Vzpomínka nadančí říji 2022 - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Vzpomínka na dančí říji 2022
vloženo: 15.10.2024 13:03
autor: Petr Rolinc

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024

• úlovky (ČR, SR) (17237) (2 dnes)
• úlovky (svět) (2159)
• trofeje (4695)
• historie (3858)
• zvěř v přírodě (42968)
• zvěř v zajetí (3713)
• příroda (39064) (1 dnes)
• lovecké výstavy (1538)
• lovecký pes (13509)
• zbraně (2567)
• lidé (4657)
• fotopast (15488)
• myslivecké umění (4825)
• myslivecký interiér (457)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (7007)
• ptactvo v přírodě (19998)
• hmyz v přírodě (7015)
• obojživelníci a plazi (1341)
• květiny a houby (15512)
• myslivecké stavby (3925)
• sokolnictví (512)
• ostatní (24444)

úlovky (ČR, SR)

Medzi dvomi rivalmi
vloženo: 23.9.2018 10:55
autor: Igor Vašek

úlovky (svět)

Francie 2017
vloženo: 6.8.2017 19:14
autor: chasse

trofeje

Včerejší srnec
vloženo: 12.7.2019 20:01
autor: Milan Jirmann

zvěř v přírodě

Schengenská dohoda I.
vloženo: 12.1.2020 10:07
autor: Jiří Netík

zbraně

Nové zapažbení lankasterové jednušky, moje práce.
vloženo: 23.3.2020 20:31
autor: Stanislav Satoria

fotopast

Rys u strženého srnčete.
vloženo: 30.1.2019 22:44
autor: Lubomír Černý

myslivecké umění

*
vloženo: 21.2.2016 11:07
autor: Marek Horňák

• 236489 fotek (3 dnes)
• 8130 videí (1 dnes)
• 332 odkazů (0 dnes)
• 9187 inzerátů (0 dnes)
• 289 diskuzí (0 dnes)
• 752914 komentářů fotek (3 dnes)
• 12958 komentářů videí (0 dnes)
• 3318991 hlasování fotek (8 dnes)
• 56705 hlasování videí (0 dnes)
• 38230 registrovaných uživatelů
  0 dnes nových, 5 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Vzpomínka nadančí říji 2022

