Vyhledávání
Přihlášení
Nejlepší fotografie
Svatební srnec
vloženo: 9.8.2024 21:32
autor: Milan Dejda
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024
Fotografie
- úlovky (ČR, SR) (17182) (1 dnes)
- úlovky (svět) (2152)
- trofeje (4691)
- historie (3858)
- zvěř v přírodě (42836) (2 dnes)
- zvěř v zajetí (3707)
- příroda (39109) (1 dnes)
- lovecké výstavy (1538)
- lovecký pes (13504)
- zbraně (2559)
- lidé (4654)
- fotopast (15380) (4 dnes)
- myslivecké umění (4807)
- myslivecký interiér (457)
- shozy (jelení, srnčí atd.) (6991)
- ptactvo v přírodě (19957)
- hmyz v přírodě (7010)
- obojživelníci a plazi (1341)
- květiny a houby (15403)
- myslivecké stavby (3913)
- sokolnictví (511)
- ostatní (24391) (1 dnes)
Fotografie desetiletí
úlovky (ČR, SR)
Liška
vloženo: 27.1.2015 05:37
autor: Josef Vršan
úlovky (svět)
Na skok za hranice Čr
vloženo: 4.11.2020 19:40
autor: Martin Saifrt
trofeje
Říje 2012
vloženo: 2.2.2013 10:51
autor: Aleš Náhlý
zvěř v přírodě
...
vloženo: 11.9.2012 13:43
autor: Marek Drha
zbraně
Sesřičky naposledy
vloženo: 6.10.2013 16:00
autor: Jan Frank
fotopast
Kongres
vloženo: 12.1.2014 11:45
autor: Ladislav Michek
myslivecké umění
jazvec
vloženo: 15.4.2019 18:59
autor: Marek Horňák
Statistika
Připomínky a názory
Fotografie
| « novější foto | starší foto » |
Osmá ukázka z připravované knížky loveckých i neloveckých příběhů...
Lišák z LopounkyDlouhé desítky let se v našem úseku držel zvyk silvestrovského setkávání na naší myslivecké chatě. Je to chata malá a skromná, mnozí by řekli spíš bouda. Drtivou většinu roku bývala neobývaná, výjimkou byly moje volné víkendy v létě, kdy jsem tam několik let po sobě přespával, abych nemusel z lesa domů. Průběh silvestrovských oslav byl stále stejný. Den předem se dovezla teplá voda a znovu se umývalo nádobí. Chata stojí na kraji lesa, takže ji bylo třeba omést a vysvobodit z pavučin. Na silvestra ve čtyři ráno jsem tam už byl a topil, aby se chata trochu vyhřála. Jednou za rok používaná kamna dlouho kouřila, než se komín zahřál a tah kouře byl takový, jak má být. V průběhu let se svépomocí během brigád opravila střecha, komín a vnitřní prostory. Jeden z kolegů zařídil výměnu kunami zničeného stropu za nový z OSB desek. Při té příležitosti dostala chata nový zelený kabát.
