bázlivost psa - Diskuze - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Je nějaký zpusob jak potlačit bazlivost psa z cizích lidí?

Zdravím, chci se zeptat zkušených kynologů, je možné, že se pes nikdy nepřestane bát výstřelu? Mám fenku elghunda bude ji rok. Střílel jsem před ni když měla asi 5měsíců, asi ze 100 m a nebála se, následovaly další 3 rány zblízka a vše ok. Cca po dvou měsících jsem střílel a utekla k autu. Teď střílím jen z malorážky, je to o 1% lepší- netřese se a když uteče k autu tak je pak víceméně v pohodě, dá se s ní jít normálně ven...Ale mám strach že víc s ní neudělám... díky za jakékoliv rady.

Ano, přesně tak. Nejhorší je, když se na bojácného psa začne "ťuťánkovat" ve stylu Nebooooj, noo, hodnááá, neboje seee.. a skoro to vypadá, že se pán bojí víc. Je třeba brát i nějaké ty "bubáky" jako něco běžného. Totéž při kontaktu s lidmi - prostě si sednout, dát si kafe a nechat fenu, ať přijde, jestli chce a i pak ji spíš ignorovat, max. spustit ruku podél těla, apod. Žádné "vnucování" typu Hooodnáá, nebooj, no pocem, neboj se... P.Tříletý, za to přehlédnutí plemene se omlouvám, jak to bylo uvedeno malými písmeny, tak jsem to nějak nezaregistrovala. Asi čtu moc rychle :-)

na strach psa nesmí být žádná reakce ať trest nebo chlácholení prostě to ignorovat

Důvěra se snadno ztratí, ale těžko získává zpět. Dobře to napsala Erika, líp bych to nesved. Pomalu zvykat na lidi, mělo by se to poddat. Na to žádný prášky nejsou. Sledovat řeč těla feny a "jak se tváří". Za strach netrestat, nezvyšovat hlas, nechat ji čas na rozkoukání a seznámení s novým člověkem, do skupiny až později.

..sice jsem to uvedl, ale jetě jednou jedná se o fenku českýho fouska stáři 14 měsicu

No sláva hurá, kolega se ozval a "Broček to nevods*al" (Máme radost, že pane Josefe :-) Ale k věci. 14 měsíců je sice již v podstatě dospělý pes (píšu v podstatě, protože kolega neuvedl, o jaké se jedná plemeno a tudíž pokud jde o velkého psa, až tak úplně dospělý ještě nebude :-) ale měsíc zase dost krátká doba. Z chování lze opravdu usuzovat na nějakou negativní zkušenost s lidmi (ať původní majitel nebo kdokoli cizí), tudíž nic není ztraceno. S tím "co nejvíc voděním mezi lidi" bych to nepřeháněla, fenka si samozřejmě musí zvyknout na to, že lidi jsou naprosto normální (byť občas nenormální :-) a běžná "věc", ale zas není nutné dělat z převýchovy pouťovou atrakci, aby se fenu snažil kdekdo muchlat. Takže pomalu, ne nějaké davy a pro začátky spíše v jí známém (dá-li se to tak po měsíci brát) prostředí (nejlépe u vás doma - dvůr, zahrada..) Že v revíru nemá snahu od vás odbíhat je nejspíš také pozůstatek z minulosti (o které se bohužel nezmiňujete - kdo byl její původní majitel, zda myslivec, jak s ní bylo zacházeno, nebyla bita, nechodila s el.obojkem apod..) a i to se jistě časem zlepší. Měsíc "doma" je příliš krátká doba, ale půjde to.

když sem sni byl poprve venku a měl sem ji na volno tak sem ji měl pořad za zadkem, vzal sem s sebou jetě jednoho psika, nechal sem ji prohnat par zajicu a už odemně odbiha.

