Štýrský brakýř - Články - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Kňour
vloženo: 8.12.2024 15:10
autor: Jan Randýsek

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024

• úlovky (ČR, SR) (17251)
• úlovky (svět) (2191) (3 dnes)
• trofeje (4696)
• historie (3856)
• zvěř v přírodě (42982)
• zvěř v zajetí (3715)
• příroda (39154) (2 dnes)
• lovecké výstavy (1538)
• lovecký pes (13523)
• zbraně (2570)
• lidé (4669)
• fotopast (15549) (6 dnes)
• myslivecké umění (4836)
• myslivecký interiér (457)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (7032)
• ptactvo v přírodě (20040)
• hmyz v přírodě (7015)
• obojživelníci a plazi (1341)
• květiny a houby (15524)
• myslivecké stavby (3928)
• sokolnictví (512)
• ostatní (24494) (5 dnes)

úlovky (ČR, SR)

Kapitální srnec.
vloženo: 7.5.2014 12:57
autor: Tomáš Petr

úlovky (svět)

konec loňské sezony
vloženo: 19.3.2014 07:00
autor: Svatoslav Ščudla

trofeje

Srnec
vloženo: 18.7.2015 06:18
autor: Josef Vršan

zvěř v přírodě

Obnova
vloženo: 11.2.2015 08:39
autor: Děda z lesa

zbraně

K jubileu
vloženo: 10.4.2014 22:35
autor: Karel Obrtál

fotopast

...
vloženo: 24.5.2020 14:54
autor: Miroslav Svoboda

myslivecké umění

Z mojí dílničky
vloženo: 27.1.2018 15:17
autor: Milan Kučera

• 236873 fotek (16 dnes)
• 8152 videí (0 dnes)
• 332 odkazů (0 dnes)
• 9209 inzerátů (2 dnes)
• 285 diskuzí (0 dnes)
• 753458 komentářů fotek (6 dnes)
• 12968 komentářů videí (0 dnes)
• 3322005 hlasování fotek (59 dnes)
• 56743 hlasování videí (3 dnes)
• 38333 registrovaných uživatelů
  1 dnes nových, 13 online

Více informací

Štýrský brakýř

Štýrský hrubosrstý brakýř
I když se jedná o plemeno rakouské, bezesporu se o jeho vznik postarali i stoupenci české myslivosti. Štýrsko patřilo do rakousko–uherské monarchie, takže na počátku vzniku byl i „naším národním“ plemenem. Původní hannoverští brakýři, tehdy „sollingerského typu“, se do tamních alpských hor příliš nehodili, i když byli lovecky zdatní. Bylo potřeba lehčích a lépe osrstěných psů. Představa o dokonalém horském loveckém psu se zvětšovala, myslivci po něm požadovali výbornou orientaci v terénu, a chtěli hlasitějšího barváře, než jaké používali doposud. Potřebovali mít přehled o jeho pohybu na stopě. Tiše pracující psi na stopě byli od počátku vyřazováni z následného chovu.

Fotografie:



Bylo ho potřeba
I když se jedná o plemeno rakouské, bezesporu se o jeho vznik postarali i stoupenci české myslivosti. Štýrsko patřilo do rakousko–uherské monarchie, takže na počátku vzniku byl i „naším národním“ plemenem. Původní hannoverští brakýři, tehdy „sollingerského typu“, se do tamních alpských hor příliš nehodili, i když byli lovecky zdatní. Bylo potřeba lehčích a lépe osrstěných psů. Představa o dokonalém horském loveckém psu se zvětšovala, myslivci po něm požadovali výbornou orientaci v terénu, a chtěli hlasitějšího barváře, než jaké používali doposud. Potřebovali mít přehled o jeho pohybu na stopě. Tiše pracující psi na stopě byli od počátku vyřazováni z následného chovu.


