ZMRZLINA ŠTARNOV  |   NAFTA ŠTARNOV  |   VEJCE ŠTARNOV  |   MAKRELA ŠTARNOV  |   MYSLIVOST a LOVECTVÍ
15 let s Vámi
Diskuze Nástěnka Články Fotky Videa Odkazy Kalendář Myslivecký obchůdek Inzerce
Vyhledávání


Přihlášení
Nejlepší fotografie
Fotografie
Fotografie desetiletí

úlovky (ČR, SR)

Stříbrný srnec
Stříbrný srnec
vloženo: 13.11.2012 23:39
autor: Radomír KULANDA

úlovky (svět)

Losy z Kamčatky
Losy z Kamčatky
vloženo: 24.3.2013 06:32
autor: mirojevo

trofeje

Srnec
Srnec
vloženo: 13.9.2019 11:35
autor: David Zimek

zvěř v přírodě

kuna
kuna
vloženo: 17.11.2012 23:29
autor: Dáša Vandasová

zbraně

Nůž
Nůž
vloženo: 26.1.2013 12:11
autor: Karel Obrtál

fotopast

**
**
vloženo: 30.1.2015 11:13
autor: Ladislav Mlynský

myslivecké umění

nuda..
nuda..
vloženo: 12.3.2014 17:44
autor: Marek Horňák
Statistika
  • 235997 fotek (6 dnes)
  • 8078 videí (1 dnes)
  • 332 odkazů (0 dnes)
  • 9186 inzerátů (7 dnes)
  • 296 diskuzí (0 dnes)
  • 752434 komentářů fotek (16 dnes)
  • 12946 komentářů videí (0 dnes)
  • 3316151 hlasování fotek (76 dnes)
  • 56609 hlasování videí (1 dnes)
  • 38086 registrovaných uživatelů
    1 dnes nových, 6 online

Připomínky a názory
Fotografie
« novější fotostarší foto »

Pátá ukázka z připravované knížky- Telefonát s liškou


Moje začátky v myslivosti byly skromné. Tak už to bývá, když máte jedno malé dítě a druhé je na cestě. Vždyť i adeptský kurs mi hradili rodiče. Ruský dalekohled s nepříliš vhodným zvětšením pro myslivost 12x40 jsem měl od svých dvanácti let. Lovecká puška byla starší než já a koupil mi ji můj táta. Díky kvalitní oceli, ze které je vyrobena, vím, že mě přežije. Její pažbu prodloužil mistr Popelka a puška stále trefuje. Co mi nejvíce chybělo, bylo kvalitní teplé oblečení na zimní čekanou na lišky a kuny. První roky jsem chodil ve vojenských vatovaných kalhotách a kabátě stejného vzoru, který tehdy používala armáda jedné z okolních zemí. Na nohou zánovní dřevorubecké boty s ocelovou špičkou, která mi na pocitu tepla opravdu nepřidala.
Tu zimu bylo sněhu jako kdysi. Ke starému nízkému posedu za střelnicí jsem prošlapával závěje dobrých třiceti centimetrů kyprého prašanu. Větve stromů v okolí praskaly silným mrazem a sníh jen jiskřil. Seděl jsem na posedu s tichou nadějí na ulovení lišky více než tři hodiny. Mimo několika zajíců a srnčího, které táhlo ke krmelci, jsem neviděl nic. Po lišce nebylo ani památky. Ztuhlý mrazem jsem opatrně lezl dolů z posedu. Spěchal jsem ve sněhu vyšlapaným chodníčkem, co nejdál. Mám totiž zásadu, že ani malou potřebu nevykonávám poblíž posedu. Za střelnicí u plotu smetiště jsem si pracně rozepínal vatované kalhoty a další vrstvy oblečení pod nimi. Konečně jsem se mohl v klidu vyčůrat. Hlavou se mi tehdy mihla myšlenka, že jsem za celou čekanou neslyšel lišku ani jednou zaskolit. Bylo to podivné, protože to bylo v čase kaňkování, jak my myslivci říkáme době liščích námluv. V ten okamžik jihovýchodní vítr přinesl hlas liščího volání. Poslouchám, zda slyším dobře. Vau, Vau, nese se mrazivou nocí. Vypadá to, že liška čáruje směrem z lesa přes pole směrem k posedu, ze kterého jsem před malou chvilkou slezl. Sakra práce! Honem si zpátky oblékám několik vrstev oblečení, zapínáním kalhot se nezdržuji, vždyť je drží řemen. S loveckým batohem na zádech a puškou v ruce běžím zpátky přes střeliště staré střelnice. Na kraji pole si dovolím rychlý pohled do dalekohledu. Lišku nevidím, ale směrem ke mně běží dva zajíci. Snad stihnu doběhnout k posedu, snad se liška nestočí jiným směrem. Konečně sedím. Mrazivý, ledový vzduch mě pálí v plicích a dráždí ke kašlání. Jen to ne! Po mé levici je kraj terénní vlny. Zvěř instinktivně používá jeho nejnižší místa jako svůj kryt. Přestože ten večer nesvítí měsíc, vidím na tmavém sněhu rychle se blížící dlouhý stín. Liška! Tak přece.
Zakládám pažbu do ramene. Pojistka přidržená dvěma prsty tentokrát neluskne. Ještě deset metrů, pět, dva metry a zásah broky bude jistý. V ten okamžik se čas jako by zpomalil. Tmavou a tichou nocí se ozval zvuk, který jsem vůbec nečekal. Týdli, týdli, týýý…Liška se zarazila a stojí. V optice se mi zdá, že má udivený výraz. Týdli, týdli, týýý. Puk, obraz lišky v optice zmizel, prostě praskla stejně jako mýdlová bublina.
Rozčilený na nejvyšší možnou míru rozepínám kabát a lovím svůj první mobilní telefon. Je to motorola amio velikosti čtvrtky cihly s malou anténkou. Nešlo u něho vypnout zvonění a nahradit ho vibracemi. Zvuk zeslabený na nejnižší úroveň trhá noční ticho na kusy. Stalo se něco doma? Je dcerka v pořádku? Myšlenky víří hlavou. Na zeleně zbarveném displeji vidím jméno kamaráda - Roman, Přemyslovice. Přijímám hovor a říkám: „Ty pitomče jeden, já tady víc jak tři hodinu mrznu na posedu, abych ulovil lišku. Už téměř mačkám spoušť a ty si málem v noci vzpomeneš a voláš. Co chceš?“ V telefonu je ticho, do kterého vzápětí zazní dvojitá salva smíchu Romana a jeho manželky. „Vole, liška je fuč, naštval jsi mě, týden mě vůbec nevolej!“ Típnu smíchem znějící mobil. Fujtajksl, ten mi teda dal. Opatrně lezu dolů a jdu k řetízku liščích stop. Končí náhle asi 35 metrů od posedu. Ta liška snad tehdy uletěla.
vložil: František Mlčoch
vloženo: 8.4.2023 00:27
zobrazeno: 1899x
hodnocení: 13 hlasů



Komentáře:

8.4.2023 16:14 vložil Vlasta Szo"keová
Františku, opět pěkné počteníčko,jsi dobrej !

Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.