Nepsaným pravidlem bývalo, že když se blížilo první auto s účastníky oslavy, už před chatou hořel oheň. Dřevo pro tuto příležitost jsme si v rámci brigády připravili už v létě. Manželky a partnerky myslivců dovezly připravené polotovary na chlebíčky a jednohubky. Na dlouhém zeleně prostřeném stole tak přibývalo talířů s nakrájenou uzeninou, klobásami a dalšími dobrotami. Nemohlo chybět ani vánoční cukroví. Postupně přibývalo členů našeho úseku s rodinami. Někteří přijeli autem, další přicházeli pěšky. Množství účastníků ovlivňovalo počasí. Byly roky, kdy se cesta k lesu díky teplotě vysoko nad nulou podobala spíš tankodromu. Většinou nám to však nahradil příští rok, kdy mrzlo a sníh jiskřil svou čistotou. Samozřejmostí bylo založení do krmelců a krmeliště spojené s obeznáváním stop lišek, kun a černé zvěře. Ten rok mě kamarád Petr vedl do kouta lesa zvaného Lopounka. Obeznal tam stopy u nás nevídaně velkého lišáka. Ke stopám jsme pro porovnání položili brokový náboj 12/70. Petr věděl, že mě lišák zaujme. Oba totiž patříme k zapáleným lovcům predátorů. Na hraně Lopounky stál posed na dubu s vysokým železným žebříkem. Posed byl jen o pouhý den starší než má mladší dcerka Ivanka. Nebyla to žádná stavba století, byl to můj první posed, který mi pomáhal stavět můj táta. Díky tomu, že byl dělaný na můj „tělesný rámec“ a nebyl příliš pohodlný, využíval jsem ho jen já. Z tohoto posedu jsem nikdy neulovil nic jiného než zvěř myslivosti škodící. V jeho okolí jsem v zimě často pohazoval psí granule, abych k němu stáhl škodnou. Pár granulí jsem pohodil hned prvního ledna do stopy silného lišáka. Začal jsem každý podvečer chodit na čekanou na dub, který už desítky let rostl asi dvacet metrů od kraje lesa. Sezení v jeho větrem polámané koruně neskýtalo možnost zbudování stříšky. Ten večer měl měsíc dovolenou. Ještě napadlo asi pět centimetrů sněhu, který viditelnost zlepšil. Rtuť teploměru byla na -15 a vál ledový vlezlý vítr. Zachumlaný ve vojenském kabátě s teplou zimní vložkou jsem na posedu čekal víc než tři hodiny. Mimo kolem přetahujícího srnčího a myší pištících pod dubem u stěny seníku jsem neviděl nic. Mráz štípal do ztuhlých rukou víc a víc. Připravil jsem si zaječí vřeštidlo. Najednou moji pozornost zaujal dlouhý černý stín, který se objevil u mysliveckého políčka. Byl jsem si jistý, že se jedná o další kus srnčího. Pohled dalekohledem však prozradil velikou lišku. Málem jsem hekl překvapením. Takovou obrovskou lišku jsem ještě nikdy neviděl. Pomalu šla směrem k horizontu. Pokud dodrží směr, dojde na kraj Zdětína k Vodičkovu kříži. Vzdálenost na střelbu byla veliká. Zavřeštěl jsem na vábničku, jak nejlépe umím. Liška se zarazila a jistila směrem ke mně. Po chvilce se pomalu rozešla a nevěnovala mi žádnou pozornost. Zmizela za horizontem a zdálo se, že opravdu míří k vesnici. Vydržím, třeba se vrátí. Zima leze pod rozepnutý kabát. Zapínám se a jistím textilní pásek dvěma suky. Zmrzlé ruce mě už vůbec neposlouchají. Prsty necítím. Nerad, ale musím si nasadit rukavice. Liška myškuje daleko na sněhové pláni a pak mizí jako pára nad hrncem.