To by mohlo být dobrý.Vypadá to na nějakou blbou zkušenost s lidma.Zkus požádat známého se psem,aby s vámi zašel párkrát do revíru,jestli je čubka lovec,tak by při lovení mohla na strach z lidí pomalu zapomínat.Možná to bude trvat dýl,možná Ti bude chodit za zadkem,ale mohlo by se povédst a i kdyby ta nedůvěra k lidem částečně přetrvala,tak to zas tak moc na škodu není,jak tu říkali jiní.A k ničemu nenutit,chválit a pomalu rozběhat.

..jinak výstřelu,aut a ani hluku se nebojí jde hlavně o ty lidi. Když sem sní třeba k někomu přišel tak se začala točit na vodítku a snažila se vyvléct

Omlouvám se ale neměl jsem čas..jde o fenku čf stáří 14 měsícu, dovezl jsem si ji asi před měsícem tak si myslím jestli to není tím, že je zase v jiným prostředí snažím se jí brát co nejvíc mezi lidi aby si zvykla.

Nevím, jak to napsat diplomaticky, aby se tazatel neurazil, ale s tím vztahem k cizím lidem na tom nebude o mnoho lépe než jeho němá ("druhá") tvář. Tolik dotazů k upřesnění problému a stále bez odpovědi... Strach je přirozená vlastnost u špatně socializovaných (nesocializovaných) psů. Když např. koťata kočky domácí, která je absolutně krotká, ale schovala vrh na půdu, vidí poprvé člověka, instintivně se běží ukrýt. Je věcí dalšího zacházení s nimi, v jaké tvorečky se vyvinou. Podobně je to se štěňaty. Žádný učený z nebe nespadl, a i těm pejskům se musí vlídně a postupně vštěpovat, co po nich páníček chce. Na příkladech od Eriky a Leona je vidět, že nic není nemožné, ani tzv. "ztracené případy".

jak už bylo řečeno je to o tom kdo drží druhý konec vodítka.Měl jsem doma am.buldoga s majitelem ze strachu agresivní magor na lidi zabiják na psy.Dovezl jsem ho domů a nebyl žádný problém s agresivitou ani se strachem v klidu šel do vlaku do do obchoďáku mezi psi.Vzal si ho majitel a jelo to ve starých kolejích to samé fena am. buldoga tam měla ze všeho strach a když šla se mnou tak byla v klidu a majitelka vyřízená že jí šikanuji :D Doma mám fenu pointra která dostala na budku když mě chtěli vykrást od té doby panická hrůza jak měl chlap něco v ruce sice to trvalo dlouho ale dnes jí beru v klidu na hony sice k nikomu nejde ale dá se v klidu ovládat.

No ano, ohař.. Ale copak má každý ohaře? A co potom plemena vysloveně přátelská, třeba labradoři a retrívři? Budou se kvůli "případnému ohrožení" převychovávat? Kolega měl ohařku, dráťačku. Ta byla ostrá "jak šedesátka šmirgl", běda kdo by ji zkusil pohladit (někdy jsem měla pocit, že by stačilo i se na ni jen křivě podívat :-) Naše labra je povahově typická - je tak šíleně vlezlá, až je s tím neskutečně protivná. Osobně - ikdyž mám samozřejmě psy ráda - jsem radši, když si mě (cizí) pes nebude všímat (klidně se mě bude i bát) než aby mi pokaždé, když si sednu (třeba o pauze na naháňce apod.) lezl pomale až na hlavu.. Jinak je opravdu škoda, že nevíme, jak konkrétně to s Michalovým psem je, může to být čtyřměsíční trpasličí jezevčík a nebo taky tříletý fousek.. Pak se těžko hledají příčiny a radí případná náprava. Jen tak námatkou, co si rychle vybavím z minulosti - jako doplnění, že nic není nemožné zvládnout: Česká fouska, věk 6 let. Chovatel zemřel, rodina psy nechtěla. V kotcích namačkáno na čtyřicet dráťáků a fousů, v podmínkách, které by jste nepřáli ani nepříteli. Psy, kteří "za něco stáli", si rozebrali myslivci. Na útulky zbyl ten "póvl" - nemocní, zranění, staří, bázlivý. Fena trávila celý den běháním dokolečka - nic jiného ostatně nedělala ani v původním "domově", v kotci se narodila, v kotci žila a byla by v něm i umřela. Z lidí měla panickou hrůzu, nedalo se k ní přiblížit na víc jak tři metry. Obojek, vodítko, nic neznala. Ve finále jsme se dostali až tam, že bez problémů chodila na procházky i z cizími lidmi a nakonec byla umístěna. Druhý případ, český horský pes, Dinah. Věk 8 let. Odebrána pro týrání - celý život uvázaná na řetěze ve sklepě, bitá. Z lidí měla hrůzu, chlapy (díky původnímu majiteli) nenáviděla a byla schopna zabít. Pokud se nějaký přiblížil k výběhu, útočila na pletivo s takovou razancí, že zůstávalo prohnuté jak karton. Postupně si zvykla, chodila na procházky i s muži a byla umístěna - do rodiny, kde byl samozřejmě chlap. Takže, vše se dá zvládnout, pokud majitel chce..