Šlechtění nového plemene se kolem roku 1870 ujal průmyslník Karl Peintinger ve Vorderbergru ve Štýrsku, který do té doby využíval k lovu hannoverské barváře. Avšak cítil, že to do hor „není to pravé“. Měl jasnou představu, jaký typ psa chce, a připadalo mu možná poměrně snadné dojít k vysněnému cíli spojením dvou, v tu dobu již známých plemen. Jako první k chovu použil fenu hannoverského barváře jménem Hella I a psa istrijského hrubosrstého honiče balkánského původu. Po roce 1900 byl ještě přikřížen plavý bretaňský grifon. Některé zdroje hovoří i o přikřížení dalších plemen, ale jedná se o nepodložené domněnky, a i při pohledu na štýrského hrubosrstého brakýře asi dost nepravděpodobné.


Karl Peintinger tak postupně docílil psů, které opravdu považoval za nejlepší pro dané prostředí: pracovité, houževnaté, dostatečně tvrdé, s výborným čichem a orientací. Poměrně brzy se dostal jak k povahové, tak exteriérové vyrovnanosti odchovávaných jedinců. Po Hele I byla do chovu zařazena její dcera Holle a následovalo využití mnoha dalších hrubosrstých potomků.


V roce 1888 měl Karl Peintinger již 26 velmi vyrovnaných psů, se kterými sklízel úspěchy na výstavách. Podle této početné skupiny byl vypracován standard. K jeho oficiálnímu uznání došlo v roce 1890. Vedle Karla Peintingera se do chovu pustili také např. Georgie Washington, Otto Byloff a několik dalších nadšenců. A právě Otto Byloff byl ten, který po 1. světové válce plemeno doslova zachránil před vyhynutím. Do 1. světové války obliba štýrského hrubosrstého brakýře plynule stoupala a jeho budoucnost se zdála být jistá. Ovšem jako u většiny plemen dvě světové války jeho chov téměř zdecimovaly.



Jeho pojmenování není jediné
První název zněl: hrubosrstý štýrský vysokohorský honič. Ale většina kynologů o tomto psu hovořila jako o „peintingerovi“ nebo „peintingerové brace“. Pak už následovala nejrůznější pojmenování, bez ohledu na to, jak znělo ve standardu. I v dnešní době jej můžeme nalézt například jako: štýrský drsnosrstý brakýř, štýrský hrubosrstý honič, rakouský hrubosrstý honič, nebo také jen jako štýrský honič či štýrský brakýř. Říkalo – a říká se mu – i hovorově, a to „štajerák“.



Historie pokračuje následným vhodným chovem
Poměrně nedávno byl do chovu opět přikřížen istrijský hrubosrstý honič. A to byla správná cesta k oživení krve tohoto plemene. Podnět dal genetik Prof. Dr. W. Schleger a je dobře, že to nebylo bráno na lehkou váhu.


Štýrský brakýř je považován za vzácné plemeno, respektive plemeno málopočetné. Kromě Rakouska, Německa, Slovinska, ale také České republiky a Slovenska se prakticky jinde nevyskytuje. K nám se chov dostal ze Slovenska. Nejpočetněji je chován v Rakousku. Díky rakouským chovatelům se několik málo jedinců dostalo jako pracovní lovecké plemeno i do Afriky. V Německu je registrován ve spolku rakouských, tyrolských a štýrských honičů. Tento spolek je ochoten své svěřence vydávat jen do rukou myslivců, a tedy pouze pro lovecké účely. I když je jeho povaha příjemná, rozhodně se zatím nedrží jako společenské plemeno, lépe řečeno coby rodinný pes. Jedná se o ryze loveckého psa.


U nás se rodí přibližně 2 až 3 vrhy ročně. Většina štěňat se dostává do rukou myslivců. Někteří dále působí v chovu, jiní jsou plně využívanými pracovními psy bez potomků. Protože se počet černé zvěře nejen na našem území poměrně závratnou rychlostí zvyšuje, zvyšuje se i poptávka po vhodných loveckých psech. A k tomuto účelu je štajerák bez váhání velmi vhodný.


Pro uchovnění štýrského hrubosrstého brakýře je zapotřebí zúčastnit se výstav vyššího stupně s výslednou známkou „výborný“ nebo „velmi dobrý“, z toho také pramení plnochrupost a nůžkový skus. Pes i fena musí úspěšně splnit zkoušky honičů nebo barvářské zkoušky honičů. Další podmínky jsou doporučující a velmi vítané. Těmi je absolvování jarního svodu a rentgenování dysplazie kyčelních kloubů. Čím více je chov pod kontrolou, tím více je kvalitní. V chovu se momentálně chovatelé snaží zaměřit na co nejlepší kvalitu srsti, co se týče délky, hrubosti i zbarvení. Chov tohoto plemene v České republice zastřešuje Klub chovatelů honičů.



