Proč není můj životní kňour v kategorii "Úlovky". - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Vzpomínka na dančí říji 2022
vloženo: 15.10.2024 13:03
autor: Petr Rolinc

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024

• úlovky (ČR, SR) (17224)
• úlovky (svět) (2159)
• trofeje (4695)
• historie (3858)
• zvěř v přírodě (42968)
• zvěř v zajetí (3713)
• příroda (39045)
• lovecké výstavy (1538)
• lovecký pes (13502)
• zbraně (2567)
• lidé (4648)
• fotopast (15474)
• myslivecké umění (4820)
• myslivecký interiér (457)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (7003)
• ptactvo v přírodě (19993)
• hmyz v přírodě (7014)
• obojživelníci a plazi (1341)
• květiny a houby (15512)
• myslivecké stavby (3925)
• sokolnictví (512)
• ostatní (24437)

úlovky (ČR, SR)

Jelen rarita
vloženo: 16.1.2012 14:15
autor: Bronislav Máčalík

úlovky (svět)

sibiř
vloženo: 29.9.2015 21:28
autor: František Strnad

trofeje

Trofej jelena
vloženo: 1.4.2016 11:56
autor: Radek

zvěř v přírodě

...pozor !
vloženo: 4.6.2013 17:23
autor: Vít Hlavica

zbraně

Zajímavý nůž s baterkou
vloženo: 6.4.2015 08:57
autor: Děda z lesa

fotopast

...
vloženo: 6.10.2018 11:07
autor: Miroslav Svoboda

myslivecké umění

malba na bříze
vloženo: 4.1.2018 12:22
autor: Michaela Píchová

• 236405 fotek (0 dnes)
• 8124 videí (0 dnes)
• 332 odkazů (0 dnes)
• 9198 inzerátů (0 dnes)
• 288 diskuzí (0 dnes)
• 752795 komentářů fotek (0 dnes)
• 12956 komentářů videí (0 dnes)
• 3318367 hlasování fotek (0 dnes)
• 56696 hlasování videí (0 dnes)
• 38212 registrovaných uživatelů
  0 dnes nových, 0 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Proč není můj životní kňour v kategorii "Úlovky".

