Sedmá ukázka z připravované knížky loveckých i neloveckých příběhů... - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Vyhledávání

Přihlášení

Nejlepší fotografie

Svatební srnec
vloženo: 9.8.2024 21:32
autor: Milan Dejda

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024

Fotografie

Fotografie desetiletí

úlovky (ČR, SR)

muflon
vloženo: 10.12.2014 23:51
autor: Jiří Kejkrt

úlovky (svět)

Po roce v Rakouských alpách
vloženo: 23.10.2020 19:35
autor: Václav Bartoněk

trofeje

Jedna společná :)
vloženo: 10.5.2014 08:37
autor: Lubomír Becha ml.

zvěř v přírodě

Kvartet
vloženo: 3.2.2014 21:17
autor: Svatopluk Šedivý

zbraně

Hirsch III.
vloženo: 19.4.2015 10:27
autor: Karel Obrtál

fotopast

V řepce
vloženo: 11.5.2013 18:01
autor: Václav Jelenek

myslivecké umění

Z mojí dílničky
vloženo: 27.1.2018 15:17
autor: Milan Kučera

Statistika

235968 fotek (6 dnes)
8077 videí (0 dnes)
332 odkazů (0 dnes)
9171 inzerátů (0 dnes)
296 diskuzí (0 dnes)
752322 komentářů fotek (10 dnes)
12946 komentářů videí (0 dnes)
3315626 hlasování fotek (34 dnes)
56608 hlasování videí (0 dnes)
38075 registrovaných uživatelů
0 dnes nových, 3 online

Připomínky a názory

Více informací

Fotografie

« novější foto

starší foto »

Sedmá ukázka z připravované knížky loveckých i neloveckých příběhů...

