kde jsem srnce naposledy viděl... po dalším kroku již vidím v trávě červené srnčí tělo. Leží! Zůstal v ohni.
Když se k němu skláním, skoro bych se zbláznil radostí, o té výsadě, co má srnec na levé straně nad růží, jsem do té doby vůbec neměl ani zdání.. Pirschstock mi z toho vypadl z ruky do obilí a já si radostně vykřiknu: ,,To si děláš prdel!!!" Srnec předčil všechna moje očekávání. Držím v ruce trofej, o které jsem do tohoto momentu jen snil.
Sedám si vedle srnce do trávy a přehrávám si celý děj znova a znova. Po chvilce se zvedám a srnci uděluji veškeré myslivecké pocty. Pohladím ho po hlavě a v duchu děkuji patronům české myslivosti. Dělám několik fotek a pak na dobrých dvacet minut ulehnu vedle něj a nechám se tím vším unést.
Srnce musím následně 300 metrů tahnout k místu, kam se dá alespoň zajet autem.. Cestou si vyzvedávám gumovky a po dalších metrech foťák s trojnožkou.
Pak už jen následuje klasická rutina se zvěřinou a trofejí.
Na závěr dodám asi jen to, že je to opravdu vysněný srnec.. Srnec, který se objevil z čista jasna a já dostal šanci ho ulovit. Nebudu psát nic o tom, že je to životní trofej.. Já tyhle řeči o životních trofejích nesnáším, nechystám se zemřít, a i když je to výjimečná trofej, kde se píše, že už neulovím něco podobného? Jaká trofej byla a bude životní, to si můžeme říkat jako dědoušci u piva v devadesáti letech.
Lovu zdar, přátelé! A přeji Vám mnoho úlovků.

Steyr Mannlicher - 30.06, RWS Hit Green 10,7g - Aimpoint Micro H-2 Tungsten


Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.