Je nad výsost zřejmé,že bychom potřebovali upřesnit,jak to s tou bázlivostí v tomto konkrétním případě je a zadavatel tvrdošijně mlčí.Bych to viděl a)trpělivě někde vysvětluje svýmu Bročkovi,že lidé jsou vlastně moc hodní a není třeba se jich bát,nebo b)už to Broček "vodsral" Eriko,tak pěkně jste reagovala na můj poslední příspěvek,kde Vašim argumentům rozumím(jen mi vrtá hlavou,jak víte,že makám u ponku)a teď tak štípete!Určitě jste už četla pojednání,kde se udává,že třeba dobrý lovecký ohař zvládá ohlídat a chránit pánův majetek,že!Kamarád má na svém statku již druhého VMO,který tohle splňuje tedy stoprocentně.Táta míval Langhárky a pánbůh chraň cizího,který by ny nás děti sáhnul.Byla tehdy jiná doba,tam u nás vždycky běhali psi volně,holt se občas servali,buď si to vyřešili sami,nebo jim nějakej odvážlivec pomohl botou,občas jsme přišli domů kousnutí,ale nikdo se z toho nehroutil,nikdo nevolal poldy a nikdo z toho neumřel.

"..by mimo jiné měl zvládnout i obranu svého pána v případě ohrožení cizím člověkem.." No, tak to jsou celkem v pr*eli všichni co mají jezevčíky, bordíky a podobné prcky, protože ikdyby to byl nejagresivnější pes na světě, tak urostlému chlapovi s kudlou bude stačit jedno rázné kopnutí a je po "obranářovi". Nějak mi uniklo, že součástí loveckého výcviku je i obrana.. Nebo ten pes pak pochopí sám od sebe, co je ohrožení cizím člověkem a co třeba "jen" legrace podnapilého kolegy? A pokud nepochopí, zase bude nejspíš zastřelen, protože pro změnu není bázlivý, ale agresivní.. No, zajímavé, opravdu zajímavé. Nechtěl byste ještě po psovi i aby vás do revíru vozil a vyvrhoval za vás zvěř?

Takže ten pán chovatel ti to nějak neuměl dobře podat, on by ti mohl také říct, že to je docelá vyjímečné, že ti ten pes "žene divočáka za sebou přímo před laufy " . Chce to ještě dotrénovat, aby ti neskákal do náruče a budeš na každé naháňce králem honu, (to jen na odlehčenou). Jinak je ale na naháňky vhodnější pes opatrnější, aby jsi nemusel vždy po první léči odjíždět na veterinu na šití, pokud to neřešíš tím , že jej pošleš do věčných lovišť. Ono dneska ošetření je mnohokrát dražší než nový pes.