Noční lov na sněhu
V době po nečestném jednání předsedy našeho MS a následném vytvoření jeho vlastní honitby jsem ztrácel víru v dané slovo myslivců. Moji důvěru, že i mezi myslivci se stále najdou lidé, pro které je přátelství, podaná ruka a vyřčené slovo zákonem, utvrzovalo několik dobrých přátel.
Mezi přátele z nejvěrnějších patří Luboš z Vysočiny. Člověk, postavou malý, ale s velikým srdcem. Výborný střelec, zapálený myslivec a zkušený kynolog. Přítel, kterého si opravdu hodně vážím. S manželkou Majdou, která je také myslivečka, vychovávají jejich „adjunkta“ Tobíka v lásce k přírodě, zvěři a myslivosti. U těchto lidí jsem našel to, co mi bylo odepřeno u nás doma, v místech, kde jsem se narodil a kde znám doslova každý kámen. Díky mému časově náročnému zaměstnání sice nemůžu u Luboše být tak často, jak bych chtěl, ale o to víc si každý pobyt užívám. Doslova vítám každou chvilku, kterou můžu prožít u nich v lese a v polích s ručnicí na rameni.
Stejně jako mě před léty učarovaly Jeseníky, tak jsem šťastný i na Vysočině. Vysočina je krásná. Krajina je hodně podobná té naší, v podhůří Drahanské vrchoviny. Smíšená honitba s remízky a většími kusy lesa. Když se vracím z ranní čekané mezi políčky s bramborami a mákem, stále čekám, že uvidím svého tátu, jak pěkně ještě za chládku škrabákem čistí řádky brambor. Už se tak nestane. Táta sleduje mé kroky shůry. Potkávám tam Lubošova tchána Josefa. Každé ráno vyráží na procházku se svým hladkosrstým foxíkem. Se širokým úsměvem se mě vždy ptá: „ Tak zase nic, Fando?“. S okouzleným srdcem a vysokýma botama, na kterých ulpěly kapky rosy, mu odpovídám: „Copak tohle všechno je Ti málo?“ Jeho pokývání hlavou doprovází volání křepelky „pět peněz, pět peněz“, mému srdci stejně milé jako u nás doma. Kdepak peníze. Jsou věci, které se naštěstí koupit nedají a myslivecké přátelství je jednou z nich.
Minul čas Vánoc a byl tady Nový rok. Další z dobrých zelených přátel Kamil nás pozval na společný lov na žatecké straně tzv. Sudet. Je zvláštní, že tolik desítek let od skončení druhé světové války používá tento výraz spousta lidí, i ti, kteří válku na vlastní kůži nepoznali. V pátek, hned po práci, jsem naskládal všechny potřebné věci na lovecký víkend do kombíku a vyrazil směr Vysočina. S Lubošem jsem byl domluvený na páteční večerní čekané na sněhu. Luboš dobře zná moji slabost pro predátory, a tak mi po telefonu řekl, že lišky a kuny už začínají navštěvovat předem připravenou újeď. Aby mě ještě víc navnadil, zmínil se i o lesní kuně, se kterou náš gentlemanský „souboj“ prohrávám už dva roky. Nakonec jsme se dohodli, že na lišky přijedu příště a i kvůli sobotní akci přijedu s kulovnicí. Cesta byla prosolená a ubíhala rychle. Nestačil jsem doslova zírat, kolik letos na Vysočině napadlo sněhu. Po příjezdu a přivítání jsme se jeli podívat na místo noční čekané. Sněhu bylo tolik, že jsem si ho snad poprvé v životě nabral horem do vysokých zimních bot. Byl jsem jako v Jiříkově vidění - - tolik sněhu jsem neviděl od svých dětských let. Zasněžené pole před námi bylo plné hrud po hluboké orbě, která je u nás doma věcí nevídanou. Bohužel. Z doby letních lovů jsem si pamatoval, že tady byla kukuřice. Pohled dalekohledem ukázal pobytové stopy po černé zvěři. Tak proto radil Luboš nechat lišky na další návštěvu. Divočáci chodili na zasněžené pole a buchtováním vyrývali zbytky kukuřice, kterou mají tak rádi.
Povídání u kávy před lovem se trošku protáhlo. Moc jsem se těšil na dlouhou mrazivou čekanou spojenou s možností zvěř nejen vidět, ale případně i lovit. Luboš se smál mému zápalu a nasazení. To ještě netušil, jak rychlý to vezme konec. Nabaleného na dlouhé sezení v mrazu na otevřeném posedu mě Luboš vezl blíž. Protože měl sníh u garáže odhrnutý, obul si jen letní nízké tenisky a byl v domácím oblečení. Cestou mně uděloval instrukce: Čekej tam, jak dlouho chceš, ale nezapomeň, že nad ránem jedeme ke Kamilovi. Pokud nebudeš lovit, nevolej a běž přes ty dva kopce domů. Cestu znáš. A pozor, cestou můžeš potkat divočáky, jak potáhnou od sousedů. Tak lovu zdar! Při přání odbočil na polní cestu, kde mě chtěl vysadit. Jen ze zvyku zvedl dalekohled. No pěkně, Fando, už je máš na poli. Co teď? Černá obloha se odrážela na sněhu, měsíc měl v ty dny omluvenou absenci. Zkusím se s dobrým větrem dostat blíž, Lubo. Jo, od toho sloupu to máš tak 100 metrů, Fando. Tak lovu zdar!
Věci jsem nechal v autě a s kulovnicí na rameni a dalekohledem na krku jsem vyrazil vstříc divočákům. Klopýtal jsem přes zasněžené hroudy a nabíral si sníh do bot. Divočáci byli roztáhlí na poli, nejdřív jsem jich viděl 7, pak už 9 kusů. Vítr vanoucí do tváře nesl ostré ledové krystaly, které řezaly. Najednou tmu prořízlo světlo reflektorů auta projíždějícího blízké zatáčky. Na okamžik jsem se zastavil, aby se můj stín na sněhu nepohyboval. Konečně jsem u sloupu. Opatrně, abych neklepl o kovovou konstrukci, se přitahuji z oračky. Znovu obeznávám zvěř dalekohledem. Divočáci jsou zabraní do dobývání potravy. Mám na kulovnici starší meoptu 7x50, ale i tak jsem na poli viděl jen černé siluety. Snad jsem určil dobře, kde je komora. Řídit se směrem postupu černé je ošidné, stává se, že černá při buchtování i couvá. Vybírám jedno z nejmenších selat z tlupy a s oporou o sloup střílím. Na otevřeném poli výstřel z celopažbené osmičky jen tlumeně pleskne. Vnímám dopad střely a vidím, jak sele vyráží a asi po 15 metrech padá. Pole ožívá pohybem divočáků. Několik jich vybíhá zpoza terénní vlny. Seřazeni do šiku poodběhnou a počítají se. Nakonec jich bylo 12 a odbíhá jen 11 kusů. Vyprovázím je pohledem. Pobarveným sněhem přicházím rychle k seleti, které se snaží zvednout a točí se po světle baterky. Ač je mladé, instinktivně cvaká zbraněmi. Rychle házím baterku směrem od sebe, sele se po ní otočí a já ho bleskově dostřelím na hlavu, aby zbytečně netrpělo víc, než je nutné. Roztřesený loveckou horečkou smekám zimní čepici. Kde na poli najdu poslední hryz a úlomek? V rozrušení jsem zapomněl kňourotah. Vracím se k autu, shazuji bundu. Luboš se jen směje, jak to byl rychlý lov. Už jen ve vestě táhnu plombou označený úlovek k autu. Za námi zůstává ve sněhu hluboká rýha, jako by se někdo zoraným polem plazil. Držíme stráž nad úlovkem. Ještě jeden rychlý snímek s atmosférou, během kterého mě Luboš překvapí, že dostanu na památku i video se záznamem z tohoto napínavého lovu. Luboš se v lehkém oblečení chvěje zimou a cvakají mu zuby. Rychle nakládáme úlovek a u prvního smrčku před vesnicí lámu poslední hryz a úlomky sobě a za doprovod.
Na posed jsem se ten večer už samozřejmě nedostal. Holt někdy se ten sv. Hubert chce opravdu pobavit.
Luboš svůj slib splnil, a tak se nyní i Vy můžete podívat na video na stránkách Myslivost-Lovectví pod názvem –„ FAlma na Vysočině“.

vložil: František Mlčoch
vloženo: 22.4.2023 00:28
zobrazeno: 4846x
hodnocení: 15 hlasů

Komentáře:

22.4.2023 23:24 vložil Ladislav Bodi
1****

22.4.2023 21:30 vložil marie stanikova
..křepelky jsem v létě slyšela v polích po dlouhé době

22.4.2023 17:50 vložil Vlasta Szo"keová
úžasné !!!

Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.

Informace o provozovateli | Obchodní podmínky

webdesign 123 DESIGN