Na kaprech - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Kňour
vloženo: 8.12.2024 15:10
autor: Jan Randýsek

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2025

• úlovky (ČR, SR) (17264)
• úlovky (svět) (2200)
• trofeje (4701)
• historie (3858)
• zvěř v přírodě (42997)
• zvěř v zajetí (3715)
• příroda (39215) (2 dnes)
• lovecké výstavy (1535)
• lovecký pes (13532)
• zbraně (2574)
• lidé (4670)
• fotopast (15572)
• myslivecké umění (4840)
• myslivecký interiér (457)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (7040)
• ptactvo v přírodě (20084)
• hmyz v přírodě (7015)
• obojživelníci a plazi (1341)
• květiny a houby (15526)
• myslivecké stavby (3931)
• sokolnictví (512)
• ostatní (24521)

úlovky (ČR, SR)

Životný kanec
vloženo: 9.11.2017 20:48
autor: Miroslav Kandráč

úlovky (svět)

**
vloženo: 21.1.2015 12:07
autor: Svatoslav Ščudla

trofeje

srnec 2014
vloženo: 23.5.2015 07:09
autor: Jiří Zoller

zvěř v přírodě

Na naháňce,netrefil...
vloženo: 31.1.2013 12:39
autor: Pavel Morávek

zbraně

Mistrovské dílo z Brna
vloženo: 5.3.2014 00:22
autor: Andrej Mrlian

fotopast

...
vloženo: 10.9.2013 19:16
autor: Josef Cimerman

myslivecké umění

III.
vloženo: 10.12.2019 17:03
autor: Jindřiška Padalíková

• 237100 fotek (2 dnes)
• 8165 videí (0 dnes)
• 333 odkazů (0 dnes)
• 9221 inzerátů (1 dnes)
• 285 diskuzí (0 dnes)
• 753730 komentářů fotek (0 dnes)
• 12980 komentářů videí (0 dnes)
• 3324209 hlasování fotek (1 dnes)
• 56785 hlasování videí (0 dnes)
• 38398 registrovaných uživatelů
  0 dnes nových, 1 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Na kaprech

Nebojte, na rozdíl od mého syna mě nechytlo rybaření a stále půjde o příběh z cechu mysliveckého, i když rybích šupin jsem si při něm užil až-až. Je to už taková naše rodinná tradice, že se mi vždy po svátcích díky mé ženě Soně, která jezdí vypomáhat do rybárny, dostanu k možnosti připravit liškám těch pár po-štědrovečerních kaprů s nádavkem cukroví v podobě rybích vnitřností. Je ale taky tradicí, že si to nikdy nenechají ujít ti, kteří všude strkají své nenechavé rýje. A že mám na ně letos opravdovou pifku. To jejich řádění už pomalu nezná mezí. Je jim úplně putna, kde založím liškám, do týdne je to jejich. A to už ani nemluvím o okupování srnčích krmelců. Zkazky do jak vysokých koryt jsou schopni vylézt a co při tom překonají, by mi stejně nikdo nevěřil.

Musel jsem tak před koncem roku opustit parádní místo, kde jsem měl už „rozkrmené“ lišky dvě a posed odnést jinam. Vybral jsem dostatečně vzdálený kout ve svahu vysokého lesa. Stoupá sem údolí, které je zakončené smrkovou houštinou a v protisvahu, kde se kříží několik cyklotrailů je malá mýtina. Sem taky přišla první várka z rybárny. Zatím však chyběl sníh, a tak jen fotopast prozrazovala první zrzavé návštěvy. Do tří dnů se tu však zjevili černí bardi, aby si vylepšili cestu ke krmelcům. Menší tlupa se tu několikrát vystřídala s velkým kňourem. Nejvíc mě ale štvali záběry samostatného lončáka, který několikrát vyhnal lišku přímo od ryb.

Na nový rok přináším novou várku rybích pochoutek, je tu však minimum sněhu a dosti tma. Jdu si tak večer sednout k polím osvětleným městem. Nemám však štěstí a na druhý den začíná pršet. Ospalé nevlídné počasí mě po obědě přinutí si na chvíli vleže zapřemýšlet. Když mám po pár hodinkách hotovo a oči otevřu, nestačím se divit. Venku se zešeřilo, ale na zemi už je centimetrové bílo a navíc stále sype. Okamžitě mi to vlije čerstvou krev do žil, začínám balit a loučit se s teplem domova. Chápavá rodina tak už jen smutně mává Suzuce, ženoucí se zasněženou lesní cestou vzhůru. Sněhu je zde dvojnásobek a vítr stoupá údolím od újedě k posedu. V zátylku mě tak šimrá jen vzrušení kombinované s předtuchou, že dnes by to mohlo snad dopadnout.

