Šestá ukázka z připravované knížky- Mušketýrský posed - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Svatební srnec
vloženo: 9.8.2024 21:32
autor: Milan Dejda

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024

• úlovky (ČR, SR) (17184) (1 dnes)
• úlovky (svět) (2152)
• trofeje (4692) (1 dnes)
• historie (3858)
• zvěř v přírodě (42838) (1 dnes)
• zvěř v zajetí (3707)
• příroda (39111)
• lovecké výstavy (1538)
• lovecký pes (13504)
• zbraně (2560) (1 dnes)
• lidé (4654)
• fotopast (15380)
• myslivecké umění (4809)
• myslivecký interiér (457)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (6991)
• ptactvo v přírodě (19958) (1 dnes)
• hmyz v přírodě (7010)
• obojživelníci a plazi (1341)
• květiny a houby (15406)
• myslivecké stavby (3913)
• sokolnictví (511)
• ostatní (24396) (4 dnes)

úlovky (ČR, SR)

Životní
vloženo: 13.3.2015 11:48
autor: stvmax

úlovky (svět)

Tradiční výřad kamzíku ve Slovinsku
vloženo: 24.2.2016 13:58
autor: Radek

trofeje

Životní srnec...
vloženo: 19.9.2016 11:23
autor: Jaroslav Davídek

zvěř v přírodě

Černá zvěř
vloženo: 24.1.2018 06:28
autor: Josef Vršan

zbraně

Lovecký tesák s damaškovou čepelí
vloženo: 13.2.2016 11:34
autor: Karel Obrtál

fotopast

Macko
vloženo: 16.11.2014 17:11
autor: Ladislav Mlynský

myslivecké umění

nové
vloženo: 22.1.2015 19:08
autor: Marek Horňák

• 235970 fotek (9 dnes)
• 8077 videí (0 dnes)
• 332 odkazů (0 dnes)
• 9175 inzerátů (8 dnes)
• 296 diskuzí (0 dnes)
• 752356 komentářů fotek (45 dnes)
• 12946 komentářů videí (0 dnes)
• 3315680 hlasování fotek (92 dnes)
• 56608 hlasování videí (0 dnes)
• 38077 registrovaných uživatelů
  2 dnes nových, 17 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Šestá ukázka z připravované knížky- Mušketýrský posed