Ano paní Machová, chovatel mi to potom vysvětlil, je to vrozaná vlastnost takzvaná opatrnost, tuto výbornou vlastnost u loveckého psa budu rád postrádat. Jde o plemeno chované k lovu černé podotýkám. Ta opatrnost byla opravdu vyjímečná.

Až jsem se lekl, že se do diskuse zapojila pohřešovaná Veronika Mrkvová... Toto téma v sobě zahrnuje širší problém, a to je zanedbaný výcvik psa. Nedaleko mého bydliště je odchovna (hanlivě rozmnožovna) dnes uznaného loveckého plemene. Těch cca 10 fen je dlouhodobě na dvoumetrovém řetězu, nevenčené, bez výcviku. Kam jejich potomci jdou? Kdo sleduje tyto tzv. "chovy"? Toto dříve neexistovalo, je to dnešní fenomen a všichni se tváří, že je to normální. Potom i taková štěňata jsou neplnohodnotná, a pokud páníček opomene základní výcvik a pustí psa do leče na ostro, pes reaguje zmateně až bázlivě. Ony obůrky na někoho působí komicky, zbytečně, ale mají svůj nezpochybnitelný význam, stejně jako neumělé atrapy. Jako nejalovce by se mě to nemělo týkat, ale všímám si trendu "minimalismu" dneška, chtít všechno hned a bez práce. Co mám zkušenost s pozorovaným výcvikem, hodně vůdců se chlácholí, že "má ještě čas". Začínají až kolem roku stáří a vše směrují k absolvování zkoušek. Jenže hodně pejsků nemá základy a je na ně kladena najednou neúměrná zátěž. Potom to vede k cholerickým reakcím a nedobrým koncům. Všechno chce svůj čas, i ten pejsek se musí pomaličku seznamovat s budoucí prací. V autoškole vás také první posadí do trenažéru, než si ošaháte skutečný volant. Psi to mají mít tzv. "v krvi" a na blbosti není čás, že? Již to zde zmínili fundovanější: hledejte počátky selhání psa u sebe sama. Je to těžké, ale kdo má trochu sebereflexe, většinou to pochopí.

Pane Waldauf,to že se pes bojí prasete přece vůbec nemusí mít spojitost s bázlivostí!

At si má každý psa jakého chce, ale bylo by dobré aby psi s určitými problémy nebyli dál rozmnožováni a jejich potomci prodávání myslivcům ,co kladou na psa maximální nároky. Příklad: pořídil jsem si dle různých recenzí štýrskou braku, dle chovatele nebojácný pes výborný k lovu a dosledu černé zvěře. Ten pes když uvidí prase tak rychle běží ke mně a snaží se u mě schovat, většinou mi skočí do náručí, takže nemůžu střílet a jsem přímo v ohrožení, protože to postřelený prase většinou zaůtočí. Takže za 4. No chtěl jsem specialistu na černou a takhle to v našem chovu vypadá, když se chová kvůli penězům.

Džekino, když nebudeš poslouchat, a budeš se bát mých kamarádů, tak tě zastřelím, r o z u m í š ?!!!

Dobrý lovecký pes, můj druh, přítel, a pomocník na lovu nejvěrnější by mimo jiné měl zvládnout i obranu svého pána v případě ohrožení cizím člověkem. Až jednou budete mít takového psa tak nebudete chtít určitě bázlivého psa. Jedině důslednou selekcí dosáhneme výsledků v chovu pracovních psů.