Na podzim roku 2022 mě v kapse hřála povolenka k lovu trofejového daňka, jediným omezením byla jeho průběrnost či lovnost. A tak když přišel říjen a les se začal barvit pestrými barvami podzimní palety, začal jsem pomalu spřádat plány na lov. Vzhledem k příjezdu loveckých hostů jsem určitě nechtěl lovit na hlavních říjištích. Mnohem raději bych ulovil dobrého daňka na okraji honitby, kde se s hosty příliš nechodí, zejména pro náročnost lovu. Naopak tato místa jsou pro mě magnetem, protože je zde lov opravdovou výzvou, vyskytují se tu často neznámé a zajímavé kusy a případný úspěch se vryje hluboko do paměti.
V sobotu prvního října ráno jsem vyrazil na vycházku, při které jsem měl v plánu projít větší část revíru, než při běžné šoulačce. Byla ještě stále možnost před dančí říjí lovit holou zvěř a daňka první věkové třídy. Hlavně mě ale zajímalo, zda najdu nějaký hrab nebo jinou známku aktivity říjného daňka. Přijel jsem ještě za tmy kousek za samotu na začátek lesní cesty Potůčková. Je to ostře zahloubené údolí mezi hřebenem Sochové a Ožináku. Z těchto hřebenů se v tomto údolí stéká desítka drobných přítoků do hlavního potoka a podle toho tato lesní cesta dostala své jméno. Spousta vodotečí, bažin, tůní a pramenišť dává předpoklad rázu toho kouta honitby Hostýn. Je zde dost olšin a podobných listnatých kotlíků roztroušených mezi bukovými a smrkovými porosty, byť smrku zde kvůli kůrovci dost ubylo. Kůrovcová kalamita znamenala vznik většího množství holin a světlin po obou stranách lesní cesty. V těchto pasekách pak skokově narostla úživnost, na kterou reagovala zvěř jejím častým navštěvováním za čerstvou paší. Počkal jsem na dobu, kdy začnu rozeznávat obrysy a vyrazil, po prvních sto krocích jsem u první paseky. Celou jsem ji prohlédl a ani po chvilce v ní žádný kus neobjevil. Na druhé pasece už pohyb byl, kdy se uprostřed pásl srnec šesterák a po pár minutách v horním okraji v pro ni bezpečné vzdálenosti přetáhla liška. V esíčku, kde se cesta klikatí je hustá smrčina. Když jsem kolem ní procházel, ozvalo se silné fouknutí bachyně a nastal mumraj. Ikdyž jsem pár selat zahlédnul, střílet se nedalo. Vzápětí začalo bekat srnčí v pasece pod smrčinou. Pokračoval jsem v šoulačce, ale v dalších dvou pasekách jsem na nic nenarazil. Mezitím začalo drobně mrholit. Až když jsem docházel k největší pasece, u které stojí kazatelna, zaznamenal jsem kousek pod hřebenem Ožináku pohyb. Rychle jsem kryt smrkovým zmlazením přiskočil ke kazatelně a začal jsem dalekohledem prohlížet prostor pod hřebenem. V dalekohledu jsem objevil dva daňky. Ten první měl drobné plné lopatky a hned zatáhnul do mlaziny, což nevadilo, protože to byl chovný daněk na třetí hlavě. Ve druhém daňkovi jsem obeznal průběrného vařečkáře na druhé hlavě s rozeklanou vařečkou na pravé straně. K mlazině mu zbývalo asi deset kroků, rychlé rozhodnutí a na vzdálenost nějakých stopadesáti metrů padá výstřel, po kterém se daněk zlomil v ohni a za chvíli také zhasnul. Měl jsem velikou radost z úlovku, ale radost začala ustupovat se sílícím deštěm. Než proběhly pocty s úlovkem spojené a než jsem daňka vyvrhnul a stáhnul k cestě, byl jsem durch mokrý. Rychle jsem dopravil kus do chlaďáku na polesí a převlékl se do suchého oblečení, které pro tyto případy v autě vozím. Na polesí proběhly gratulace od přítomných kolegů.