Mušketýrský posed
Každý z nás má místa, kde je mu dobře a kam spěchá, aby si tam v klidu odpočinul. Pro mě je jedním z těchto míst svah pod psím hřbitovem u nás v lese. Dnes už bohužel vypadá jinak, ale před lety jsem před sebou měl husté smrčiny. Za zády už vzrostlý les a kolem sebe příjemný stín poskytovaný porostem listnatých stromů. Poblíž roste už desítky let statný modřín, kde jsme s Almou ulovili její první lesní kuny. Terénní zářez ve svahu mířící směrem k lokalitě Ptenky odváděl dříve vodu a chodila k němu zvěř pít. Dokonce v něm měli kaliště divočáci. Dnes z něho trčí suché obnažené kameny. Kolem něho vede stezka zapadaná listím. Je krkolomná i v létě, natož v zimě, kdy je namrzlá. Kromě zvěře a mě ji téměř nikdo nepoužívá. Nad ústím zářezu se sbíhají ochozy zvěře. Tehdy ještě platil zákon, který zakazoval stavět myslivecké stavby ve vzdálenosti menší než 200 metrů od hranic se sousedy. Do společenství tří lip rostoucích blízko u sebe tedy přibyla stará, hnědě natřená židle. Na ní jsem sedával a relaxoval, když mé duši nebylo do skoku. S puškou opřenou o smrk po mé pravici jsem s úsměvem sledoval zajíce a srnčí zvěř. Chodila ke slanisku, které jsem tam vyrobil. V okolí byly nastohované dřevěné díly staré rozebrané oplocenky. Dva roky po sobě se kolem naskládaných dílů v létě objevily „čarovné kruhy“. Kola opisované srnčími spárky obnažily půdu až na její kamenité podloží.
V korunách lip často skotačily černé i rezavé veverky. Jejich hrátky s rozčileným čokáním vždy vyvolávaly úsměv na mé tváři. Snad právě kvůli veverkám tudy často přeletoval jestřáb. Kunám toto místo nebylo také cizí. Jedno listopadové poledne jsem tam seděl na velkém smrkovém pařezu. V podrostu mě zaujal pohyb. Jako had se trsem ostružin vlnila kuna. Přivřel jsem oči, abych ji ani odleskem nezradil. Kuna byla v klidu a věnovala se plně hledání potravy. V jednu chvíli byla asi čtyři metry ode mě. To už jsem věděl, že je to samec se specifickým handicapem. Jeho oháňka byla ve třetině zlomená a křivě srostlá. Kuňák hopsal kolem mě a na blízkém pařezu si označkoval své teritorium odložením trusu. Po chvilce zmizel na svém spádu ve vysokém lese. Vydechl jsem. Byl to krásný zážitek.
Postupem času jsem kolem ústí zářezu začal vnadit na zvěř myslivosti škodící. Dobroty mizely, což mě utvrzovalo v domněnce, že je to správné místo na vybudování posedu. Jediné vhodné místo, abych uposlechl nařízení zákona, jsem našel o něco výš, kde rostl sukovitý habr. S mým tátou a kamarády z Mušketýrského klubu jsme posed postavili. Střecha byla z palety pobité ipou. Časem se ukázalo, že toto řešení je plusem pro ptactvo. Ve střeše opakovaně zahnízdil šoupálek a jeho hnízdo na zimu obsadil plšík lískový. Sedačka posedu byla protažená do délky, aby Alma mohla sedět se mnou. Okolí jsem prořezal pilkou na teleskopické holi. Kdo mohl vědět, že je to zbytečná práce, že za pouhé dva roky smrčiny padnou za oběť řádění kůrovce. K posedu jsem chodil od psího hřbitova. Stávalo se, že jsem své kroky otiskl vedle stopy divočáka, který mířil směrem ze svahu dolů a při svém postupu obracel listí. Většinou však černá přetahovala níž až za zlomem pěšiny, kam z posedu nebylo vidět. Pro svůj postup volí cestu co nejvíce krytou. Tlupu divočáků jsem tam zahlédl jen jednou, to když prchala krytem lesa z právě sklízeného kukuřičného pole pod Karáskovou mezí. Zřejmě táhli do hustých huštin ve svahu Holého kopce. Z Mušketýrského posedu jsem často pozoroval jestřába i krahujce. Přilétali zpravidla za hlasem zaječího vřeštění, do kterého jsem se snažil opravdu vžít. Obratně se proplétali korunami lip a pátrali po tom skomírajícím ušákovi.
Jedno časné zimní ráno mě zastihlo na Mušketýrském posedu lehce klimbajícího. Nebylo divu, přijel jsem hodně časně, ještě za černočerné noci. Musím však podotknout, že jsem se nikdy tak dobře nevyspal jako právě v lese. Takticky jsem měnil dobu čekaných, abych zvýšil pravděpodobnost setkání s kunou. Tehdy teprve šíralo a lesem se občas ozval hlas sýkory a típnutí probouzejícího se kosa. Z nedostatku spánku mi neustále padala hlava, i když přicházel čas na lov nejvhodnější. Procitl jsem dotekem psího čumáku do mého pravého lokte. Otevřel jsem oči a pomaličku zvedal hlavu. Vedle mě sedící Alma jistí a bere vítr vanoucí k nám od Ptení. Co sakra cítí, všude je klid. Černá to nebude, to by rozčilením zacvakala zuby. Pušku držím za krk pažby a tiše odjišťuji. Je možné, že bude potřeba rychlé rány. Na starém zšedlém sněhu se z ochozu vedoucího s kopce dolů zavlnila kuna. Tak přece. Můj první pohled patří její oháňce. Vydechnu úlevou, není to stará známá. Copak se jí asi stalo, napadlo mě. Snad měla v raném dětství nějaký úraz. Snad jí oháňku překousl při hře její sourozenec, nebo sok v čase kaňkování. Možná je to staré střelné zranění. Kdo ví. Les má spoustu tajemství a nerad je prozrazuje každému na potkání.
Kuna hopsá ve sněhu a sbírá do něho zašlapané dobroty. Přestože je všude klid, má se stále na pozoru. Tiše syknu na Almu sedící vedle mě. Zrakem hypnotizuje hbitou šelmičku. Alma si poslušně lehne. Pomalu zvedám pušku, abych o něco neklepl. Zvěř není hloupá a okamžitě pozná zvuk, který do lesa nepatří. Ten vzápětí vyhodnocuje jako nebezpečí a prchá. Rty navlhčené olíznutím krátce zamyškují. Kuna se zarazí, několika skoky se přiblíží a jistí. Stojí našponovaná stejně jako voják v pozoru. Zamířím na její hlavu s krkem a střílím. V ráně sebou trhne a odbíhá pouhý metr. Zhasíná pod třešní, která má ve své kůře vepsané stopy i jejích drápků. Přebíjím. Almě ukážu rukou povel down. Leží a chvěje se dychtivostí. Má na kuny slabost, stejně jako já. Přicházím k úlovku a smekám. Na sněhu leží kuna a její zimní kožešinka nemá vadu. Z boční kapsy zimních kalhot vytahuju kožený řemínek. Je pro mě památeční a slouží k zavěšení a nesení ulovených lišek a kun. Ten řemínek byl součástí koňského postroje, který kdysi dávno nosili koně patřící mému dědovi. Kunu zavěsím na poslední šprušel žebříku posedu. Do sněhu kanou rubínové kapky. Chválím Almu za její skvělou práci a dostávám pusu studeným čumákem. Hlavou mi proletí vzpomínka na povídku oblíbeného autora Z. Kunerta Větevnice z Maršavy.
Les kolem nás vstává. Přibývá hlasů ptáků a křivky louskají semena z blízké douglasky. Není jich u nás v lese mnoho a snad i proto bude úlomek na čepici právě z ní.
A kuna s křivou oháňkou? Často na ni vzpomínám. Kamarád Petr ji neulovil a já ji už nikdy neviděl. Snad dosud žije v okolí psího hřbitova a prohání rozčileně čokající veverky.



Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.