Nenápadný, ale skvělý
Štýrský brakýř je nenápadný a vyrovnaný pes. Je velice spolehlivý a pracovitý. Jeho poměrně klidná a pohodová povaha se zalíbí snad každému majiteli. Na druhou stranu je v terénu poměrně energický, rozhodný a houževnatý. Patří ke snadno cvičitelným a ovladatelným plemenům. Výchova musí probíhat v poklidu a s dostatečnou důsledností.


Nikdy není plachý, agresivní či vznětlivý. K cizím lidem je většinou rezervovaný a na lovenou zvěř je přiměřeně ostrý. Rozhodně není pohodlný nebo líný. Ochotně pracuje po boku svého pána, a přestože je samostatný, je i poslušný. Jedná se o psa s vysoce vyvinutou loveckou vášní, a tu je potřeba nejen udržet, ale i podporovat.


Většinou se váže jen na jednoho člověka. V rodině je kamarádský, dobromyslný, má rád děti a je milým společníkem. V lese je poměrně univerzálně využitelný, má rád jak práci, tak pohyb. Hodí se i pro začínající myslivce. S jinými psy se nerad dostává do konfliktu. Není psem, který by se potýkal s vnitřní dominancí. Je-li však vyprovokován, nestáhne se do ústraní.


Úkolem každého barváře je sledovat stopu postřelené zvěře. Vlastně jde po barvené (krvavé) stopě, kterou za sebou zanechává postřelená zvěř. Barvář – od slova barva = = krev. Také se mu na konci 19. století říkalo „krvák“. Štajerák po stopě chodí spíše pomaleji, důsledně a rozvážně. Je odhodlaný, vášnivý stopař s neuvěřitelnou vytrvalostí. Je spolehlivý zejména na pobarvené stopě. Není nejmenší problém jej využít i na dohledávce postřelené spárkaté zvěře, na zajíce či lišky. Je schopný zastat různorodou loveckou práci, jako třeba i pomáhat lovit a následně přinášet drobnou zvěř. Avšak nejvíce se hodí na práci, na kterou byl vyšlechtěn, tedy na černou zvěř (divočáky) a zvěř jelení. Při lovu má neohroženou povahu a s úspěchem byl využíván i pro lov medvědů. Uplatní se na dosledech i na naháňkách. Na naháňkách spárkaté zvěře je hlasitý a výborně ovladatelný.


Dokáže sledovat několik hodin starou (vychladlou) stopu a bez odpočinku jde za svým cílem třeba i několik hodin. I čeští chovatelé mají zkušenosti, že jejich štajerák dokázal jít po stopě staré více než 24 hodin.


Od počátku loveckého výcviku a vedení je nutné se zaměřit zejména na klid po výstřelu (odložení s výstřelem) a přivolání. Toto je nutné u všech loveckých plemen utvrzovat, protože si snadno spojí výstřel s úlovkem a u zkoušek nemusí obstát. Celkově přístup k výcviku štýrského hrubosrstého brakýře se s porovnáním s obdobnými loveckými psy v ničem neliší a je jen na každém lovci, jakou techniku a jaký postup výcviku zvolí.


Jedním z cílů na počátku chovu tohoto plemene bylo vytvořit psa, kterého nerozhodí žádné počasí. A tento úkol se podařil. Štajerákovi nevadí ani déšť, ani sychravo, zima a blátivo, ale dokonce ani vysoké teploty a ostré slunce. Ze žádného počasí si nic nedělá, pracuje za všech povětrnostních podmínek stejně nadšeně. Je odolný a bezproblémový.


Může žít jak na venkově, tak v městském domě. Podmínkou je dostatek pohybu, i když zrovna nemá v lese práci. Srst, která je bez lesku, nevyžaduje kromě občasného pročesání žádnou péči. I na stravu je tento pes poměrně nenáročný.