Ve čtvrtek 4.října jsem se ráno opět vydal na výzvědy. Vybral jsem si Loukovskou lesní cestu pod hřebenem Kelčského Javorníku. Měl jsem v úmyslu lovit pouze na straně pod cestou, protože na druhou stranu se už nacházejí stabilnější říjiště a ta jsem chtěl nechat v klidu pro lovecké hosty. Auto jsem nechal zaparkované na skládce „V Kučách“ a pomalu se vydal směrem k majetkové hranici. Tato lokalita je velmi navštěvovaná houbaři a dochází tak k zneklidňování zvěře. Prakticky polovinu trasy šoulačky jsem nepotkal ani živáčka. Navíc se s rozbřeskem začal otáčet vítr, a tak jsem pod Melhardkou uhnul směrem dolů směrem k hotelu Šaumburk. Ušel jsem ani ne sto kroků a u asi šedesátileté bukové kulisy mezi mlazinami jsem se usadil na pařezu. Rozhodl jsem se zde na chvíli počkat, protože v tuto dobu začínají od dědiny přicházet houbaři, a tak by mi mohli do rány nějakou zvěř nahnat. Domněnka se ukázala jako správná, protože ani ne po patnácti minutách vytáhly po ochozu čtyři kusy dančí holé a zamířily přímo do další mlaziny přes kulisu. Ve skupině byly tři daněly a jedno danče. Jedna z danělek byla výrazně slabší než ostatní, a navíc se nezdálo, že by k ní danče patřilo. Jakmile se kusy zastavily a jistily do míst odkud vyšly, padl výstřel, který srazil danělu k zemi, která v pár vteřinách zhasla v ohni. Měl jsem radost z dobrého průběrného odlovu a také z dobré komorové rány. Po vložení posledního hryzu jsem danělu vyvrhnul a odvezl na polesí.
Po této úspěšné vycházce jsem se z důvodu pracovního vytížení více než týden nedostal. Až ve čtvrtek třináctého ráno opět ještě za tmy odstavuji auto na lesní cestě Hlavná u seníku. Bylo chladné vlhké ráno a foukal slabý severovýchodní vítr, což bylo ideální pro směr do lokality Pekla. V této lokalitě každoročně rochá nejeden daněk. Bohužel je to místo velmi nepřehledné, kde se střídají mlaziny a odrostlejší kultury, takže zahlédnout zvěř je o velké náhodě. Většinou se to povede na traktorové lince nebo na samém konci homole, kde zůstal ještě porostní zbytek mýtního porostu, kde je ale zase velmi prudký svah. Stoupám pomalu úvozovou cestou a když vidím do první paseky, všimnu si lišky. Za normálních okolností bych ji asi stihnul ulovit, ale o tomto datumu a v těchto místech jsem ji nelovil. Pokračoval jsem pomalu třtinou zarostlou linkou, místy byly vidět slabší i silnější hraby. Na okrajových stromcích bylo vidět, jak do nich daněk nebo daňci tlučou parohy. Z ničeho nic se ozvalo hluboké krátké zarochání. Jsou ty elektrizující chvíle, kdy se lovci zvedne tep. První letošní rochání! Ozvalo se na konci mlazin, někde od porostního zbytku. Pomalu se přibližuji, daněk občas zarochá. Ne nijak intenzivně, ale za to hlubokým silným hlasem. Pomalu přicházím k mezeře, kterou se jde protáhnout mlazinou do mýťáku. Vím, že daněk musí být někde pode mnou, jen pár desítek kroků. Co nejopatrněji, krok za krokem, postupuji a s každým krokem se zvedám na špičky a pátrám po daňkovi. Vzhledem k terénu vidím vždy jen asi dvacet metrů před sebe. Kdybych se dostal na terénní zlom, uviděl bych ze svahu dolů výrazně dál. Další dva kroky a v tom moje celé tělo strnulo. Pohyb vpravo ode mě. Opatrně otáčím hlavu a zírám na odcházejícího daňka. O jeho stáří se nedalo vůbec pochybovat a na první pohled mě nejvíce uchvátily silnější úplně černohnědě lopaty, velmi dobře krajkované a na jedné straně s drobnějším výkrojem v horní hraně lopaty. Nestihl jsem vůbec nic. Zašel do mlaziny. Rychle jsem se vrátil na linku, kdyby ji náhodou chtěl přejít, ale nastalo ticho. Pomalu a v tichosti jsem se také vytratil a jel do kanceláře s jasným úmyslem, brzy odpoledne se sem vrátit a pořádně místo nachodit a vyhrabat si lovecký chodník.
Jak to tak bývá, bylo nutné něco po práci udělat doma, a tak jsem vyrazil dost pozdě. Navíc se otočil vítr a musel jsem to zkusit z druhé strany, z míst, kde to moc neznám, ze směru od studánky v Kopaném. Dojel jsem opět na lesní cestu Hlavnou, ale auto jsem nechal hned u rozcestí, odkud vybíhá vrstevnicová cesta směrem nad studánku. Chystám si všechny věci, když v tom slyším štěkot psa ze směru, kam se chystám. Po chvíli se v zatáčce objeví skupina čtyř lidí, kolem kterých poskakuje nějaký raťafák. „No to mě teda ****“, říkám si. To ta vycházka pěkně začíná. Nedá se nic dělat, beru si kromě zbraně a dalekohledu i hrábě s tím, že si alespoň lokalitu trošku nachodím a vyhrábnu