Josefe a právě proto je podle mě blbost takhle "od ponku" odsoudit - a rovnou k smrti.. Kolega se dosud nevyjádřil, o jakého se jedná psa a hlavně, jak starého. Taky to může být půlroční štěně.. Jestli jde o nedůvěru nebo vyloženě panickou hrůzu taky nevíme, sice je v úvodním dotazu napsáno "bázlivost", ale nemusí to tak být myšleno doslovně. Navíc lidi často dělají z komára velblouda a není pojem jako pojem.. Třeba se jen nechce nechat hladit od podnapilého kolegy na poslední leči nebo co já vím.. Řešit to nějak kategoricky, stylem zastřelit, aniž vím podrobnosti je dost přízemní. Naše jaga vůbec "nemusela" lišky. Umělá nora ji nezajímala, liška za mřížkou už vůbec ne, sebrala se a vylezla a šla si něco čuchat vedle. Střelené lišče opatrně do dvou zubů kdesi na kýtách trošku potahala a jinak nezájem. "Zkušení" kolegové naznali, že fena je měkká, k ničemu, z té nikdy norník nebude.. Netlačili jsme na ni, nechali jsme ji pracovat se starší borderkou a dnes? Nekompromisní kontaktní dravec, který nevzdá žádný souboj, ať má sebevíc šrámů a ať je protivník sebesilnější. Liška nebo jezevec, žádný rozdíl.. Ještěže jsme se tenkrát neřídili radami "odborníků".. Totéž to může být s Michalovým psem. Třeba po něm někdo něco hodil za plotem na dvoře nebo mu jinak ublížil a nebo je to prostě ještě hodně malý psík.. Nevíme, nesoudíme.. Snad se kolega vyjádří..

Lidomyslivecká kynologie nebyla plná bezinteligentů o nic víc,než ta současná,úspěšně podnikatelská.Každej trotl,kterýmu po nějakém pradědovi vrátili hektar polí teď machruje,jak je chytrej a kde byl předtím?Kdo byl křupan v tý době,je křupan i teď.V lidomyslivecký době měli lovečtí psi alespoň nějakou úroveň.Podívejte se dneska,co projde zkouškama!Když máme v cvingru blbce a plemena jsou nenávratně zkažený přecitlivělým přístupem,tak uzpůsobíme zkušební řády.A lidé?Kluk z lidomyslivecké rodiny chtěl dělat myslivost,šel na kurz,adeptoval,udělal,nebo neudělal zkoušky a bylo.Dneska?Jsem rádoby úspěšnej,nemám čas a vůbec,práce je pro ty blbý.Tady máš co já vím,pět,deset litrů a přines zítra loveckej lístek!Nová doba,Leone,co?No a Eriko,mám dvě čubiny,drsňačku,ta má lidi totálně na háku a ta druhá k cizím chová takovou nedůvěru,že na první pohled se řekne-sračka.Jenže makají obě dvě.Bázlivost je o něčem naprosto jiném.Kdo jen trochu měl kdy co do činění se psy,ten ví.(Waldauf!)

Ne nadarmo se říká, že nejčastější příčinu problémů je nutné hledat na opačném konci vodítka než je pes.. A neurotickému psovi by nejvíc prospělo, kdyby byl páníčkovi naordinován Diazepam.. Leon, Karel a Ron - 1*

Tak to vypadá, že Michal ani o žádnou radu nestojí. Ale jinak se to zde opět vyvrbilo, opět jen , jediná správna cesta, jen můj názor je ten nejsprávnější. Něco již pamatuji a nejčastějšími kritiky na prací psa jsou ti, co sami žádného psa nevycvičili. Každý nepotřebuje mít ze svého psa "otroka" na práci a pak zavřít do klece. Pes může být i přítelem , společníkem při lovu, který pracuje s radostí pro svého pána. A jen se rozhédněme kolem sebe, kolik je nás bez vady a kolik s vadami, jak by se nám líbilo likvidační řešení ? Nejsem zastánce nějakého polidšťovaní psů, ale chovejme se k ním alespoň tak, jak se oni chovají k nám.

Michale,nechapu Tě, chlapi Ti chtějí poradit a ptají se na plemeno a staří psa, asi na toho psa fakt s...š.

Pánové, je potřeba oddělit od sebe bázlivost, což je strach a nedůvěru což je pro psa normální, bázlivý pes co má strach je prostě na hovno. 4 brok.