Sedím sotva půl hodiny, když se na trailu pod posedem zjeví zrzka. Kluše necelých pět metrů ode mne, ani nedýchám. Naštěstí platí pravidlo, že lišky při chumelení nezvednou hlavu, kulovnice se však dotknu, až když mě mine. Čekám, že zamíří dolů k újedi, ona si to však štráduje přímo do houštiny. Založím 527mu do ramene a v napjatém očekávání odpočítávám vteřiny. Z nich se postupně stanou minuty a teprve když jich uplyne deset, se liška zjeví na protějším svahu. Chvíli stojí mezi pařezy, ale je to až na horizontu. Pak odchází lesem pryč „No to snad není ani možný, takováhle ignorance, vždyť i já cítím tu voňavou rybičku až sem.“ Kulovnici odkládám s utěšením, že Diana má nejspíš dnes v plánu, abych se nejprve vypořádal s divočáky a jejich vývrh pak rozhodl o konečných návštěvnících tohoto plácku.

Další hodinu je klid, přestalo i padat. Ticho nočního lesa tolik nepodobné ruchu sezení na polích, je náhle přerušeno tichým liščím dvojštěkem. Hrkne ve mně. „Musí to být vlevo dole, někde pode mnou.“ Až druhé hlasitější zaskolení říká jasně: „Blížím se, chyťte se náčiní, pochopové.“ I pouhýma očima viditelný stín se nenápadně krade spodkem údolí, téměř až k újedi. Sedá si zády ke mně a zvědavě obhlíží bojiště. Možná se i diví, kde že se to dnes ti černí prevíti zdrželi.

V okamžiku kdy se zvedne a natočí bokem, houkne údolím výstřel. Není tak hlasitý, jak jsem čekal, zvláště když ho dnes kvůli čuníkům obstaralo Sako průměru 7,62mm. Kmotra však na zvuk reaguje jak má a předpisově daunuje. „Uf,“ tak s tebou jsem dnes až tak úplně nepočítal. Skoro souběžně s výstřelem padají ve vzdálené vesnici další dvě rány. Nevím, spíš než výstřely mi to připadá jako opožděné petardy. Nicméně díky nim a tomu, že se nikde v okolí po výstřelu neozval prasečí úprk, se rozhoduji ještě protáhnout dnešní čekanou. I když mám splněno, bílé čekané v lese jsou pro mne vzácné a co kdybych se dnes dočkal těch, na které jsem vyrazil.

Je to nakonec o dost delší, ale divočák se mi před jedenáctou nakonec přeci jen ukáže. Přichází tiše ale suverénně prostředkem lesa, ne jak tlupa, která chodí houštinou. Je to bohužel prase, které dnes rozhodně střílet nehodlám. Odhadem tak 80 ti kilový kňour, a i když mu nevidím zbraně, pírko mu sahá až po zadní kloub. Je si vědom svého postavení, chřoupá tak nahlas uprostřed bílé cesty rozsekanou rybu. Jediné čeho se při pohledu na něj bojím, je kromě opuštění bezpečí žebříku to, co udělá s liškou ležící pár metrů před ním. Radši ho tak vyprovázím s červenou tečkou zavěšenou na plecích, až do houštiny. Je zajímavé, že jsem za světla do ní také zkoušel vlézt, ale naprosto vyloučené. On v ní mizí jako duch, bez jediného lupnutí. Ještě dlouho se pak rozmýšlím, než se k úlovku vydám. Představuji si kňoura stojícího pod smrky, čekajícího se stížností na rybího předáka. Nakonec o půl dvanácté konečně zvedám již ztuhlý zrzavý kožíšek ze sněhu. Jde o fenu a to skolení tak zůstává nevyjasněné. Až následující dny mi fotopast odhalí další dva liščí návštěvníky újedě. Mohl tak skolit hledající lišák někde poblíž feny, aniž bych si ho před výstřelem všiml. Na ulovené lišce si zároveň všímám toho, že na to jak je malá, tak podle opotřebovaného chrupu vypadá na velmi starou.

Odnáším ji co nejtišeji z blízkosti houštiny s rukou na připravené kulovnici a myslivecké pocty a fotky si dnes nechám až k autu. Cestou z lesa mě však blízké setkání s černými rytíři stejně nakonec nemíjí. Na čerstvé obnově sleduji, co cestu přesadilo a u nor nad jezevci je výrazně počáráno od prasat. Zastavuji tedy a otvírám dveře auta, abych si udělal představu o velikosti a počtu kusů. Ani ne dva metry ode mne je čerstvě orytý tmavý pařez, za kterým vyletuje do vzduchu hlína. Když na něj posvítím, vykoukne z díry hlava selete. To se však místo úprku dá znovu do buchtování. Co nejtišeji otvírám zadní dveře a uvnitř nabíjím. Baterku vkládám do pusy a otáčím se k pařezu. Tentokrát už sele na nic nečeká, z díry vyskočí a peláší nízkým boučím pryč. Jistím mu křížem zadnici a s úsměvem přeji dobrou chuť. Odbíhá totiž s celou tlupou směrem, kde jsem doposud zahříval prkénko a kapří sezóna netrvá věčně. Snad se při ní tedy ještě potkáme.


Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.