Jedno staré přísloví říká: „Lovec bez psa je jen zátkou na sud vína, stejně jako jezdec bez koně je jen člověk“. Lovecký všestranně využitelný pes je v lese velkým pomocníkem a partnerem. Štýrský hrubosrstý barvář si jistě pozornost zaslouží.



Standard plemene
Překlad do francouzštiny: dr. J. M. Paschoud a prof. Triquet
Překlad z francouzštiny: Helena Dvořáková
Původ: Rakousko
Datum zveřejnění platného standardu: 10. 10. 1995
Použití
Štýrský hrubosrstý brakýř se nepoužívá pouze k nahánění zvěře a jejímu hlášení, ale často je využíván jako specialista k dosledům po barvě (postřelené zvěře) v obtížných horských terénech.
Klasifikace FCI: skupina 6. – Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce 1.2 – Střední honiči. S pracovní zkouškou (lov a dosled po pobarvené stopě).
Krátký výtah z historie
Základy chovu tohoto plemene položil štýrský průmyslník Carl Peitinger, který pářil fenu hannoverského barváře „Hela I“ se psem plemene istrijský hrubosrstý honič, jehož zevnějšek byl perfektní a jeho lovecké schopnosti vynikající. Nejlepší potomci, kteří vzešli z tohoto spojení, byli používáni k reprodukci. Hrubá srst činí tyto psy odolné vůči povětrnostním vlivům.
Celkový vzhled: je to plemeno středního vzrůstu, s dobře vyvinutým svalstvem. Má drsný vzhled, nepůsobí však nebezpečně.
Použití a povaha: je to vášnivý lovec, hlasitý, který spolehlivě pracuje na stopě, je velmi bystrý.
Mozkovna: mozkovna je poněkud klenutá, týlní hrbol je výrazný.
Stop: je dobře patrný.
Nos: nosní houba je černá.
Nosní hřbet: silný, rovný.
Pysky: málo vyvinuté.
Čelisti a zuby: zuby jsou silné, skus je nůžkový. Kompletní chrup, čítající 42 zubů, je žádoucí. Je přípustné, aby chyběly nanejvýše 2 PM1 nebo PM2 (premoláry 1a 2); M3 (moláry 3) nejsou brány v potaz.
Oči: duhovka je hnědá.
Uši: nejsou moc velké, přiléhají ploše k lícím, jsou pokryté jemnou srstí.
Krk: silný a nepříliš dlouhý.
Hřbet: je rovný a široký.
Bedra: středě vyklenutá.
Záď: je šikmá.
Hrudník: hluboký a široký.
Ocas: je středně dlouhý, silný u kořene, dobře osrstěný, nikdy stočený, ale nesený srpovitě, prohnutý směrem vzhůru, srst na spodní straně tvoří kartáč, není však chundelatý.
Hrudní končetiny: jsou rovné, svalnaté, správně zaúhlené.
Lopatky: jsou šikmo uložené.
Pánevní končetiny: svalnaté, silné, korektně zaúhlené, při pohledu zezadu jsou rovné.
Tlapky: nejsou příliš velké, prsty jsou klenuté a sevřené; polštářky jsou tvrdé a nevelké.
Pohyb: je prostorný (pokrývá hodně terénu) a pružný.
Srst: je hrubá, ne však zcuchaná ani lesklá, je tvrdá a drsná. Na hlavě je srst kratší než po těle a tvoří vous.
Zbarvení: červená a světle žlutá. Bílá skvrna na hrudi se připouští.
Výška: 45–53 cm.
Kohoutková výška: psi 47 až 53 cm, feny 45 až 51 cm.
Chyby: všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
* hlava příliš úzká
* uši stočené nebo příliš zahrocené
* ocas příliš krátký, příliš slabý, nesený přehnaně vztyčený, chundelatý
* slabé končetiny
* příliš dlouhá srst, jemná, kudrnatá nebo měkká
* bázlivý jedinec
Vylučující vady:
* předkus nebo podkus; absence více jak dvou zubů řady PM1 nebo PM2
* každé jiné zbarvení, než to, které předepisuje standard
NB: všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

text: Eva Novelová, foto: Pavel Stanka, Ing. Alena Divišová, FOTOGALERIE:

Komentáře:


Chcete-li napsat komentář k tomuto článku, musíte být přihlášeni.