Ano, tak by to "řešil" např. Nývlt. Ikdyž ten nestřílel, ale škrtil. Pokud je to JEDINÉ "mínus" psa, že se bojí lidí, ale jinak je in, vůbec bych to nevnímal jako zásadní problém. Jinými slovy, plný souhlas s Erikou. A také souhlas s Leonem - svoje selhání, resp. neumětelství, hodím na němou tvář...úžasné chlapáctví! Znám mnoho jím pojmenovaných lovců, kterým bych nesvěřil ani chov králíků, natož loveckého psa. Ten "bázlivý" pes možná ví, co člověk vůbec nevnímá (pes psychotronik). Takže pokud se mu nechce mezi bandu opojených, budu ho respektovat - šak když někdo bude chtít, přijde blíž sám. Já si dokonce myslím, že je to plus. Pokud to není strach ze známých lidí, ale z cizích, to by mu mělo sloužit ke cti. Větší problém je, když kouše známé lidi, nebo i pána. To už je důvod k níže zmíněnému.

lidomyslivecká kynologie byla vždycky plná bezinteligentů a je vidět že se to nemění.Víte hovno čím to je že se bojí a slintáte tady jenom ty vaše zhovadilosti

Josefe, jistě to tak bylo, možná to tak mnohde je i dnes. Ale je to poněkud zbabělé, obzvláště, pokud tu "vadu" někdo zavinil a dá se odstranit. Ano, pokud je to vrozené, takový pes je "k ničemu", pryč s ním.. je-li majitelem někdo, pro koho je pes jen nástroj, věc.. Kolega Tříletý píše o bázlivosti z CIZÍCH LIDÍ. Oco horší bude takový pes v praxi než ten, který na každého cizáka leze a olizuje ho a šel by s ním domů? Nejspíš takový pes nebude "spokojený" na společném lovu, ale jinak to může být skvělý pracant. Neodsuzovala bych hned každého šmahem proto, že není 100%.. Vy třeba máte křivé nohy, já velkej zadek a někdo jiný šilhá (příklad :-) a znamená to, že je to špatný člověk ? Moje jaga není hlasitá na stopě, což je vyžadováno. Mám ji kvůli tomu zastřelit? Do chovu nebude, je výborná vodařka, tvrdý norník, který jde do kontaktu i s jezevcem, má výborný nos a pracuje skvěle jako barvář. Jen ta hlasitost na stopě není.. A mě to vůbec nevadí (protože potřebuju, aby pes hlásil, že tam opravdu něco je a ne že tam někdy kdysi něco prošlo..) A povahově je tak vlezlá a přátelská, až je protivná. Co já bych za to dala, kdyby se lidí spíš bála :-)

Naprosto souhlasím s kolegou Waldlaufem. Kdyby se toto do dneška praktikovalo, tak jako za starých časů, tak by byly lovecká plemena stále stejně odolná a nebylo by to plné kryplů s různými vadami. Vdyť se stačí podívat na různá fóra, jak tam řeší různé vrozené vady, epilepsie a podobně. Jsem Úplně znechucenej, když vidím jak pes cvičí s pánem ( většinous paničkou) a ten dělá co si pes přeje. Ale to jsem trochu odbočil od tématu. Jakmile je lovecký pes bázlivý, je v podstatě nepoužitelný a jsem pro to jej zastřelit. Vím že to zní krutě, ale tím by se eliminovaly přenosy těchto genů dále. Bohužel jakmile by se o tom dozvěděli ochranáři, bylo by zle. Už tkhle ku*ví dosti loveckých psů různými zákazy - kontaktní norování, obůrka, neuznaná plemena.

Eriko,ve vší úctě k vašim dlouholetým zkušenostem v kynologii,co se týče mysliveckého psářství,bylo to vždy-alespoň v okruhu myslivců,kde jsem vyrůstal tak,jak píše kolega Waldauf,i když jeho podání je poněkud svérázné.Není čas babrat se s nervním a podělaným psem.Je třeba ho výcvikem zaměstnat,vyučit,předvést u zkoušek a zavédst do praxe.Nemůžem si dovolit čekat čtyři roky,jestli se ten srágora náhodou nesrovná.A jestli chovatel prošvihnul dobu určenou přírodou k socializaci štěněte,tak je to stejně v pr....Ono stačí,když musíme přečkat tu dobu,kdy sice makají,ale jinak jim"jebe".