Po půl hodině znovu opakovaně zavřeštím. Představuji si situaci, kdy zajíce na sněhu uloví výr. Vžívám se do role zhasínajícího zajíce a vábím tichým skomírajícím hlasem. Sázím na jistotu. V komoře kulobroku mám brokový náboj minimagnum s průměrem broku 4 milimetry. Podle mého mínění je to náš nejlepší brokový náboj na lišky. Tehdy jsem ještě nevěděl, že mě stejný druh náboje dvakrát zachrání před ošklivým pokousáním. Na kraji lesa se náhle objevil černý stín, který znehybněl. Bojím se i nadechnout. Veliká liška stojí a jistí kolem sebe. Zřejmě hledá toho uplakaného zajíce. Jen neklepnout pažbou o dalekohled. Mám zalíceno, mačkám zadní brokovou spoušť a nic. Sakra, hloupé rukavice, nejde v nich ani rychle a tiše odjistit pojistku. Rána zazní v okamžiku, kdy se liška zase rozchází. Zásah broky převrací lišku do sněhu. Zaslechnu zlostné vyštěknutí a liška mizí vrávoravým krokem směrem k horizontu. Musím rychle za ní a dostřelit ji. Tělo ztuhlé mrazem mě neposlouchá. Několikrát téměř spadnu při snaze rychle slézt s posedu. Na zemi nabíjím polní náboj s brokem 5,25 milimetru. Mám dva od Petra a nosím je právě pro podobnou příležitost. Na sněhu sleduji silně pobarvenou stopu. Podle pohybu lišky a její stopy šel zásah více dozadu a liška má funkční pouze přední běhy. Jen při té představě mě poleje horko. Přesto se pohybuje až překvapivě rychle a vzápětí mizí pod horizontem. Běžím do kopce tak rychle, jak jen můžu. Mráz štípe při každém nádechu až hluboko v plicích. Dalekohled mě buší do hrudníku. Zatracené rukavice, ani nevím, kde je vlastně mám. Dlouhými skoky dobíhám na polní cestu vedoucí do lesa. Zklamáním jen vydechnu. Poorané pole za cestou se černá oračkou, ze které vítr vyfoukal většinu sněhu. V dalekohledu je jen černočerná tma. Musím přece postřelenou zvěř dostřelit, aby zbytečně netrpěla déle, než je nutné. Je to základní povinnost myslivce. V okamžiku nouze nejvyšší vytahuju z kapsy baterku a se zoufalým zvoláním kde jsi? svítím do tmavého pole přede mnou. Někde směrem ke kovové kazatelně zazáří na okamžik oranžová světla. Rychle. Běžím, klopýtám naznačeným směrem po zmrzlých hroudách. Slyším pohyb zvěře před sebou. Rozsvítím s výkřikem héééj. Tmou se mihnou dvě světla blízko u sebe. Házím pušku do ramene, rychle mířím a střílím. Zároveň s výstřelem slyším pád lišky na zmrzlou zem. Přebíjím. Baterkou svítím před sebe a jdu pomalu k ulovené lišce. Plíce hoří, mám pocit, že je každou chvilku musím vykašlat před sebe na zem. Vítr vanoucí do tváře ke mně přináší intenzivní pach zhaslé lišky. Přicházím k úlovku a smekám. Vidím, že domnělá liška je veliký lišák. Ač je zhaslý, budí svou velikostí opravdový respekt. Tak velikého lišáka jsem viděl poprvé, a hlavně ulovil. Musím ho odnést k hraně lesa. Cestou nemůžu uvěřit tomu, jak je těžký. Teprve u lesa je čas na pocty a úlomek na zimní čepici. Lišáka kladu na pravý bok do sněhu a klekám k němu. Jeho krásná kožešina je silně potřísněna barvou, která je čpavě cítít. Umývám si ruce sněhem a píšu sms Petrovi - právě jsem ulovil toho velkého lišáka. Petr volá zpět s přáním lovu zdar a podle mého hlasu správně rozeznává, jak moc jsem rozrušený. Nechá si lov ve zkratce povyprávět. Ještě než lišákovi svážu běhy pro lepší transport, musím se chvilku vzpamatovat. Doma věsím lišáka na hambálek pod střechou verandy. Druhý den ráno volá Petr, že mu to nedalo a cestou z práce se stavil podívat na místě mého včerejšího lovu. Lišák z nástřelu odběhl asi 120 metrů za silného barvení. Do rána jeho pobarvenou stopu sledovaly další dvě kmotry. Délka mých kroků na dohledávce byla bezmála dva metry.
Je 7.1.2011 a já ulovil lišáka s hmotností 8,25 kg. Až později zjistím, že jeho trofej je na rozhraní stříbra a zlata. Na silnějšího zatím stále čekám…
vložil: František Mlčoch
vloženo: 28.4.2023 14:52
zobrazeno: 7826x
hodnocení: 11 hlasů
vloženo: 28.4.2023 14:52
zobrazeno: 7826x
hodnocení: 11 hlasů
Komentáře:
28.4.2023 16:21 vložil Vlasta Szo"keová
Františku Lovu zdar ! Krásné čtení.
Františku Lovu zdar ! Krásné čtení.
Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.