Musím se vrátit trochu do minulosti a to do doby, kdy jsem střelil svého prvního a na dlouhou dobu posledního kňoura. Psal se rok 1988 a mě se podařilo střelit, samozřejmě tříletého sekáče, za kterého bych tu dnes, sklidil nejednu kritiku. Tehdy to ale byla událost , neexistoval internet, fóra, digitální fotoaparáty(možná bych našel fotku, jak visí na trojnožce, což není také vhodné ) a ani těch prasat nebylo mnoho. Začal jsem raději lovit selata a lončáky. U toho jsem zůstal až do loňského roku, kdy za mou přijel spolužák z lesárny. Na otázku, proč nemám žádného trofejového kňoura, k jeho údivu, jsem odpověděl: „ U nás prostě velké kňoury nestřílíme!?!“ Sám jsem si nemohl vzpomenout na to, kdy se u nás střelilo, nějaké trofejové prase. Nicméně mi ta myšlenka začala vrtat v hlavě a rozhodl jsem se, že pokud ta možnost někdy bude, pokusím se ho ulovit. Ani jsem netušil, jak brzy se moje úvaha naplní. To, že jsem velká prasata, viděl za svoji mysliveckou praxi několikrát, tu nemusím ani rozvádět. Byla radost je pozorovat za jasných, mrazivých úplňků na jiskřícím se sněhu, ale střílet je, mě nenapadlo.
V revíru máme jednu kazatelnu, kde nikdo nikdy nic neulovil a ani tam nikdo nechodí. Prý se tam točí vítr, je tam špatný přístup a různé jiné důvody. Stojí v „ mýťáku“ a houština je vzdálená asi sto metrů. Takže tam stála několik let bez povšimnutí. Při vnadění kukuřicí pod kameny, jsem jezdíval často kolem ní a tu mě napadlo, položit tam též pár kamenů a pod ně nějaké laskominy pro divočáky. Asi tři týdny se nic nedělo, až koncem září jsem našel kameny rozhrnuté. Neklamné znamení, že prasátka jsou tu. Poctivě jsem jim dával pochoutky, kdy to jen šlo, ale na kazatelnu jsem nechodil. Až v listopadu se objevil první sněhový poprašek. Ten den jsme byli s rodinou na návštěvě u rodičů, ale já už se viděl na kazatelně. Po příjezdu domů jsem dlouho nelenil a v devatenáct hodin, už jsem seděl. To, že za hodinu přišli tři lončáci, mě ani nepřekvapilo, protože tam měli klid a nikdo za celou dobu existence z kazatelny nestřílel. Potichu jsem otevřel okno, ale lončáci byli nějací neklidní a ne a ne zůstat stát na místě. Najednou, jako když do nich střelí. Myslel jsem, že mě zradil vítr a tak jsem se rozmrzele posadil, neboť předtím, byli přímo pod kazatelnou a já se je snažil marně chytit do optiky. Jak se tak dívám po okolí dalekohledem, zachytím malý pohyb nad vnadištem z kamenů. Že by se už vrátili? Ne, to je něco jiného, většího a opatrnějšího.A už ho vidím v celé své kráse. Kňour, na vzdálenost ani ne třiceti metrů. Nehybně stojí vedle vývratu a opatrně jistí. Lončáci se zdáli být proti němu, jako selátka. Je sníh, viditelnost velmi dobrá a tak pomalu zvedám flintu do ramene a opírám ji o okenní rám. Rozsvěcuji červený bod. Kňour se stále nehýbe a stojí jako vytesaný z kamene. Posadím bod na komoru, napnu napínáček a vzápětí ho polechtám. Po ráně nic nevidím, ale taky nic neslyším. Naprosté ticho. To je divné, žádné odbíhání, lámání ani odkazování, které často signalizuje úspěch. Beru dalekohled a prohlížím místo, kde jsem střílel, Jen ten vývrat poblíž kterého stál a jinak nic. Po chvíli slézám z kazatelny a jdu opatrně, s nabitou a odjištěnou zbraní, k místu nástřelu. Kousek za vývratem leží. Kapitální. Zůstal v ohni přímo na místě a při bližším pátrání, zjišťuji zásah v oblasti krku. Neuvěřitelné štěstí, že jsem takhle „minul“ komoru. Beru mobil a už si uvědomuji, co mě čeká. Jedu pro kamaráda Ondru, protože sám nemám šanci. Kamarádovo „Lovu zdar“, pocta zvěři a předání úlomku je tečkou za lovem. Chvíli stojíme nad kňourem a prohlížíme s úctou jeho zbraně. Rytíř tohoto lesa, nebude mít daleko k medaili. Nyní nám ale nastává neuvěřitelná dřina. Odtáhnout kňoura na cestu k autu, kam je to asi padesát metrů do kopce ( z kopce by to bylo velmi daleko),nám trvá, víc jak patnáct minut. Naložit ho na nosič o nosnosti 100 kg!?, zvládáme na třetí pokus. Po příjezdu domů, už není síly ho sundat a tak zůstává na nosiči. Ráno je pracovní den, všichni známí v práci a není nikoho, kdo by mi pomohl. Volám známému, zda mi ho vykoupí. Začalo chrutí a odér který zůstává v garáži, se nedá popsat, snad jen tak, že mi kamarád poslal ještě ten večer sms : „Musím spát v obýváku, žena mě vyhodila z ložnice.“ Foťák má syn a stránky Myslivost a lovectví zatím neznám. Mobilem, který jsem zapomněl večer nabít, fotku neudělám. A protože mi známý slíbil výkup, ale ihned, jedu čtyřicet kilometrů v třiceti centimetrech nového sněhu, který do rána napadl, odevzdat svého životního kňoura. Nejsme my blázni? Že si nechám udělat hlavu u preparátora pana Maluchy, jako vzpomínku na nezapomenutelný večer , už vím dopředu a tak fotky už neřeším a dělám později jedno foto hlavy určené k preparaci. Proto již nemá úlomek. Kňour vyvržený vážil 135 kg, stáří odhadnuto na sedm let a délka páráků je 23 a 22cm. Bodově se pohybuje na hranici bronzu. Pro další roky mám v hlavě jasno - opět sele a lončák.


Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.