Kolego Waldaufe, v něčem máte možná pravdu, jistě jsou chovatelé, kteří kazí dobrou pověst plemene, ale nebyla bych tak kategorická u jednotlivých psů. Je to "kus od kusu", ta bázlivost může mít různé důvody, notabene pokud se pes "bojí" (nedůvěřuje) cizích lidí a jinak je v pohodě. Mohl mu taky někdo ublížit apod.. Střílet bázlivého psa aniž by člověk věděl, jaká je příčina a zda je možná náprava je dosti kruté. (navíc mnoha myslivcům stačí dobrý pes pro praxi, neznamená to, že hned bude i do chovu..) A jen malá odbočka na závěr - např. pro SAO (středoasijat) je typické, že se do určitého věku (je to různé, většinou okolo 6-10 měsíců) skoro panicky bojí lidí (že se klidně i pomočí). Jakmile ale dospěje, určitě byste si netroufl vlézt neozbrojen (a i to by možná nepomohlo) do objektu, který střeží tento pes.. Přitom podle dřívějšího chování by mnoho laiků řeklo "pes posera k ničemu"... Přes deset let jsem přicházela denně do styku s různými psími deprivanty a opravdu není bázlivost jako bázlivost.. (a podobně např. agrese atd.)

Za starých dobrých časů se takový psi prostě stříleli, dneska s tím ještě udělají zkoušky a dají to do chovu a pak jsou plemena zasviněná psama k ničemu, Dneska se už prostě nedá sehnat klodny štěně na prácu. Všichni nabízejí holčičky a chlapečky s mašličkama Pes je tatínek a fena maminka. Hnus.

Souhlas S Josefem, taky sem měl bojacneho psaa je to neštěstí, jak vycvik na zkoušky, tak potom nějake chozeni na společne akce atd.. Můj děda když ho prvně viděl (asi v 5-ti měs) takmě pověděl: kluku, ja ti ho zastřelíma vem si jinyho..samo sem to neudělal, ale pes prostě k trapeni a ne pro radost..

Pokud je to opravdu vrozená bázlivost,tak s tím neuděláš nic.Pokud se ten pes bojí i aut,hluku,výstřelu,dej ho pryč,jinak se z něj zblázníš.Vlastní zkušenost s křepelákem.

Leone, sice máš pravdu, ale každá rada dobrá a kdo ji potřebuje, zkouší vše možné,

Hlavní je vykašlat se na rady po netu protože radit něco když psa neznám nevidím je blbost.Chce to kouknout po někom kdo se ve psech vyzná a zhodnotí to !

Jak starého psa (a jaké plemeno)? Je bázlivost a bázlivost.. Je nutné si uvědomit, že může být "vrozená", mohla vzniknout špatnou (resp. nedostatečnou) socializací ve štěněcím věku, nějakou špatnou zkušeností s cizími lidmi apod. Rozhodně je to "běh na dlouhou trať", strach se nedá "odnaučit" za týden. Rada Chodit mezi lidi, nevím, osobně bych tolik na psa netlačila, vše postupně, nejprve třeba v domácím prostředí nechat psíka na zahradě (dvoře apod.) a pozvat někoho na návštěvu. Nechat psa, aby se rozhodl, jestli se chce seznámit, nebo ne. Dobré je mít třeba druhého psa, který je v pohodě a bojácnému "ukáže", že lidi jsou kámoši, co hladí a/nebo dávají pamlsek.. Chce to čas a trpělivost, ale pokud je to vrozené, půjde to jen zmírnit, nikoli odstranit úplně..

Ono někdy lepší aspoň ti ho nikdo nenaloží do auta.

?