si nějaký ten chodník. Když po asi dvě stě metrech vyjdu na malý čupek, otevřou se přede mnou paseky po kůrovcové kalamitě. Po pravé ruce směrem nahoru vede plot oplocenky. Jestli chci do porostního zbytku musím jít kolem plotu výš. Naštěstí je tu vyšlapaný ochoz, po kterém se dobře a tiše šoulá. Krůček po krůčku postupuji nahoru. Dospěl jsem k takové malé plošince, na které rostly čtyři mohutné pětikubíkové buky. Napadlo mě si tu u jednoho zhotovit loveckou záštitu a z tohoto místa vyhrábnout chodník směrem do svahu. Než jsem stačil opřít hrábě o strom, zaznamenal jsem pohyb. Přimáčknul jsem se k buku a pozoruji prudký svah nad sebou. Po ochozu na vzdálenost asi 70 metrů prochází dvě danělky. „Kde jsou danělky, musí být i daněk“, pomyslím si. A už vidím mezi javorovými listy pohyb většího a tmavého kusu. Kryt kmenem stromu rychle připravuji kulovnici, opatrně vykukuji a opírám svůj levý loket o hladkou šedou borku. V daňkovi bezpečně poznávám daňka z rána. Srdce mám až v krku. Tělo daňka stále kryje dost větví a širokých javorových listů. Daněk se zastavuje a silně rochá. Daněly se na krátko zastavily, ohlédly se za nápadníkem a opět se rozešly. Ve směru k holé je velká mezera mezi stromy, kde by se dalo bezpečně vystřelit. Zaměřuji se na to místo a daněk se mezitím rozešel. Když dospěl volného prostoru, písknul jsem. Lopatáč se zarazil a stál teď na široko jako socha. Výdech a pohlazení spouště jsou krátkou předmluvou zaburácení kulové rány. Daněk se po ní láme v ohni a padá za smrkový suchý vývrat. V místě, kde se zhroutil je vztyčená suchá smrková větev, do které daněk při odkazování tluče běhy a na tuto dřevěnou strunu tak vybrnkává svoji poslední tesklivou píseň života. Větev se přestává třást, nastalo ticho. Sjel jsem k patě buku, ještě pořád v mírném šoku, jak se všechno rychle seběhlo. K daňkovi mě čekal ještě náročný výstup, místy jdu opravdu po čtyřech a škrábu se k němu. Nebýt vyvráceného kmene, ulovený kus by asi sjel dolů až ke mně. Ještě pár kroků a jsem na ochozu, který poskytuje alespoň částečnou oporu pro mé nohy. V němé úctě přicházím k nevšednímu úlovku. První pohledy a doteky patří samozřejmě paroží. Je dechberoucí. Silné, a hlavně tmavě zbarvené lopaty, dlouhé očníky, dlouhé palce a úžasné krajkování. Neskutečný pohled. Atmosféru umocňuje pach dančího prku a počínající soumrak dne. Kus jsem kousek po potáhnul, položil na pravý bok, obložil jej zbarvenými bukovými větvemi, našel ty nejpěknější úlomky, kterými jsem dekoroval sebe, daňkův bok a jeden vložil do svíráku jako poslední hryz. Pár minut jsem postál čestnou stráž. Poté jsem ho začal na popruhu pomalu spouštět ze svahu dolů. Měl jsem co dělat, ale nakonec se jej podařilo stáhnout až k cestě. Rychle jdu pro auto a po příjezdu daňka opět rovnám, vytahuji lesnici a v posledních zbytcích denního světla mu troubím Selementův hlahol pro daňka. Troubení se nese daleko a z bočních údolí se mi vrací jeho ozvěna. Další úkony byly již rutinou spojenou s ošetřením úlovku a jeho dopravou na polesí. Doma trofej pokládám na vyrovnané chvojí a až se zima začíná hlásit, jdu domů za svoji ženou a malou dcerkou do tepla rodinné pohody. Lovu, lesu a myslivosti ZDAR!
Když na podzim zabarví se listí,
A vzduch je prosycen zemitým chladem,
Tlupa danělek zvědavě jistí,
Místní pán přichází shlédnout svůj harém.

Sotva se zvedl z dolíku svého,
Než udělal nový hrab,
Zvědavý cizinec chtěl by místo jeho,
Shlíží na něj jako dráb.

Třesk paroží a vzduchem létá hlína,
O danělky boj se strhnul,
Scéna zápas v ringu připomíná,
Jen jeden vítěz z něho stanul.

Oblak páry vyšel ze svíráku
Vítěz bitvy silně rochá.
Tu ho pálí kulka v těle.
Jeho světla vyhasíná.

Šťastný lovec stojí nad ním,
Klobouk smeknut, slzy derou se v oči,
Hlahol se nese tichem lesním
Příběh vrývá se do paměti.



Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.